,,Hlavně co? Vyklopte to, nebo Alfa nealfa, poletíte z okna! Oba dva!" vyletím nakonec prchlivě, když mi dojde trpělivost. Nevím, kde se ve mně ten vztek bere. Strhnu svým výlevem pozornost všech v místnosti na sebe.

,,Já jsem bývalý." prohlásí tiše Peter, vrhnu na něj vražedný pohled.

,,Nezájem! Taky o tom něco víš a odmítáš mluvit." zavrčím.

,,Fajn, vyhrálas. Hlavně máš jednu schopnost, zapomněl jsem jak se jmenuje, na to bych potřeboval takovou starou knihu."

,,A co je to za schopnost?" Peter si získal mou plnou pozornost. Ušklíbne se a laxně popojde pár kroků po místnosti, jako by přemýšlel, jak to vysvětlit. Což je dost pravděpodobné.

,,To už se brzy dozvíš. A také mnohem víc." broukne nakonec a obrátí se na Dereka. Ten, s rukama založenýma na hrudi, po něm jen hodí chladný pohled. Peter si povzdechne.

,,Mohl bys, prosím tě, pro jednou udělat jiný výraz?" Derek beze slova vycení tesáky, zavrčí a oči mu zaplanou krvavě rudou.

,,Tak asi ne." zabrblá Peter a stáhne se kousek dál z dosahu. Musím se usmát, tahle jejich rivalita je tak směšná, až to někdy, hádám, i celkem bolí.

,,Mohl bys mi trochu ujasnit mou pozici ve smečce? A vůbec všechno okolo tohohle?" ukážu na svou maličkost. Blonďák se zamyslí a po chvíli kývne.

,,To bych možná mohl. Pokud teda máš smečku." potutelně se usměje a nenápadně koukne na Dereka. Ten se jen nelibě zachmuří a přešlápne.

,,To záleží na tom, co jsem." zamručím s pokrčením ramen. Projdu kolem těch dvou a posadím se na stůl u velkého okna. Hodím po Peterovi pohled, kterým ho vyzývám, aby začal. Scott se Stilesem a Isaacem se kolem nich také prosmýknou a rozmístí se u mě.

,,Tvé postavení ve smečce není jisté, většinou se totiž nestává, že by tak mocný vlkodlak, jako ty, vydržel v normální smečce."

,,Jak myslíš v 'normální smečce'?" přeruším ho tiše. Nechápavě se na mě podívá, pak stejný pohled věnuje Derekovi a ostatním. Znovu se obrátí na mě.

,,Jak dlouho jsi vlkodlakem?"

,,Ehm." nejistě kouknu na kluky.

,,Necelý den, když nepočítáš včerejší noc, kdy byla proměněná."

,,Tak to jo." odfrkne si s jistou dávkou pobavení. ,,Dobrá, normální smečka je smečka, kde je jen jeden, případně jedna, Alfa a pak Bety. Ty ale nejspíš budeš mít pocit, že jsi nedoceněná a budeš chtít časem vyhledat nějakou silnější smečku, například smečku Alf." vyjukaně na něj třeštím oči.

Já a nedoceněná? Smečka Alf? To existuje? snažím se si to uspořádat v hlavě.

,,Jistě, ona a cítit se nedoceněná. V naší smečce... Já jí dám smečku Alf." zaslechnu najednou.

,,Co to bylo?" vyhrknu. Znělo to jako Derekův hlas, ale ten mlčel a stále mě jen probodával pohledem. Milý chlapík.

,,Co co bylo?" Peter si mě s úsměvem prohlíží, jako kdyby spolykal všechnu moudrost světa.

,,Vy jste to neslyšeli?" napřímím se a vyvalím oči v upřímném překvapení. Vždyť to bylo slyšet tak jasně!

,,Co jsme měli slyšet?" diví se Isaac, zatímco si mě pátravě měří pohledem.

,,Ten hlas!" vyjeknu hlasitěji, než jsem měla v plánu.

,,Hlas?"

,,Ano, zněl jako Derekův, ale... on nemluvil."

,,Slyšíš myšlenky, když chceš." oznámí Peter, jako by nic. Chová se, jako kdyby tahle celá záležitost pro něj byla denní chléb. A tím mě neskutečně vytáčí. Dle nasupených výrazů okolo je mi jasné, že nejen mě.

