Promnula si oči. Cítila se unavená, ale věděla, že by už neusnula. Ron ještě spal, chvíli na něj jen tak hleděla, ale věděla, že je zbytečné čekat na to až začne chrápat a celé koukání tím zkazí, takže se osprchovala, oblékla a seběhla schody, aby se nasnídala. Už tam seděla Fleur, prohlížela si s Tonksovou nějaký katalog, kde každou chvíli měnily pózy modelky. Vedle Dory seděl Remus, vzhlédl k ní a přikývl na pozdrav. Žádný úsměv, nic... Bylo jisté, že bude dělat, že všechno, co si myslel a co udělal bylo kvůli alkoholu. Sedla si vedle Fleur a všechny pozdravila.
,,Už je tu i Hermiona, to je dobře." S těmito slovy vešla do kuchyně Molly. ,,Jak jsme včera nakupovali v Londýně, musíme to připravit jako oběd. Harry s Ginny dorazí tak kolem jedné. Doufám, že nám pomůžeš...?"
,,Jistě, to je samozřejmé," odpověděla Hermiona s širokým úsměvem.
,,Moc se těším až je znovu uvidím, ach, moje holčička jako vdaná žena," rozplývala se Molly, když si nalévala čaj. Hermiona si pomyslela něco o nejmladším dítěti rodiny a o tom, že každý rodič má svého oblíbence, i když zarytě tvrdí, že miluje všechny stejně. Už se ani necítila uraženě, nedivila se, že Ron, který si nevzal vyvoleného, není jejich favorit. Navíc asi není tak roztomilý jako jeho mladší sestra. Byla s tím smířená, že nikdy nebude mezi nejlepšími ženami Weasleyů. Oproti manželce ,,muže, který nás zachrání od zla" a francouzské princezničce, která má rodinu bohatší než je anglická královna a která je tou nejkrásnější dívkou na celé planetě. A Ron? Oproti dvojčatům, která jsou úspěšnými prodejci, byl prostě nula. Navíc se zatím vůbec nesnažil najít práci, ale to bylo tím, že nastaly zlé časy. Její myšlenkové pochody ji pořádně rozmrzely, takže ztratila chuť k jídlu. Navíc jí vadil jakýkoliv zvuk, bylo to nepříjemné.
,,Koukni, Mio, to jsou krásné šaty, že?" otočila se k ní Fleur. Hermiona pohlédla na pohyblivou fotku dívky na plese.
,,Jsou krásné, ale já osobně bych si je nevzala."
,,Vybírám si pár modelů, s Billem za týden pojedeme do Francie," pravila Fleur.
,,To vám přeju, abyste si to tam užili. Tobě budou slušet, jsou to vážně hezké šaty," řekla Hermiona. Fleur si bude výletnit ve Francii, znovu se zamračila, všechno to bylo špatně. To ona by měla cestovat! Měla vidět všechna evropská města, všechna moře. A na to už mohla rovnou zapomenout, protože Ron vypadal, že prospí celý jejich společný život. To byl zase příjemný den, už od rána mohla být na hodně věcí naštvaná. Udělalo se jí špatně, omluvila se a odešla od stolu. Vyběhla do své koupelny, omyla si tvář studenou vodou, ale bylo jí čím dál hůř. Za pár minut už zvracela, hrozně jí bušilo srdce, když se zvedala od záchodové mísy. Znovu se omyla, přešla kolem Rona, který stále spal a vrátila se jakoby nic k snídani.
,,A to je teprve začátek, Mio," uslyšela Remusův hlas.
,,Já to ale zvládnu, takhle je mi špatně skoro pořád."
,,Tvé tělo na to není zvyklé, nejsi vlkodlak, ale cítíš se mnou a tvoje tělo je z toho zmatené."
,,Bla, bla, bla... Já tě neposlouchám."
,,Kdyby se ti přitížilo, přijdeš za mnou. Slib mi to."
,,Bude to dobrý, Remusi," ujišťovala ho nadále Hermiona.
,,Tak proč se bojíš mi to slíbit?"
,,Neustoupím, smiř se s tím. Celá tahle situace je promlčená stejně jako to, že jsem včera vypadala krásně."
