"Mohl bych do koupelny?" ptal se chlapec bázlivě, zabalený do Narutova svetru.

Ptal se na svolení pokaždé a ke všemu. Trvalo dlouho, než ho přesvědčili, že se nemusí ptát, že je u nich doma. Ustrašené dítě chodilo po bytě opatrně, snažilo se nedotýkat, nic nezničit, nepřidělávat potíže. Naruto i Kakashi k němu přistupovali s trpělivostí, snažili se mu dát pocit bezpečí, který Mitshuki postrádal.

Utekl z dětského domova, když mu bylo třináct, protože věřil, že všechno je lepší než život ve vězení oprýskaných stěn sužován šikanou a pěstmi starších dětí. Pozdě pochopil, že v porovnání s životem na ulici, bez jídla a střechy nad hlavou, byl sirotčinec hotovým palácem. Vrátit už se ale nemohl. Strávil na ulici skoro dva roky, než dvojici potkal. Nedokázali pochopit, jak mohl něco takového zvládnout, když viděli, jak plachý a křehký je.

Mitsuki byl vděčný chlapec, možná až příliš. Když ho našli v kuchyni, jak pečlivě myje nádobí, vlna něhy je ovládla s nečekanou razancí. Mitsuki skončil uvězněný mezi jejich těly v drtivém objetí čtyř paží. Drobný a ztracený v mocném sevření.

Byl tehdy dvacátý druhý listopad a blížila se půlnoc. Ze spaní je vzbudil křik z vedlejšího pokoje. Vyběhli z ložnice, vyděšeni hlasitými zvuky. Našli Mitsukiho zmítajícího se v posteli, křičel ze spaní, uvězněný v noční můře, tváře zmáčené slzami. Naruto při něm byl okamžitě, bral chlapce do náruče, budil jej ze spánku, drtil v objetí. Kakashi hladil kluka ve vlasech, držel jeho třesoucí se dlaně ve své, zahříval ledovou kůži.

Nenechali ho tam. Naruto ho odnesl do ložnice, uložil ho do postele mezi ně, přikryl až po krk a vtáhl si ho do náruče. Kakashiho paže stačila pro oba. Pocit bezpečí bezedný. Mitsuki spal tu noc u nich.

A už zůstal.

🤍🤍🤍

Co si o Mitsukim v této povídce myslíte? A co si o něm myslíte v anime, pokud jste Boruta, nebo alespoň jeho část, viděli?