,,Nad čím přemýšlíš?" zeptá se mě Isaac. Jen zavrtím hlavou a začnu si psát poznámky do bloku. Stále ale cítím jeho pohled, zvědavý a dokonce i starostlivý. Zamračím se a otočím se obličejem k němu.

,,Nedívej se na mě tak!" syknu podrážděně.

,,Jak?"

,,Jako na malé dítě s velkým problémem."

,,Tak na tebe nekoukám!" ohradí se překvapeně.

,,No to teda jo, takže toho laskavě nech." odseknu vskutku dětinským způsobem, za což se hned zastydím, jelikož jsem si právě nalila do bot. Tázavě se na mě zahledí, lehce zmaten. Asi zachytil mé pocity, které ze mě čiší. Jen nad tím mávnu rukou a radši se začnu soustředit na výklad.

-

,,Cože? Jak vyhýbat tmavým uličkám? - Tati, ne... - nech mě domluvit, tady se nedá vyhnout - pfff - minimálně jednu tmavou ulici vždycky projdeme. - Jasně, budeme opatrní. -  Ano, slibuju. - Ahoj." ukončím hovor, značně znavena proběhlou konverzací.

,,Co se stalo?" dožaduje se vysvětlení pravý syn svého otce.

,,Prý našli mrtvolu, další... Někde v tmavý uličce kousek od školy. Víš jak dnes táta pospíchal, ale i přesto nás do školy hodil?" otočím se na vždy po informacích dychtivého Stilese.

,,No?" v očích mu zasvítí pochopení, ale nechá mě mu tu domněnku potvrdit.

,,To proto, že jel tam. Na místo činu. Měl to po cestě."

,,A ví se, kdo to udělal?" vmísí se do našeho (ne)soukromého hovoru Scott. Zavrtím hlavou.

,,Zatím ne. Ale oběť je prý syn jednoho z učitelů." řeknu. Isaac po mé pravici si jen povzdechne.

,,Copak?" podívám se na něj přimhouřeným pohledem, s hlavou nakloněnou na stranu.

,,Nejdřív můj táta, pak nějaký kluk od Argentů? Myslím, že jo. Pak ještě jiní a nakonec syn učitele. Kdo myslíte, že to dělá?"

,,Táta říkal, že je to nějaké zvíře, nejspíš... Jenže zatím se to nepodobá ani jednomu divokému tvorovi, žijícímu v okolí. A pochybuju, že to byl nějaký vlkodlak. Příčina smrti tomu neodpovídá." zamyslím se.

,,A táta vám vždycky všechno říká tak, jak to je?"

,,Ne." odpovíme se Stilesem jednohlasně a podíváme se po sobě, než se vrátím zpět k Laheymu.

,,Ale to, co táta zamlčí nebo pozmění, to tenhle rýpal vyzjistí." ukážu palcem na hrdě se nafukujícího bratra.

,,Tady je to samá smrt. Alespoň, že ty předešlý případy už jsou vyřešený. A Jackson je pryč." pronese úlevně Stiles.

,,Kdo?"

,,To neřeš." mávne rukou. Pokrčím tedy rameny.

,,Musíš si dávat pozor, tohle není Řím." nabádá mě Scott.

,,Hm..." zamručím na půl úst, ztracená v myšlenkách. Vzbudí mě až čísi ruka, mávající před mým obličejem. Zaostřím na mračícího se bráchu.

,,Posloucháš mě? Tohle není vtip, je to vážný. Nebezpečný!" kývnu, že rozumím.

,,Dám si pozor, klid." spokojen s mou odpovědí se stáhne zpět vedle svého kamaráda, který si zadumaně mne bradu, s pohledem zapíchnutým do škaredé šedi chodníku.

,,A pak..." znovu mi naskočí otazníky v očích. ,,Je tu taky ta smečka." mumlá si pro sebe podmračeně. Očividně mu celá tahle situace dělá starosti.

,,Jaká?"

,,Alf, pod vedením toho pošuka." hodí do prostoru Stiles. Díky, to je vskutku osvětlující popis.

,,A-ha..." zarazím se. Z nějakého důvodu mám znenadání nutkavý pocit zjistit, o koho jde a jaká ta smečka je. Celé tělo mi nepříjemně pne, jako kdyby uvnitř mě někdo natáhl příliš krátký drát, jenž se mi nyní odporně táhne skrze vnitřnosti a stahuje k sobě. Zašklebím se a zavrtím hlavou.

Teď ne... zamítnu myšlenku, která mě nabádala k vyhledání té smečky. Ještě ne, momentálně je mým problémem vrah, jenž má na svědomí víc jak dost lidí. Nebo co vlastně byli zač. No hele! To je dobrý poznatek. zamyslím se.

,,Co tě napadlo, Wall?" všimne si Stiles mého zadumaného výrazu. Zná ho od táty i od sebe, máme jej v rodině. Když nám něco docvakne, uděláme pro to typický obličej.

,,Víme jistě, že ti mrtví byli opravdu lidé?" 

,,Nevíme." připustí Scott. Zdá se celkem znepokojený. Jako asi všichni přítomní. Kousnu se do spodního rtu, to situaci značně komplikuje.

,,Co myslíte? Po čem to něco, nebo někdo, jde?" protrhne tíživé ticho Isaacův hlas. Zavrtím hlavou. Nic mě nenapadá, tedy určitě nic důvěryhodného a smysluplného.