,,Cože?" vyjekneme všichni, i s Derekem, jednohlasně.

,,Ano, je to tak."

,,Ale jak je to možný?" ptám se. On lhostejně pokrčí rameny.

,,Patří to k tvému postu."

,,A ten jsem se stále nedozvěděla, kam tedy patřím?"

,,Jak jsem říkal, nedá se to přesně určit, u každého je to trochu jinak - podle jejich vnitřní nátury. Jediné, co můžu s čistým svědomím prohlásit, je to, že jsi na hodně vysoké příčce na našem hodnostním žebříčku. Teď je pouze na tobě, kam se rozhodneš zařadit." vysvětlí.

,,Nejsem schopna pobrat to, že já jsem někde vysoko." vrtím hlavou. Je to tak absurdní.

,,Také se dožíváte hodně vysokého věku. Někdy i tak vysokého, že si někteří můžou myslet, že jste nesmrtelní." zírám na něj jak na zjevení.

,,Co?" asi jsem se přeslechla.

,,Slyšíš dobře. Tohle a pár dalších věcí obnáší tvá vlkodlačí podstata." ujistí mě a já nakloním hlavu na stranu.

,,Nemají to tak všichni?"

,,Ne. Je pravda, že stárneme jinak, ale ty máš ještě pár let navíc. To je také i jedna z nevýhod, nemůžeš dlouho zůstat na jednom místě, jelikož by to lidem v okolí přišlo podezřelé."

,,A to věčné stěhování snad ne? Vždyť Stiles, například, šílí i kvůli přistěhovalcům, co se řadí mezi lidi, jelikož na všech vidí něco špatného."

,,To je Stilesův problém." brácha se na něj otočí a zamračí se.

,,To je zvláštní." zavrním nepřítomně.

,,Co je zvláštní?" zeptá se Stiles.

,,Jaké rozdílné, ale přitom stejným směrem jdoucí máte myšlenky." upřu na něj skelný pohled.

,,Buď tak laskavá a nehrabej se mi v hlavě." zaprotestuje Isaac, uculím se.

,,Máš co skrývat, Isaacu Lahey?" kouká na mě jako na marťana.

,,A co ty? Scotte McCalle?" podívám se na Stilesova kamaráda a ďábelsky se usměji.

,,Kdo nás takhle představil?" vyjeví se ti dva udiveně.

,,Čte vám myšlenky, tam zjistí všechno, co chce." vysvětlí Peter a Derek jen protočí oči. Nechápe, že to klukům ještě nedošlo.

,,Přestaň se chovat, jako bys jí rozuměl víc než my! Ksakru! A taky přestaň tlumočit! Myslíš si, že nevím, co říká moje vlastní sestra?" rozohní se hnědovlásek, stojící nejblíže ke mně.

,,Sestra?" tentokrát je mimo Peter s Derekem.

,,Ano, sestra." zamrmlá otráveně Stiles.

,,Tak to je jiná." zašklebí se Alfa vítězně. Věděl o tom. Erica s Isaacem mu to řekli. Tak proč se teď chová takhle? Aby to dal najevo klukům?

,,A to jako proč? Vnukl jsem ti snad nějaký ďábelský nápad, co se pokusíš použít proti nám?"

,,Pálí ti to, ty hyperaktivní poleno." zavrčí Derek naštvaně. V hlase mu však zní i spokojenost se svými vlastními myšlenkovými pochody.

,,Tak na to zapomeň!" seskočím ze stolu a stoupnu si před kluky v ochranném gestu.

,,Přestaň se mi laskavě cpát do hlavy. Chci soukromí." zavrčí, teď už rozhodně stoprocentně naštvaně.

,,A ty přestaň vymýšlet plány jako je tenhle." zavrčím na protest a... začnu se měnit!

,,Zapoměl jsem zmínit, že budeš mít mnohem větší problémy s ovládáním, když budeš mít silný impulz, jakým je například hněv. Budeš mít tendenci se často měnit, protože jsi více spjatá se svou zvířecí stránkou." zaslechnu Petera.

Chci mu něco pikantního říct, ale místo toho jen zavrčím, mám čtyři nohy. Opravdu je ze mě vlk! Jen trochu větší, rozhlédnu se kolem sebe. Všichni, až na Petera, na mě vyjeveně civí. Jsou stejně zmatení jako já.

