Vešla do své ložnice a posadila se na postel. Prohlížela si každý kousek pokoje. Nebyl to nejlepší pokoj, postel se jí vždy zdála malá a vrzala. Popravdě se tam nikdy necítila jako doma, bylo to tak strohé a prázdné.
Do pokoje vešel Ron a řekl: ,,Všichni se jdeme projít, půjdeš?"
,,Omluv mě, není mi dobře," zalhala Hermiona.
,,Když myslíš." Odešel. Její manžel právě odešel. Už ani nečekala, že by jí nabídl být tu s ní, když jí je špatně. Neměla právo to po něm žádat, protože sama byla hrozná manželka. Měla to zarazit v den svatby. Ten pocit, který měl přestat, nepřestal. Pochybnosti se vršily a objevil se Remus a ona mu naprosto podlehla. Takhle to být nemělo a ona si byla jistá, že pokud existuje nebe, tak v něm neskončí. Vstala a došla k oknu, viděla, jak všichni odchází. Hleděla na Remuse, který šel vedle Nymfadory. Šli tiše, ale ne naštvaně, spíše pokojně. Byl s Dorou šťastný,  v jiném slova smyslu než když byl s ní. Hermiona byla propojena s jeho duší, byla jeho nejlepší kamarádka a věděla, co všechno miluje a co nenávidí. Měla stejné názory a chápala všechna jeho rozhodnutí. Mohli si povídat až do rána, mohli se chovat spontánně a bláznivě. Snažila se v něm probudit malého chlapce, kterého se Remus snažil potlačit. Dokázala z jeho tváře vyčíst nad čím přemýšlí a nepotřebovala se mu na to dostat do hlavy. Znala jeho úsměvy, nejvíc milovala, když jen tak stál, naslouchal jí, s trochu nakloněnou hlavou napravo, a usmíval se. Byl to úsměv, ve kterém bylo vše... Znamenal, že ji vnímá, že se o ni zajímá, že ji vidí a chce jí naslouchat. Byl to krásný úsměv, který byl tak nenápadný, že si ho nikdo nemohl všimnout. Snad ani sám Remus o něm nevěděl, že se tak tváří. Milovala jeho úsměvy, říkaly jí mnohem víc než Ronova slova. Ale Nymfadora byla připravená na to být matkou a být dobrou manželkou. Nemusela Remuse chápat, nepotřebovala být jeho spřízněnou duší. A i když si Hermiona myslela, že to nemůže fungovat, byl s Dorou šťastný. Musela jí ustoupit, musela. Přála Remusovi jen to nejlepší, milovala ho a chtěla ho mít jen pro sebe, ale pro jeho dobro a štěstí musela odejít ze hry. Nevydržela by vidět jeho tvář, nedokázala by lhát Ronovi.

Sbalila si všechny věci, znovu se posadila na postel a rozplakala se. Položila na polštář dopis a  prstýnek. Vzala do rukou kufr a dvě tašky, došla ke krbu a zůstala stát. Jistě, Ron řekl, že odešli všichni, ale Snape se nikdy mezi ,,všechny" nepočítal.
Hleděl na ni a pak pravil: ,,Jste větší charakter než jsem si myslel, Grangerová. Myslel jsem, že zůstanete s Weasleym a budete celému světu a sobě lhát."
,,To bych nedokázala," přiznala Hermiona. ,,Ale asi to není otázka charakteru jako spíše zbabělosti."
,,Mýlíte se, Grangerová, je správné, že odcházíte.."

Přemístila se. Ocitla se v Londýně, přešla chodník a vešla do domu, kde měla nový byt. Skromně, ale útulně zařízené pokoje, měkká postel a výhled na Londýnské oko, které se již opravilo. Otevřela si lahev vína, posadila se před televizi a snažila se zapomenout na všechno, co zkazila.

Zmateně otevřel dopis a začetl se do řádků:

Milý Rone,
když tohle čteš, už jsem pryč.
Chtěla jsem ti vše vysvětlit, ale nedokázala bych ti hledět do očí. Opouštím tě. Šílené tohle psát někomu, s kým jsem chtěla strávit zbytek života.
Vím, že mě budeš nyní nenávidět, protože jsem zbaběle utekla a nechtěla jsem to s tebou řešit.
Nebyli bychom šťastní. Nebyla jsem nikdy dobrá manželka a omlouvám se ti za to, že jsem si myslela, že bych se mohla polepšit. Já chtěla cestovat a dělat hlouposti, zatímco ty jsi chtěl být doma a chtěl jsi, abych vychovávala naše dítě. A z ničeho tě neviním. Minuli jsme se. A nemysli si, že jsem to věděla, když jsem souhlasila se svatbou, myslela jsem, že je to jen poblouznění, když jsem si chtěla užívat života. Nikdy bych tě nechtěla takhle ranit.
Bohužel jsem zjistila až po svatbě, že nejsem připravená na to být manželkou a že nedokážu splnit tvé představy a ty zase mé.
Vyřiď svému tatínkovi, že jsem mu za všechno vděčná. Díky němu jsem se aspoň trochu cítila jako doma. Mamince vyřiď, že se omlouvám, protože jsem nebyla dobrá snacha. Dvojčata mi vždy pomáhala a za to jsem jim vděčná. A Ginny vyřiď, že doufám, že najde lepší kamarádku než jsem byla já.
A ty, Rone, najdi si ženu, která tě bude milovat celým svým srdcem. Ženu, která ti dá syna a spoustu dalších dětí. Zkus na mne zapomenout, protože by to byla zbytečná zatrpklost.
Je mi líto, že nám to nevyšlo a že jsme marnili čas snažením se srovnat rozdíly mezi námi. Určitě je nějaká dívka, která je stejná jako ty a budete šťastní. Hledej ji, nenech si šanci proklouznout mezi prsty.
Nebudu psát své důvody, proč jsme se tak od sebe odtáhli... Už proto, že píšu dopis, tak nemám právo ti nic vyčítat. Jen chci, abys věděl pravdu, zamilovala jsem se a nedokázala bych lhát, že se odmiluji. Nejde to, už je to konečné a já bych v našem vztahu nebyla upřímná.
Pod dopisem je rozvodový list a jeho dvě kopie, hned jak jej podepíšeš, jeden list zmizí k soudu a druhý ke mně, v tu chvíli už přestaneme být manželé. Zříkám se našeho společného majetku, protože si nic nezasloužím.
Doufám, že mi jednou odpustíš.
Opatruj se.

Hermiona