,,Jsi pěkná potvora," pomyslel si napůl vystrašeně a napůl pobaveně. Hermiona se jen pousmála a vzala si rohlík. Když do něj kousla, zjistila, že jí vůbec nechutná. Zamračila se a natáhla se pro slaninu, kterou jinak vůbec nejedla. Chutnala skvěle, bylo to jediné, co si dokázala představit, že dneska sní. Bylo jí mnohem líp.
,,Mio, co kdybychom si rozdělily práci v kuchyni?" zeptala se Tonsková.
,,Eh, no, klidně," řekla Hermiona.
,,Molly bude dělat chlebíčky a jednohubky, dělá je nejlíp na světě."
,,Ale Nymfadoro!" zasmála se potěšená Molly. ,,Je pravda, že mi to říká hodně lidí. Dávám si s tím práci, no, je pravda, že jsem prostě dobrá. A nejen na chlebíčky." Hermiona mírně nechápala, co to mělo znamenat, ale snažila se nemyslet na to, že ona dostane tu nejpodřadnější práci, protože sebe samotnou nedokáže vychválit až do nebe.
,,Fleur udělá nějaký dort, muffiny a všechno pečené. Já připravím všechno maso. Takže kdybys udělala nějaký salát..."
,,Jo, ráda," zahrála nadšené zapálení a pousmála se nad celou trapností této scény. Začalo jí bušit v hlavě, bolest tepala přesně ve spáncích, zavřela oči a viděla jak běží lesem. Bolest neustala, rychle otevřela oči, aby na ní nikdo nic nepoznal. Když se rozhlédla po ostatních zjistila, že i kdyby křičela, tak by si toho nevšimli. V konečcích prstů cítila mravenčení, nebylo to příjemné. Jako by se snažila potlačit něco, co je pro ni přirozené. Něco, co se nezastaví jen silnou vůlí. Něco, co prostupuje celým člověkem a ničí ho zevnitř. Byl to mizerný pocit, pocit nenaplněnosti, pocit něčeho co sílí a řve. Hlavou jí běhalo tolik myšlenek, všude byla krev, smrt, touha po přiblížení se k smrti, zakusit něco zakázaného, špatného, hříšného. Přišla si spoutaná, neměla kam utéct před těmi údery v hlavě. Zhluboka se nadechla a natáhla se po skleničce vody, ruka byla znecitlivělá, takže skleničku převrhla.
,,Omlouvám se," řekla.
,,Nevadí," řekl Remus a pohotově mávl hůlkou, aby voda zmizela. ,,Celý den budu připravený, kdykoliv budeš potřebovat lektvar, budu tady."
,,Remusi, jsi vážně hodný, ale já... Já dokážu být silná."

,,Už jsou tady!" Ten nadšený křik musel být slyšet až v Londýně. Hermiona vzala do rukou salát, ale pak si uvědomila, že se budou nejdříve vítat. Položila mísu na kuchyňskou linku a vešla do obývacího pokoje.
,,Ahoj, Mio!" zahlaholila Ginny a křečovitě ji objala. Hermiona přešla k Harrymu.
,,Ahoj," řekla a usmála se.
Harry ji objal a pravil: ,,Chyběla's nám, Mio."
,,Jen abys nekecal," zasmála se Hermiona. Najednou viděla jen bílo, zamotala se jí hlava, ale chytila balanc, takže to nikdo nezjistil. Až na Remuse, který na ni hned starostlivě pohlédl. Pousmála se na znamení, že jí vůbec nic není.
,,Připravili jsme pro vás malou oslavičku, je to sice oslava i Rona a Mii, ale oni se vrátili dřív než vy," vyprávěla hned Molly.
,,Tak typické," pomyslela si Hermiona.
,,Proč jste se vrátili dřív?" zeptal se Harry.
,,Bylo špatné počasí a ryby nebraly," odpověděla automaticky Hermiona.
,,Tak se posaďte, mi přineseme občerstvení," zavelela Molly.

Hermiona vzala svou mísu se salátem a položila ji vedle kuřete od Nymfadory. Posadila se vedle Rona, i když spolu za celý den nepromluvili slovo. Ron byl uražený, že Hermiona nebyla nadšená, že utekl a nechal ji napospas Smrtijedům.
,,Ginny, jsi úžasně opálená," řekla Nymfadora.
,,Ach, děkuju, to víš, celý den bylo krásné teplo, slunce se nikdy neschovávalo za mraky. Byl to sen," zašveholila Ginny.
