Byl první prosinec, když chlapec prospal den v horečkách. Ve zdraví vydržel chladné měsíce jen v tenké mikině – nemoc ho dostihla v přívětivém teple nového domova. Zabalený v peřině, tváře rudé a zpocené, neustále se vrtěl v neklidném spánku, Narutova dlaň ve vlasech.

Kakashi dvojici pozoroval dlouho, stoje ve dveřích s táckem, horký čaj v litrovém hrnku provoněl místnost bylinkami. Trvalo dlouho, než si dokázal vytvořit pouto k cizincům, ale Mitsuki, ten drobný chlapec, nevinné dítě křehké do hloubi duše si dokázalo získat vše, co Kakashi doteď dával jenom Narutovi. Usmál se, oči protkaly nitky něhy. Možná právě proto v sobě nedokázal najít špetku žárlivosti, když Naruto líbal dítě na tváře, když ho držel v náruči, když ho nechával usínat s hlavou na svém klíně. Ne, neměl důvod.

Mitsuki byl darem, nikoli přítěží. Byl střípkem, který chyběl celku, a Kakashi měl pocit, že teprve s tímto chlapcem je jejich život kompletní. Vešel do ložnice, tácek s čajem uložil na noční stolek, koleny se zapřel do matrace, opatrně se přesunul k spícímu chlapci, plochou dlaně polaskal rozpálený obličej. Vtiskl políbení do vlasů. Poté se usadil po jeho boku, vzhlédl k Narutovi.

"Budu tady."

Naruto mu pohled oplatil, vděčně se usmál. Na okamžik zaváhal, naposled pohladil dítě, Mitsuki se mu přitulil do dlaně. Naruto se přes něj natáhl, políbil Kakashiho na ústa. Pak vstal a – ač nerad - opustil ložnici. Měl práci.

Kakashi se za ním ještě chvíli díval, než jeho pozornost uzurpoval Mitsuki, když se zavrtěl, přetočil se na bok a zavrtal obličej do tepla Kakashiho těla. Muž se usmál, něžně chlapce nadzvedl, uložil si jeho hlavu na klín, přehodil přes něj paži, dlaň druhé ruky vplula do vlhkých vlasů.

Ano, Mitsuki si ho získal stejně rychle jako Naruto, vnořil se mu hluboko do srdce tak snadno jako snad nikdo.

A už zůstal.

🤍🤍🤍

Nevím, kdo se mi v roli starostlivého "otce" líbí víc, zda Kakashi nebo Naruto. Co vy?