Vedle mě se válí jen obvazy a ty náplasti. Rány se mi zahojily, zůstaly jen světlé jizvy. Začnu se měnit zpět na člověka. Oblečení Scottovi mámy, je v pořádku. Uculím se, celkem se mi to líbilo.

,,Myslím, že je načase jít." rozhodne Scott, s vděkem na něj pohlédnu. Po chvíli němé konverzace s Peterem a Derekem, kdy jsme si jen vzájemně vyměňovaly nejisté, či nenávistné pohledy, se všichni čtyři vydáme pryč.

-

,,Scotte! Neviděl jsi moje..." Scottova máma stojí na schodech a pozoruje nás nevraživým pohledem.

,,Aha. Tady jsou." řekne a zastaví se pohledem na mně.

,,Promiň, její oblečení jsme nechali v nemocnici." omluví se Scott pohotově.

,,V pořádku. Stejně bylo potrhané a od bláta, takže skončilo v koši." mávne nad tím rukou, zašklebím se. To dám Derekovi sežrat.

,,Kdo to vlastně je?" zeptá se po chvíli, kdy na sebe vzájemně čučíme. Odkašlu si.

,,Omlouvám se. Jmenuji se Wallerie, jsem Stilesova sestra." usměji se na ní, přijdu blíž a podám jí ruku. Úsměv mi oplatí a rukou si potřese.

,,Ach tak! Ráda tě poznávám. Stilesova sestra, povídáš? A kolik jste od sebe? Kdy jsi sem vůbec přijela? Nikdy jsem tě tu neviděla. Nemáš hlad nebo žízeň? Pojďte, všichni povečeříte s námi." odvede mě Scottova máma do kuchyně. Je vidět, po kom Scott je. Nabídnu se, že jí pomůžu a všechno jí ujasním.

,,Jsme od sebe přesně minutu a dvacet dva vteřin - já jsem mladší. Přijela jsem sem předevčírem, předtím jsem bydlela u kamarádky a její sestry v Itálii."

,,Vy jste tedy dvojčata? Já si říkala, že jste si dost podobní." usměje se mile. Oplatím jí to.

,,Jaké to bylo v té Itálii? A kde přesně jste vlastně bydlely?" dám se se Scottovou mámou do řeči. Po dlouhé době někdo ženského pohlaví, co nemá v hlavě jen hadry, kluky a make-up, nebo tátovi záležitosti, či skoro nemluví.

Ačkoli se to může zdát nevěrohodné, tak já jsem velmi společenský člověk a dokážu o nějaké blbině kecat klidně přes dvě hodiny. A Mellissa očividně také nemá s kým si popovídat. Probrat nějaké drby mi taky občas nevadí, aspoň se něco o někom novém dozvím.

Například o Scottovi a Stilesovi, nebo Isaacovi. Všechny podrobnosti a průšvihy, jaké udělali - hlavně teda brácha. Jestli mi to nebylo hned jasné...

,,Scotte, zítra mám ranní, tudíž se zase budeš muset vzbudit sám. Nezaspi! Jasný?" prohlásí, po chvíli mlčení u stolu, Mellissa. Scott, s plnou pustou, kývne.

,,Stilesi? Táta je doma?" zeptám se nejistě, Stiles zavrtí hlavou.

,,Ne, není. Je teď nonstop na stanici, kvůli nějakýmu mega případu. Domů přijde až zítra kolem desátý. Pokud vůbec..." zabrblá. Vím, že mi neříká všechno. O tátových případech ví první poslední, troufám si říct, že někdy ví i víc než táta, ale nerýpu do něj. To přijde časem.

Kývnu, ale moc velkou radost z toho nemám. Dojím, zvednu se od stolu a seberu prázdné talíře - jdu je umýt, abych se trochu zabavila a zaměstnala mysl něčím normálním.

,,Mockrát děkujeme za jídlo, ale už budeme muset jít. Na shledanou, paní McCallová." rozloučím se a zvednu bratra ze židle. Brblající, doprovázen pobavenými pohledy zbylými dvěma kluky, se šine za mnou ke dveřím.

,,Není vůbec za co. Já děkuji za milou návštěvu a příjemné poklábosení. Prosím, říkej mi Mellisso." usměje se Scottova máma.

,,Dobrá, hezký večer Mellisso. Salve kluci!" houknu do prostoru a kvapně táhnu Stilese domů. Nutně se potřebuji z těch nových informací a zážitků vyspat.