,,Vstávat, ospalče! Budíček!" zakřičí mi do ucha něčí hlas. Otočím se k dotyčnému zády a přetáhnu si peřinu přes hlavu. Ten někdo mi ale za deku začne tahat, až mi ji sebere úplně. Bez rozmyšlení po něm mrštím polštář.

,,Hej! Víš, že tohle mi moc nejde." ozve se hlas hned potom, co zaslechnu tlumenou ránu, jak polštář našel svůj cíl. Uchechtnu se - Stiles, kdo jiný.

,,Kašpare." houknu a zamžourám na něj, jak se blíží k posteli. Chytne můj kotník a tahá mě za nohu do té doby, než žuchnu z postele.

,,TY!" vykřiknu, zcela probraná, a rozběhnu se za ním. Pronásledovaný vezme okamžitě nohy na ramena, ale než mi stačí zabouchnout dveře od svého pokoje před nosem, vlítnu k němu. Povalím ho na postel a začnu ho dusit jeho vlastními ponožkami, které nechal přehozené přes židli.

,,Tohle tě odnaučí mě budit!" zasyčím pobaveně. Stiles se snaží lapat po vzduchu. Přes jeho ponožky ten smích zní spíš, jako dušení lachtana.

,,Vzdávám se!" zahuhlá poraženě skrz látku a odstrčí mě od sebe. Vítězně se uculím, znechuceně odhodím jeho fusky daleko z mého dosahu a běžím si umýt ruce.

,,KECKO!" křičí za mnou se smíchem. Zalezu zpět do pokoje, převléknu si džíny a červené triko se smajlíkem. Přes to si navlíknu černou mikinu, natáhnu ponožky, učešu se, vyčistím zuby a do ruky čapnu kabelu s penálem, mobilem, sluchátky a bloky (které jsou samozřejmě uvnitř té tašky) a do druhé ruky vezmu tenisky.

Pádím po schodech dolů, táta nikde, jen nějaké složky na stole. Obuji se a vyběhnu před dům. Stiles už sedí za volantem svého světle modrého Jeepu a startuje. Nasednu vedle něj a zakřením se.

,,Koukni do mýho batohu, mělo by tam být nějaký jablko nebo tak, tak si to vem a sněz." přikáže mi, zatímco couvá z příjezdové cesty. Zamračím se, ale přesto poslechnu.

,,Ano, pane." zamručím připitoměle, zakření se. Prohrabu mu batoh a v jedné z mnoha kapes opravdu najdu jablko a to i docela pěkné. Zakousnu se do něj, je dobré.

,,Co koukáš jako divizna? Čekala jsi něco shnilýho, nebo co?" zasměje se, jako kdyby to ani ve snu nebylo možné. Podezíravě se na něj kouknu. Vnímá jen silnici před námi. Je ještě mokro, ale už aspoň neprší.

Zapnu si mikinu a natáhnu kapuci. Rozhlížím se po celém okolí, není to špatné. Krajina se mi vcelku líbí, teď ještě lidi... pomyslím si a vytáhnu mobil se sluchátky.

Strčím si je do uší a pustím si první písničku v prvním seznamu skladeb, který tam mám. Skáld - Rún. Povzdechnu si, nechce se mi nikam, do žádný školy. Nikoho tam neznám, kromě Stilese.

,,Netvař se jako kakabus. Naše škola je... vcelku v pohodě. Najdou se tam i fajnový lidi." prohlásí. Kývnu a zvýším hlasitost skoro na maximum, teď vím jistě, že se vykecal na celou cestu do školy.

Ani nezavnímám, že už stojíme před budovou Beacon Hillské střední. Nepřítomně zamrkám, vyndám si sluchátka, dám je do tašky a vylezu z auta. Ovane mě chladný vlahý vzduch a na moje sluchové smysly zaútočí spoustu zvuků, které vyluzují lidské kreatury v okolí.

,,Hej, Stilesi!" slyším klučičí hlas docela zblízka. Otočím za ním zvědavě hlavu.

,,Ahoj, Scotte, co se děje?" pozdraví oslovený hnědovlasého kluka, běžícího k nám. Obejdu auto a stoupnu si vedle bráchy. Kluk, oslovený jako Scott, se zarazí. Stiles kmitá pohledem z něj na mě a zase zpátky.

