,,Myslíš, že bude v pořádku?"

,,Jsou jen dvě možnosti, buď se promění a nebo umře. A ty víš moc dobře, že ani jedna možnost není v pořádku..."

,,Jo, to vím. Proč tam ale ksakru šla? Tvrdohlavej mezek to je! Proč nemohla alespoň tentokrát poslechnout a nechodit tam?"

,,Protože je stejná jako ty, Stilesi, s tím nic nenaděláš. Fakt by mě ale zajímalo, co se mezi těmi třemi stalo, že se pak postavili proti sobě." slyším klučičí hlasy, jak se dohadují. Mám zavřené oči a vše okolo mě je cítit dezinfekcí. Kde to jsem? hádám, že určitě někde v nemocnici.

,,Bavíte se o mně?" ozve se další hlas. Je mi povědomý. Kde jsem ho jenom slyšela? nevzpomínám si. Ani si nepamatuji, jak jsem se sem vůbec dostala.

,,Myslíš o největším pitomečkovi na světě? Pak máš pravdu, ano, bavíme se o tobě!" zavrčí jeden z předešlých hlasů.

,,To by stačilo, teď je hlavní to, co se stane s Wally." utne to třetí. Wally? Kdo je ksakru Wally? ptám se v duchu sama sebe.

Prudce otevřu oči, posadím se a sípavě nasaji vzduch do plic. Všichni přítomní úlekem uskočí.

,,Wally!" prohlásí nadšeně jeden z nich. Je vcelku vysoký, s hnědými vlasy a očima, starostlivě si mě prohlíží a jde ke mně. Rozhlédnu se kolem.

Kde máš jakou Wally? nechápu.

,,Počkej." zarazí ho nejnovější návštěvník a stáhne jej zpátky. Vyjukaně na ty tři koukám. Hodím nohy z postele a začnu jimi kývat ve vzduchu, natočím hlavu na stranu.

,,Wally? Nebolí tě to moc? Ukaž, podívám se, ano?" přiblíží se další. Také hnědovlasý, ale jeho jsou delší, než ty toho, co mě oslovoval Wally jako první.

,,Kdo je Wally? A co ji má bolet?" odhodlám se promluvit. Hlavu stále lehce nakloněnou na stranu. Všichni tři na mě vytřeští oči.

,,Je možný aby měla... amnézii?" ozve se jeden.

,,Zatím se to nikomu nestalo. Je ale dost možný, že se pořádně praštila do hlavy, když upadla." prohlásí další. Ten s delšími hnědými vlasy ke mně přijde a natáhne ruku k mému rameni.

Zvědavě jeho prsty pozoruji, jak mi odhrnují nemocniční košili a napůl odlepují nějakou velkou polstrovanou náplast, či co to je. Jen koukám na ošklivé rány. Poté mi to zpátky přilepí a klekne si.

Vezme do rukou mou pravou nohu a prohmatá mi obvaz, trochu to zabolí. Kluk jen zavrtí hlavou. Chce mi zkontrolovat asi i další věc ale není mu přáno.

,,Tak dost!" zastaví ho ten, co ještě pořád stojí kousek ode dveří. Tázavě na něj pohlédnu.

,,Nehojí se to tak, jak by mělo, ale nevypadá to tak hrozně jako včera." oznámí hnědovlásek, co mě prohlížel a zamračí se na toho, co protestoval.

,,Wally, ty nevíš kdo jsme?" ozve se znovu ten krátkovlasý. Zmateně zavrtím hlavou.

,,Ale já jsem tvůj bratr, Stiles! Opravdu si nepamatuješ?" snaží se mluvit klidně, ale je jasné, že je zoufalý. Znovu zakroutím hlavou, že ne.

,,Prosím, řekni, že je to jen blbej vtip!" žadoní zoufale Stiles.

,,Nepamatuješ si ani mě? Jsem Scott, nejlepší kámoš tvýho bráchy." jen znovu a znovu vrtím hlavou.

,,A co já? Ani Isaac ti nic neříká? Ten pitomeček, co tě zval do toho lesa?" hlásí se o pozornost kluk u dveří, který se ale přesune blíž ke mně a zahledí se mi do očí.