,,Lovci to být nemohou, jestliže je mrtvý i jeden z nich. A nenapadá mě žádný důvod, proč by je likvidovala Alfasmečka." Takže jsme téměř zase na začátku.

,,Chmpf..." zamručím frustrovaně a kecnu si na schod. Ostatní mě napodobí, jen Stiles zůstane stát, nebo spíš chodit. Pochoduje před námi jako matka kvočna, hrabaje se ve vlasech, jako kdyby si skrze ně mohl vjet prsty do mozku a všechny myšlenky ručně poskládat. Je vidět, že ho také nic nenapadá. Kráčí nám před nosem ještě dlouhou dobu. Pak se zastaví a luskne prsty.

,,To je ono!"

,,Co?"

,,Ještě jednou mi řekni, jak zemřeli? Říkala jsi, že jsou tam stopy drápů, že?"

,,No, jo." kývnu nechápavě. ,,Rozdrápalo je to." Stiles zkřiví obličej při představě mrtvých těl.

,,To je tak morbidní, jak brutální to ještě bude?"

,,Mě se neptej, já nic v plánu nemám." trhnu ramenem, škubajíc trsy trávy, rostoucí z děr v betonu po mém boku.

,,No ještě aby jo, to bychom si popovídali!"

,,Jojo." odbudu ho, nehodlajíc se v tom dále šťourat.

,,Myslím to vážně!" zvýší hlas.

,,Můj bože, Stilesi! Opravdu si myslíš, že bych měla v plánu vymýšlet nějaký složitý vzorec, spojující všechny moje budoucí oběti a po nocích ty své morbidnosti prováděla?" vyjedu na něj.

,,To přímo ne, ale..."

,,Ale? Jaký ale, Stilesi?"

,,Žádné, měla by ses trochu uklidnit. Ty drápy bych moc na veřejnosti nevystavoval." poukáže na mé ruce. Po kvapné kontrole je strčím do kapes a podívám se jinam. Isaac se jen pobaveně šklebí.

,,Bejt tebou se takhle netvářím..." zavrčím.

,,Jak?" On snad nikdy neví, jaký nasadí výraz, nebo co?

,,Tak, jak se teď momentálně tváříš."

,,Proč?"

,,Mám chuť ti jednu vrazit." oznámím stručně. Isaac se přestane šklebit a kousek se ode mě posune.

,,To ti nepomůže." upozorním ho, aniž bych se na něj podívala.

,,To má recht." potvrdí mi to nyní kompletně rozcuchaný bratr.

,,Ty bys mohl očividně vyprávět, co, Stilesi?"

,,Mhm, to mohl, no." přitaká a zamračí se.

,,Jen nedělej, jako kdybych tě bila denně. To si zase nevymýšlej..."

,,Ale prospělo by mu to." utrousí Isaac. Dám mu lehký pohlavek, i když se pokusil se mi vyhnout. Zatvářím se jako vítěz na Olympiádě.

,,Však tebe ty tvý vítězný úsměvy brzo přejdou... No necul se!"

,,Když to nejde, ty tvoje ublížený výrazy stojí za vše." uchechtnu se a Stiles se tváří jako pomstěný Ježíš Kristus. Hodím po něm botu. Ano, hrozně ráda něco po někom házím.

,,Ale no tak..." zamručí bratr, když se nevyhne a bota ho zasáhne. Scott mi mou botasku s povzdechem umořeného rodiče podá.

,,Díky. A ty, hodná holka!" pochválím svou botku za dobře vykonanou práci. Určitě vypadám jako pěkný magor, ale v tu chvíli mi to starosti nedělá.

,,Doufám, že se dobře bavíte. Máme totiž práci." prohlásí po chvíli McCall a všichni na něj upřeme nechápavé pohledy.

,,Musíme ale sehnat Lydii a Allison..." má nepřítomný pohled. Pak mi to dojde.

,,Pravda, ten referát je na příští týden, na úterý." kývnu. Ostatní se chytí a zorientují.

,,Ale- ale co ty vraždy?" ozve se náš detektiv. Upřu na něj hraně nechápavý pohled.

,,Co s nimi?"

,,To je necháme jen tak?"

,,A co jiného by měli teenageři jako my dělat?"

,,To nemůžeš myslet vážně!" durdí se jako vařený humr.

,,Bože, Stilesi. Jistě, že se na ně vrhneme, ale nejdřív si nesmíme podělat vlastní životy propadnutím ve škole, ano?"

,,Mm, to dává smysl." ustoupí nakonec.

,,Si myslím. Tak se do toho dáme, ne?"

,,Do čeho?" přimotá se k nám Lydie a Allison.

,,Do práce na referátu."

,,No ovšem, jdeme na to!"

Všichni společně dojedeme k Allison domů, kde jsme se dohodli, že uděláme zadanou úlohu. Teď je však načase si rozdělit jednotlivé úkoly.

,,Dobrá, já píšu!" hlásím se o svou práci.

,,Ne, ty budeš kreslit, po tobě se to totiž absolutně nedá přečíst. Psát budu já, Stiles hledat informace a ostatní si své role rozeberte." rozhodne Isaac. Zachmuřím se ale souhlasím, k mé smůle má totiž pravdu.

,,Tak s chutí do toho a půl je hotovo!"