,,Jo. Scotte, tohle je Wallerie, moje sestra. Wally, tohle je Scott, můj nejlepší kámoš." seznámí nás. Scott mi podá ruku.

,,Těší mě." mile se usměje. Ruku mu stisknu a úsměv slabě oplatím.

,,Mě taktéž." hodím nedůvěřivý pohled po Stilesovi. Přimhouří oči a kývne. Dobře, budu věřit, že se mu dá věřit, ale zatím mu nevěřím... řeknu si v duchu.

,,Cos potřeboval?" obrátí Stiles svou pozornost na Scotta. Protočím oči a stoupnu si dál od nich, aby měli soukromí. Zívnu a vytáhnu mobil, kouknu kolik je.

,,Pff. Tos mě vážně musel budit tak brzo? Vždyť škola začíná až za víc jak deset minut!" zaskučím a nasměruji svůj vražedný pohled na svého bratra.

,,Ahoj! Ty jsi tu nová?" zjeví se vedle mě nějaká blondýna. Kousek od ní stojí vysoký kluk, který si mě měří pohledem. Zamračím se na něj, pak kouknu na bloncku a kývnu.

,,Jak se jmenuješ?" zeptá se kluk.

,,A jak ty?" otočím jeho otázku proti němu.

,,Ehm." odkašle si blondýna. ,,Já jsem Erica." mrkne na mě dlouhými řasami.

,,A tohle stvoření vedle, je Isaac." koukne vedle sebe a udělá nevinný obličejík. Tohle se mi zajídá.

Zvědavě proto zaostřím na postavu na kraji lesa za nimi. Nějaký kluk, černovlasý, kožená bunda, rifle, ruce v kapsách a mrazivý výraz. Udiveně na něj čučím. Vtom mi zacloní výhled zrzka v červených šatech. Přesměruji svou pozornost zpátky na Ericu s Isaacem.

,,Odkud jsi?" zeptá se blondýna.

,,Vlastně odtud, jen jsem byla delší dobu s kamarádkou v Římě." vysvětlím a přešlápnu z nohy na nohu.

,,A to jméno?" ozve se znovu Isaac. Jeho zkoumavý pohled se mi ani trochu nelíbí. Otevřu pusu abych něco pikantního odvětila, ale ozve se zpoza mě Stiles.

,,Wally!" objeví se vedle mě a nevraživě pozoruje dvojici přede mnou.

,,Říkala jsem si, komu je podobná. Teď už to vím." ozve se Erica a potutelně se zašklebí. Isaac jen s polovičatým úsměvem žvýká žvýkačku. Jako dobytek na pastvě.

,,Wally..." protáhne po chvíli. Skvěle, další arogantní blbec. pomyslím si a založím ruce na hrudi.

,,Pojď." táhne mě Stiles pryč, aniž by z Isaaca spustil vražedný pohled.

,,Neboj se, Stilesi. My nekoušeme." zasměje se škodolibě Erica, z toho zvuku mě zamrazí. Stiles se k nim hodlá vrhnout a něco jim říct hezky od plic - očividně je nemá moc v lásce - ale Scott mě i bráchu čapne za batohy a s podmračeným výrazem nás táhne do školy.

,,Čau ve třídě, Wall!" zahuláká ještě se smíchem Isaac. Zavrčím.

,,Pitomeček. Pusť mě už." vyvlíknu se Scottovi.

,,Co to mělo bejt?" zeptám se.

,,Erica s Isaacem? Jen egoisti. Přiblblá problémová individua... dávej si na ně ale pozor." pátravým pohledem se na Stilese podívám, uhne očima a zakouká se na skřínku.

,,Ach jo. Tobě nikdy nešlo lhát, teda určitě ne mně. Vyklop to!" protočím oči a otočím si ho k sobě. Neujde mi pobavený pohled Scotta, stojícího za ním.

,,Ty se, panáčku, moc nesměj. Ty o tom taky něco víš, tak šup! Ven s tím!" probodávám střídavě jeho a svého bratra pohledem.

,,Myslíš, že..." načne Stiles a podívá se váhavě na Scotta. Ten zvážní a zavrtí hlavou.

,,Je to moc nebezpečný." zamračím se.

,,V čem jede můj bratr, v tom chci jet i já!" zasyčím.

,,Okamžitě kápněte božskou!" Scott ale odmítá.

,,Ne, nemůžu ohrozit tvůj život."