,,Ne, neříká." odvětím tiše. Z nějakého důvodu mě rozbolí celé tělo, jako po půlnoční bitce.

,,Říká pravdu, je úplně vygumovaná. Neví nic o včerejšku, ani dřívějšku." Scott se ke mně znovu přiblíží a chytí mě za ruku. Po chvíli mu na ní naběhnou černé žilky a mě přechází bolest, zato on má tvář zkřivenou. Udiveně na něj civím. Po chvíli se nelibě zavrtím a vyškubnu svou ruku z jeho sevření. Chce mě za ni znovu vzít, ale já se zamračím a zavrtím hlavou.

,,Nelíbí se mi, jak je tichá." Stiles se zdá nebýt ve své kůži. Až teď si všimnu tmavých kruhů pod očima a zarudlých očí. Zachytí můj vyjukaný obličej, odvrátí zrak a zahledí se do zdi.

,,Celou noc byl vzhůru, hlídal tě. Dává si t-" vysvětluje Scott.

,,Ticho!" okřikne ho Stiles. Já však vím, co chtěl říct, dával si něco za vinu. Jen nevím co. Překvapeně si uvědomuji, co všechno nevím...

,,Bré ranko!" vletí do pokoje blonďatá sestřička v bílé uniformě. Ani jeden z kluků, jí ale nevěnuje pozornost. Proto se na ni usměji a zamrkám, když mi před nos strčí nějakou skleničku.

,,Vypij to, utlumí to bolest." s úsměvem si skleničku vezmu a obsah do sebe bez reptání kopnu. Je odporný a hořký, s nádechem mentolu.

Fuj... vyjádřím v duchu své znechucení.

,,Tak a teď odpočívej." řekne a odkráčí pryč.

,,Proč nic neříkáš?" ozve se po chvíli Stiles. Jen pokrčím rameny. Zoufale složí hlavu do dlaní.

,,Wal." špitne frustrovaně.

,,Za všechno můžeš ty!" vyletí najednou a vrhne se na Isaaca.

,,Kdybys jí nelákal do toho lesa, ty naivní prašivej kojote! Jsi neskutečnej prevít! Jestli se k ní ještě někdy přiblížíš, tak ti nakopu ten tvůj zablešenej vlkodlačí zadek!" Scott je od sebe odtrhne.

,,Přestaňte!" rozhodne.

,,Podívej." ukáže Isaac na mě. Sedím schoulená v rohu postele, namáčknutá na zeď a tisknu nohy k tělu. Hlavu mám schovanou za koleny, pozoruji je vytřeštěnýma očima. Stiles si ke mně sedne, jemně mě vezme za ruku a přitáhne k sobě do náručí.

,,Odpusť mi Wally. Nedokázal jsem tě ochránit. Jsem příšernej bratr..." šeptá mi do ucha. Je mi ho hrozně líto, uvelebím se v jeho náruči.

,,Nevím, kdo ta Wally je, ale má skvělýho bráchu, závidím jí." zašeptám skoro neslyšně.

,,Wally... ty jsi Wally, nevzpomínáš si? Wallerie? Vím, že někde uvnitř cítíš, že je to pravda. Věř mi a buď zase tou starou Wal... Prosím!" poslední slovo zašeptá tak naléhavě, ale já v tomhle nemůžu sloužit, nemám tušení o co jde.

Nevzpomínám si! Kruci já si nevzpomínám! připadám si tak slabá a zranitelná, ztracená. Ve vlastních myšlenkách. Ani za mák se mi to nelíbí. Chci se toho pocitu zbavit.

Zdravím. Vzhledem k tomu, že celý příběh podléhá úpravám a probíhá korekce, tak nejsou neopravené části publikovány. Nemusíte se bát, příběh není zrušen, či něco takového, jen se mi nelíbí jej nechat na odiv tolika lidem, když je v takovém stavu. Slibuji, že se pokusím s úpravou pohnout a znovu vše publikovat co nejdříve. :) Děkuji za pochopení a trpělivost!