,,Jak se toho hnusu vůbec můžeš dotknout?" zeptal se Simon a s vyděšeným výrazem pozoroval odporný sliz v rukou jeho přítelkyně, načež se mu obrátil žaludek a na obličeji se mu usadil výra odporu a znechucení.

,,Je to fascinujíci," pokrčila rameny Isabella a kousek slizu strčili pod mikroskop.

,,Fascinující? Je to vnitřek nějakého odporného démona, co je na tom fascinujícího?" vyhrkl upír a raději se odvrátil, když na promítané obrazovce z mikroskopu viděl tu nechutnost z ještě větší blízkosti.

,,Ale no tak, myslela jsem, že zrovna tobě nějaký vnitřek vadit nebude, když se sám živíš krví," ukázala uvozovky a zakroutila hlavou.

,,Ale krev je něco jiného. To nemá s tímhle blivajzem nic společného!" protestoval Simon a zašklebil se, když se celá hmota zatřásla vlivem vibrací z klapotu Isabelliných vysokých podpatků. Jak na těch chůdách vůbec dokáže chodit?

,,A co si myslíš, že je tohle?" otázala se pobaveně a s úšklebkem sledovala, jak tvář jejího přítele bledne.

,,To ne, neříkej, že-"

,,Je to krev?" skočila mu do řeči a usmála se.

Simon zbledl, zezelenal a následně zbledl ještě víc. Málem sebou selkl o zem. Isabella se opět zasmála.

,,D-děláš si srandu, že?" vyhrkl a se zoufalým úsměvem kýval hlavou.

,,Bohužel, zlato, tohle je opravdu krev. Démoní, ale stále krev."

Simon vykulil oči a žaludek se mu opět obrátil. Jakoby byl na kolotoči.

,,Budeš zvracet?" zeptala se Isabell napůl starostlivě, napůl pobaveně.

Simon se pochlapil, odkašlal si a napřímil se. ,,Ne," odpověděl váhavě, jakoby tomu sám úplně nevěřil, ,,jen teď asi pár dní budu o hladu."