Hermiona si lehla na postel, bylo po obědě, všichni odpočívali. Byl to velice unavený den. Zavřela oči a uviděla Nymfadoru. Seděla vedle něj a četla si.
,,Co kdybych přestala brát lektvar proti otěhotnění?" zeptala se jakoby nic.
,,Počkej, cože?"
,,Víš, přeci jen... Jestli Mia a Ginny budou mít děcka, nechci být poslední bezdětná."
,,No, víš, není to moc brzo?"
,,Moc brzo? Chodíme spolu čtyři roky." Ucítila jeho strach, úplně stejný strach, jaký pocítila ona ráno. Strach z nepřipravenosti, zodpovědnosti...
,,Já vím, ale není to nebezpečné, ještě není ani po válce. Co kdybychom nepřežili?"
,,Co kdyby aspoň něco zůstalo po nás dvou?" Věděl, že měla pravdu, ale potřeboval čas. Jenže jí to nedokázal říct, nemohl. Nechtěl ji ranit, ani urazit.
,,Asi máš pravdu, ale co chvíli počkat?"
,,Prostě se chceš zase hádat, co? Nevím, co ti vadí. Byl bys otcem, po tom přece celý život toužíš, tolikrát jsi o tom mluvil a teď, když už bych svolila, tak najednou děláš, že rodinu zakládat nechceš,"  řekla naštvaně.
,,Je mi to líto, chtěl jsem dítě. Chci stále dítě. Jen se mi to zdá špatná doba. Nechci, aby vyrostl jako sirotek."
,,A před těmi dvěma lety to snad bylo lepší?"
,,Tehdy jsem nemyslel na to, co všechno by se nám mohlo stát. Dokonce by mohli zabít i naše dítě, v životě bych si to neodpustil," pravil upřímně.
,,Skvělý, takže nic? Žádné dítě?"
,,Musíš mě pochopit, já se snažím..."
,,Mýlíš se, já tě nemusím chápat!" skočila mu do řeči Nymfadora. ,,Zvládám všechny tvé zlozvyky, ale tohle už je moc. Když chci něco já, je to hrozný problém."
,,Ale vždyť, když jsem chtěl dítě já, tak jsi nesouhlasila ty."
,,Dobře, dobře, už o tom nechci mluvit. Kašlu na to!" řekla naštvaně. Odešla pryč z pokoje.
,,Vím, že jsi to slyšela," uslyšela v hlavě.
,,Omlouvám se, měla jsem to ignorovat."
,,Ty za to nemůžeš. Když už jsi to slyšela, co bys dělala na mém místě?"
,,Já jsem na tom úplně stejně a také nevím. Co to probrat u vína, dneska večer?" Nastala dlouhá odmlka, cítila, jak se Remus snaží potlačit své myšlenky, takže neslyšela, co si myslí.
,,Myslím, že to není vhodné, abychom se vídali o samotě," znělo jeho rozhodnutí.
,,Jistě, máš... máš úplnou pravdu. Promiň, nevím, jak mě to mohlo napadnout. Omlouvám se."
,,Neomlouvej se pořád, bylo by to milé, popovídat si s tebou... Jenže nemůžeme, je mi to stejně líto jako tobě."
,,Tak to asi těžko," ulítla jí myšlenka. ,,Tohle ignoruj."
,,Neboj, nejsem takový, abych bral vážně každou myšlenku. Sám někdy přemýšlím hloupě."
,,Víš, co jsem chtěla být jako malá? Chtěla jsem být orel, létat nad krajinou, koukat na lidské problémy z výšky a nesoudit. Chtěla jsem létat nad lesy, kde se skrývá tolik stínů a já bych jim uletěla. Byla bych celý život na cestě, jen roztáhnout křídla..."
,,To je krásná představa. Já chtěl být celé dětství normální chlapec. Vlastně si to přeju stále. Jen tak trávit každý večer, jak se mi zachce. Neměnit se v monstrum, netoužit po zabíjení, neztrácet kontrolu nad sebou samým..."
,,Je mi to tak líto, Remusi, nezasloužíš si tolik trpět. Ale věř, ty nejsi monstrum. Ty za to, co jsi, nemůžeš, ale někteří lidé jednají ohavně a přitom v sobě nemají to, co ty. Ty jsi dobrý člověk, víc než kdokoliv, koho znám. To, co jsi, neurčují tvé touhy, ale to, že je překonáváš a sloužíš dobru."
,,Jsi příliš hodná..."
,,Ne, viděla jsem tvou duši. Za těch pár dní několikrát, viděla jsem tvé srdce běsnit po krvi... Ale to, co bylo v tvé duši špatně, byla nenávist k sobě samému. Sám se dobrovolně týráš za něco, za co nemůžeš a s čím statečně bojuješ. Znám tě, znám tvé myšlenky a tvé obavy, takže můžu s klidem v srdci říct, že jsi skvělý člověk."
,,Co kdyby sis udělala test?" uslyšela hlas, který rozhodně nebyl v její hlavě. Otevřela oči a pohlédla na Rona, který ležel vedle ní.
,,Jaký test?" zeptala se zmateně.
,,Ještě dělej, že nevíš. Těhotenský přece."
,,Rone, pochop to, nejsem těhotná," řekla Hermiona.
,,Jak si můžeš být tak jistá?" Hermiona se zamyslela, nemohla si být moc jistá, ale věřila v to. Navíc, už za pár dní by to měla s jistotou zjistit.
,,Věř tomu, že bych to poznala," pravila rozhodně, ale v duchu se zachvěla hrůzou, kdyby náhodou vážně byla těhotná.