,,Tak tuhle hlášku si připravovala určitě pár dní dopředu," pomyslela si Hermiona a ušklíbla se.
,,Taky si to myslím," uslyšela Remuse.
,,S tebou já se nebavím, ty si o mě totiž myslíš, že nic nevydržím."
,,Ty jsi teda urážlivá, škoda, že ti to nevěřím. Moc dobře vím, že i když jsem tě tím zklamal, tak jsi mě vzala na milost."
,,Ty si teda věříš a to sis nevzal ani kousek mýho salátu."
,,A co vaše líbánky?" zeptal se Harry.
,,Bájo," řekl Ron a položil svou ruku na hermionino stehno. Hermiona na něj tiše pohlédla, ale nic neřekla. Bylo jí to nepříjemné, jako by si ji tímto gestem přivlastňoval. Ano, chyběly jí doteky, pohlazení, ale rozhodně nechtěla, aby měl ruku na stehně před všemi těmi lidmi. Zdálo se jí, že si Ron hraje na něco, co není. Vůbec nevycítil, že jí je to nepříjemné. Bylo to od něj sobecké, věděla, že hraje machra, který je světaznalý a který má svou poslušnou ženušku. Jenže kdyby se od něj odtáhla, hrozně by ho naštvala. Nechtěla, aby si ostatní mysleli, že má od svého manžela odstup. Mysleli by si, že to ona nechce žádné fyzické soužití. Říkali by si o ní, že je odměřená a urážlivá. A tak držela. Nechala jeho ruku, snažila se ji nevnímat, ale za poměrně krátký čas už byla na jeho dotek alergická, nedokázala se ani pohnout, aby jeho stisk nezesílil. Nechápala to, měla by být ráda, že její manžel ukazuje, jak svou manželku miluje, jak se jí rád dotýká a že si líbánky užil, i když ji uhodil. Bylo to logické, přeci by si nestěžovali, jak to bylo hrozné. Jak jim už kompoty lezly ušima a jak jim měnilo náladu cokoliv v cestě. Hromadil se v ní vztek, chtěla by křičet, utrhnout Ronovi ruku, aby už na ni nesahal, místo toho si kousala ret a snažila se uklidnit. Nakonec vstala a došla si nalít skleničku vody. Všichni se dál vesele bavili. Hermiona se posadila na židli a skleničku položila před sebe.
,,V pořádku?"
,,Jistě, jen potřebuju být chvíli sama," odpověděla Hermiona.
,,Nechceš ten lektvar?" zeptal se starostlivě.
,,Chci být sama kvůli jiné věci, vážně."
,,Mám za tebou přijít do kuchyně?"
,,Ne, děkuju, ne." Nejvíc byl slyšet hlas Ginny, hrozně se ve vyprávění vyžívala.
,,Slunná Itálie...Bla bla...Jdi si s tou Itálií do prdele," pomyslela si Hermiona. Najednou jí došlo, že Ginny za to nemohla. Kdyby nebylo Rona, mohla nyní vyprávět s Ginny, být také opálená a plná zážitků. Možná, že by tu byl nyní slyšet jen a jen její hlas. Možná, že by teď netrápila Remuse svou tvrdohlavostí. Nebyla by na Rona naštvaná, protože by na útok Smrtijedy byl ještě v Itálii. Poslední dobou se jí zdálo, že jí nic nevychází.
,,Prosím, přijď." Snažila se skrýt slzy, ale když ji chytil za ruku rozplakala se. Bylo toho moc, nejdřív Ron a teď šťastný pár olizujících se Potterovců.
,,Jak ti můžu pomoct?" zeptal se.
,,Buď tu se mnou, nic víc dělat nemusíš," odpověděla Hermiona.

Za pět minut se uklidnila, slzy se zastavily a oni tam jen tak seděli. Hermiona s červenýma očima a Remus, který ji stále držel za ruku.
,,Někdo jde," uslyšela v hlavě. Pustil její ruku a vstal, aby došel ke dřezu.
,,Co tu děláte?" zeptal se Fred.
,,Já hledám nějakou lžičku a Mia odpočívá, udělalo se jí trochu špatně," odpověděl Remus.
,,Nepotřebuješ něco, Mio?"
,,Ne, díky, Frede, potřebuju si jen vydechnout..."