,,A život mýho bratra jo? To je trochu divný, ne? Koukejte mi to říct. Stilesi!" ten ale na mě kouká pevně rozhodnut mlčet.

,,Jak chcete, já si to ale stejně zjistím." s těmito slovy odkráčím pryč. První den a už taková zrada.

,,Hej! Ahoj!" postaví se mi do cesty zrzka. Je to ta samá co zastínila toho kluka - červené boty a šaty.

,,Ciao." podívám se jí do očí, je skoro stejně vysoká jako já. Jenže má podpatky. Vedle ní se objeví brunetka.

,,Ahoj." pozdraví, jen kývnu.

,,Ty jsi... Wally?" podívá se přimhouřenýma očima, jak se snažila vzpomenout. ,,Říkám to dobře?" znovu kývnu.

,,Já jsem Lydie a tohle je Allison." představí sebe a svou hnědovlasou kamarádku.

,,Těší mě." usměji se.

,,Ty jsi Stilesova sestra, viď? Starší nebo mladší?" ozve se znovu Lydie.

,,Jo. No... vlastně jsme stejně staří, pokud se ti to nechce přepočítávat na minuty." zakřením se.

,,Vy jste dvojčata? A že o tom nevím. Stiles se nepochlubil." diví se zrzka.

,,Není čím se chlubit. A taky... brácha neříká bezdůvodně něco takového, tudíž kdo se neptá, ten se nedozví." najednou ale zaslechnu Stilesův hlas.

,,O čem se baví?" hned na to Scott.

,,Nechtěli jsme odposlouchávat Isaaca a Ericu? Ne tvou sestru?"

,,No tak! Co říká?" otočím se na ně, oba dva civí jako sůvy z nudlí. Zamračím se.

,,Slyšela nás?" ptá se Stiles tiše.

,,Očividně jo." prohlásí Scott a otočí se jinam.

,,To není možný. Vždyť..."

,,Vždyť co?"

,,Vždyť já neslyším, co si povídají ony a ona slyší co si říkáme my?" Scott se zamyslí.

,,Je to divný, ale..."

,,Ale?"

,,Ale nemyslím si, že by taky byla-"

,,Wally? Jsi tu s námi?" otočí si mě k sobě Lydie.

,,Promiň, zamyslela jsem se. O čem jste mluvily?" začnu vnímat a na tu podivnou situaci před chvílí raději zapomenu. Kdyby nehalekal jak na lesy, tak bych ho možná neslyšela ve všem tom šumu chodby.

,,O tom, co budeme podnikat dneska po škole. Půjdeme asi nakupovat a pak se zajdeme k některý z nás učit. A večer nejspíš zajdeme do nějakého klubu. Půjdeš s námi?" chvíli přemýšlím, ale pak se usměji a kývnu. Bylo by fajn tu mít někoho, s kým podnikat různé věci. Aspoň budu mít kam utéct od bratra a jeho tajnůstkářského kamaráda, když mi polezou na nervy.

,,Jasně." rozhodnu se nakonec.

,,Super!" usměje se vítězně Lydie, otočí se na podpatku a rázuje si to do třídy. Allison jde vedle mě. Zazubím se na ni a rázně si to mašíruju vedle ní, s vítězným výrazem Lydie. Obě vyprskneme smíchy.

,,Kam si sedneš?" objeví se vedle mě Isaac, zamračím se na něj a couvnu.

,,Kamkoli, hlavně když to nebude vedle tebe." zavrčím a když se rozhodnu odejít stáhne si mě do lavice vedle sebe.

Pokusím se vyškubnout, vstát a odejít, ale jeho stisk je pevný. Chvíli ještě protestuji, ale on se mi jen vysmívá, stále mě držící na místě. Nakonec zazvoní a já to vzdám.

Hodím po něm vražedný pohled a posadím se normálně, čelem k tabuli. Se škodolibým a vítězným úsměvem mě pustí. Odšoupnu se až na kraj lavice, on se ale šoupne za mnou. Lehne si na desku stolu a pozoruje mě.

Ani o něj nezavadím pohledem, jen si vyndám penál a bloky a ignoruji ho. Po nějaké době přijde učitel, dá mi učebnici - což mě lehce zarazí - a začne vykládat. Dám se do čmárání do notesu a  dělám, že jeho slova zcela vnímám. Je to však stejné, jako s hochem vedle mě. Ignoruji jejich existenci.