Ron podepsal všechny papíry a ten, který mu zbyl odnesl i s dopisem do obýváku. Všichni tam seděli a povídali si.
,,Rone, stalo se něco? Jsi bílý jak stěna!" zeptala se Molly.
,,Hermiona odešla," řekl a podal jí oba papíry. Zavládlo děsivé ticho, nikdo nedokázal nic říct. Remus seděl a nedokázal si srovnat myšlenky v hlavě. Nevěřil tomu, vstal a běžel po schodech do její ložnice. Otevřel všechny skříně, skříňky... Nic, prázdno... Šel k sobě do pokoje a na posteli ležel dopis. Pomalu jej otevřel, bál se toho, co bude číst.

Remusi,
odcházím od Rona, nemohla bych mu lhát a nemohla bych pozorovat tebe a Nymfadoru.
Milý Remusi, dal jsi mi sílu. Nyní jsem si jistá, že tě miluji... Miluji tě šíleně a bláznivě, miluji tvou vůni a to, jak ti do tváře padá pramínek vlasů, miluji, když mě rozesměješ a když si se mnou povídáš, miluji, když si myslíš, že spím a přikrýváš mě dekou, miluji tě tak moc, že musím odejít.
Konečně mám sílu, konečně se postavím na vlastní nohy. S myšlenkou na tebe zvládnu všechno, budu se snažit být lepší člověk a budu se snažit přát Nymfadoře tvou lásku.
Chci, abys byl šťastný, nebudu ti překážet.
Naučil jsi mě lásce, ve kterou jsem nikdy nevěřila a v kterou jsem po svatbě už ani nedoufala.
Byla jsem tak sama, když jsi se mnou nebyl. A nyní sama musím odejít a nemyslet na tebe. Bude to pro mě hrozně těžké a často na tom budu hodně špatně a budu si přát si s tebou povídat. Budou dny, kdy se budu muset strašně ovládat, abych tě nepustila do svých myšlenek. I proto odcházím, abych za tebou nemohla vždycky běžet, když je mi smutno a když tě chci vidět. Musím od tebe tak daleko, jak jen to půjde. Naše loučení byla pro mě bolestivá, další a další rána, proto musím pryč. Bude to ta nejbolestivější rána, ale aspoň budu konečně upřímná a budeš vědět, že tě miluju a že jsem odešla, abychom se navzájem nezraňovali dalším a dalším loučením. Hledět na to, jak ji držíš za ruku a jakým krásným způsobem se k ní chováš, i když je ona naštvaná. Tolik ti to přeju a přitom mě to tak bolí, když jí dáváš všechen svůj čas a přemýšlíš o budoucnosti, která tě s ní čeká. Vím, bude úžasná manželka a matka. Jsem rozpolcená, na jednu stranu ti přeju, abys byl šťastný a na druhou stranu jsem tak sobecká, že bych si tě nechala jen pro sebe a brala tě na koncerty, sprchovala se s tebou po propařené noci (vím, teď se jemně usmíváš slovu ,,propařená"), chci ti svlékat tvou košili a pouštět si country, tolik chci chodit s tebou do divadla na Shakespeara a koukat na staré klasické horory, chci s tebou mluvit ve verších a ničit podpatky, když s tebou utíkám nocí, chci... Prostě tě chci, a proto utíkám.
Drahý Remusi, prosím, pamatuj si mě takovou, jaká jsem byla s tebou, protože jen tehdy jsem byla opravdová.

Jen tvá...
Hermiona

Musel zavřít oči, všechno se s ním točilo. Odešla. Nevěděl kam. Vyznala mu lásku. Byla silnější než on sám. Ztratil ji. Slzy se draly z očí. Ztracený... Bez ní bude ztracený. Snažil se dostat se do její hlavy, ale byla tam zeď. Cítil, že ji bolí ho odmítat.

Klečela na zemi a plakala. Přestal se snažit, věděla, že ji nechce trápit. Vstala a napila se vína, přepnula program na další film, který stejně nesledovala. Věděla, že takhle její nový život začne a počítala s bolestí. Ale i tak ji překvapilo, jak je to šíleně těžké. Jako by byla na odvykačce, musela si zakazovat všechno, co bylo spojeno s Remusem, a v tu chvíli to bylo skoro všechno. Sama v pochmurném tmavém městě, které jindy tolik milovala. Sama, čtyři patra lidí pod ní, pět pater nad ní. Obklopena spoustou lidí, ale o to víc sama. Donesla lahev do kuchyně a uvařila si čaj. Protože bolest byla stejná jak za střízliva, tak i v podnapilém stavu. Nic nepomáhalo a tak hodila sáček do hrníčku a zalila jej horkou vodou a smutně zamíchala lžičkou.