Ten den ho přivítal nepřipraveného. Mitsuki se 24. prosince probudil do ticha, a v tomto tichu ležel v posteli dlouhé minuty, nehybně zíraje do stropu. Připadal si nepatřičně. Jako by narušoval něco posvátného. Vlezlý pocit se ovíjel okolo hrudi a bránil mu volně dýchat. Příjemné teplo bytu provoněného vánočním cukrovým a jehličím větví, které předešlý den s Narutem natrhali před bytem, podtrhovalo Mitsukiho emoce, každá buňka těla příliš dojatá krásou a pohodou dýchající na něj z každého koutu nového domova. Jeho domova. Bylo to příliš dobré, příliš nádherné, než aby to dokázal přijmout za realitu.

Jsi náš.

Kakashiho slova ho drtila stejně silně jako jeho paže, když ho objímaly, a Mitsuki měl díky tomu pocit, že je stále s ním, i když byl dnes v posteli sám. Ve stejném oblečení, ve kterém v noci usnul muži na hrudi, obklopen jeho vůní otisknutou do pokožky. Ale byla to jen prchavá vzpomínka něčeho, co mohlo být skutečné. Stačilo vylézt z postele, otevřít dveře a jít za ním. Za nimi. Ve svém bdění si vysnil i Narutovu náruč, stejně bezpečnou, přesto něčím jinou. V Kakashiho objetí byla síla, tak neskutečná síla, že vyrážela dech, ty paže mohly stejně tak lámat kosti, Mitsuki přesto miloval, když ho Kakashi držel, pevně, až na hranici stisku, který by ublížil. Mitsuki mu věřil do hloubi duše. Narutovi taky. Jeho náruč postrádala onu brutální sílu, mocné objetí bylo jemné a něžné, hřálo a laskalo, a Mitsuki si nikde nepřipadal více chtěný, než jako právě v Narutově objetí.

Vstal, touha příliš silná táhla jeho tělo ven z ložnice. Chtěl za nimi, tak strašně moc toužil po své nové realitě. Tiše vyšel na chodbu, tlumený zvuk televize dolehl k jeho uším. Drobnými krůčky přispěchal do obýváku. A zastavil se, pohled zaklestěn ve dvojici uložené na gauči, Naruto v pevné Kakashiho náruči, opřený hlavou o jeho rameno. Mitsuki se třaslavě nadechl, ramena mírně poklesla, dlouze vydechl. A usmál se, tiše popřál dobré ráno. Poté zamířil do kuchyně, pocit nepatřičnosti zakousnutý do zátylku.

Věděl, že ho tady chtějí. Věřil jim každé slovo. Ale opravdu mohl narušit jejich pouto svou společností i dnes? Mohl k nim? Mohl?! Tlak na hrudi surově bral dech, Mitsuki se musel zachytit futra dveří. Nemohl. Že ne? Tento den by měl patřit jenom jim. Vetřel se jim do života, vzal jim soukromí. Mohl jim vzít i Vánoce?

Vešel do kuchyně, pohled okamžitě padl ke stolu - z vázy plné ozdobeného jehličí do jeho nosu udeřila příjemná vůně. Zrak mimoděčně padl na bílý talířek, kromě vázy jediná věc na stole. Na talířku nebylo nic, nic kromě přeloženého papírku. Mitsuki vykročil ke stolu, natáhl dlaň. Lísteček prvně pohladil, poté vzal mezi prsty, zvedl ho, otevřel.

Veselé Vánoce, Mitsuki.

Zíral na krátký vzkaz dlouhé vteřiny, zmatený, tak zmatený, jako ještě nikdy. Dalších několik vteřin trvalo, než se otočil a pomalu zamířil do obýváku. I teď se zastavil, jakmile pohled sklouzl ke dvojici na gauči. Celé jeho nitro se rozpadlo, z hrdla se vydral vzlyk. Lísteček vypadl z dlaně.

Seděli tam, oba, a dívali se na něj, zvali ho k sobě pohledem, úsměvem, prostorem mezi nimi, jen hrubá deka, pod kterou usnul první noc strávenou v jejich bytě. Neváhal, ani na okamžik, rozběhl se, padl Narutovi do náruče, obličej zabořený do jeho krku. Brečel. Teplo deky, Kakashiho paží, Narutových paží, obklopovalo ho ze všech stran.

Jsi náš.

Trvalo dlouho, než drobné pěsti povolily stisk, v němž drtil Narutovo tričko. Odtáhl se, pohlédl staršímu muži do očí. Naruto se na něj usmál, pohled protkaný něhou. Pohladil chlapce hřbetem dlaně po tváři, setřel mokré cestičky slz. Vzal jeho obličej do obou dlaní, stáhl ho k sobě. Rty nejdříve jemně polaskaly čelo, poté tváře, a nakonec - Mitsuki ztratil dech - políbení na rty, jemné jako motýlí křídla, jenom dětská pusa, takřka nepatrný dotek, jímž Naruto zapečetil slib, který mu dal.

Ano, jsi náš.

Třpyt štěstí se v Mitsukiho očích rozhořel silný jako plamen připraven nikdy nevyhasnout.

A už zůstal.

🤍🤍🤍

Tak a jsme u konce tohoto příběhu. Opravdu velmi doufám, že jste si jeho čtení užili. Zároveň vám přeju Veselé Vánoce! Doufám, že si pod stromečkem najdete všechno, co jste si přáli!