,,Zavři oči a nastav ruce," řekl Ron. Hermiona se usmála a udělala, co po ní žádal. Dal jí krabičku, otevřela oči a řekla: ,,Tos nemusel."
,,Jen to otevři," pobídl ji. Hermiona se nadechla a otevřela krabičku. Byly tam stříbrné náušnice.
,,Rone..." vydechla okouzleně a objala ho.
,,Chtěl jsem ti koupit hrneček, ale taťka mi poradil tohle," pravil Ron. Hermiona protočila oči v sloup, ale nic neřekla.
Políbila ho na tvář a pravila: ,,Jsou nádherné."
,,Tak si je vem dneska večer, za hodinu bude večeře, tak se v nich budeš moct ukázat." Hermiona Rona znovu políbila a řekla: ,,Jistě, jistě. Jsi zlatíčko." Ron ji objal, pohladil po vlasech a pravil, hrozně důležitým hlasem: ,,Teď musím jít dolů, hraje se famfrpál." Odešel, Hermiona si sedla na postel a ještě jednou se podívala na náušnice. Sice mu musel poradit pan Weasley, ale i tak byla nadšená, že konečně dostala něco, co si zaslouží a co nemusí hned vyhodit nebo schovat, aby si na to Ron nevzpomněl a nechtěl po ní, aby si to na sebe někdy vzala. Cítila se konečně jako víc než jen Weasleyová, už byla skutečná manželka Rona. Sice si tím nevyžehlil všechno, ale hodně věcí mu odpustila, když se tak snažil to napravit. Byl hodný, začal dokonce hledat chyby na sobě, a to byl skutečný pokrok.  Oblékla si šaty a vyběhla ven, kde už kluci stáli s košťaty.
,,Mio, ty jsi přišla?" zeptal se Ron.
,,No jistě, přece se kouknu na svého muže jak vyhrává," řekla mile a políbila ho.
,,Hej, Mio, nerozptyluj nám ho," houkl na ni Fred a zasmál se. Hermiona si sedla na trávník k Molly.

Hermiona si oblékla modré šaty a sešla dolů, Ron zrovna uklízel koště. Přišla k němu a řekla milým hlasem: ,,Hrál jsi skvěle."
,,Já vím," pravil Ron. ,,Kde máš ty náušnice?"
,,Dojdu si pro ně až po večeři," odpověděla Hermiona. Sedla si ke stolu vedle Rona a Freda. Naproti ní seděla Nymfadora s Remusem. Na vteřinu se jejich pohledy setkaly, ale ani jeden neprozradil nic ze svých myšlenek. Hermiona si, s velkým zájmem, prohlížela skleničku s vodou. Remus rovnal vidličku, aby byla ve stejné vzdálenosti od talíře jako nůž.
,,Kde je vůbec Snape, ani včera jsem ho neviděl...?"zeptal se Ron.
,,On je v Londýně, připravuje tam lektvary, říkal, že tady v tom rámusu se to nedá," odpověděl pan Weasley.

,,Ten salát je dnes skvělý," pochválila večeři Hermiona.
,,Děkuju, Hermiono, snažila jsem se," pravila Molly.
,,Pozítří se už vrací Harry s Ginny," poznamenal, jen tak mezi řečí, George.
,,Uděláme oslavu, že se oba páry vrátili v pořádku," řekla Molly.
,,A že jste se navzájem nezabili," uchechtl se Fred.
,,Placák, brácho!" zvolal nadšeně George.
,,Aspoň u večeře toho nechte," napomenula je Molly.
,,Mně to přišlo víc než vtipný," pomyslela si Hermiona. Ve stejnou chvíli se Remus pousmál tak, aby si toho nikdo, a hlavně Hermiona, nevšiml.
,,Koupili jsme nějaký víno, tak doufám, že si všichni dneska dáte," řekl George.
,,A aspoň uvidíte, co jsem koupil Hermioně," začal hned Ron.

Kolem desáté večer se všichni přesunuli do obývacího pokoje, Fred všem nalil víno a George vykouzlil gramofon.
,,Mio, tak už je dones," pobídl ji Ron. Hermiona vstala, vyběhla schody a vzala si krabičku. Na chodbě bylo zrcadlo, nasadila si náušnice a vešla do obýváku.
,,Ty jsou nádherné!" zvolala Molly.
,,Moc cheské," zažvatlala Fleur.
,,Promiňte, není mi dobře," řekl Remus a rychlým krokem odešel. Hermiona smutně pohlédla do země a pak přešla k Ronovi. Sedla si vedle něj a nalila si víno.
,,Omlouvám se za Remuse, blíží se úplněk," řekla Nymfadora.
,,Vždyť mi to chápeme," pravil pan Weasley. Hermiona to nechápala, hned odešel a jí to ranilo. To s ní už nevydrží ani v jedné místnosti? Je na ni snad naštvaný? Bylo jí líto, že se pro něj stala ,,nevhodnou", najednou už neměla přítele. A nedokázala to pochopit. Všechno se stalo tak rychle, začala se s ním bavit, cítila se s ním v bezpečí a pak došlo ke spojení, bylo to něco nového a jí to popletlo hlavu. Litovala toho, že to nezarazila hned na začátku a musel jí Remus říct, že se nesmí vídat. Ano, stalo se a nemohla to vzít zpátky. Tolik naděje, že se nebude cítit sama a najednou se jí člověk, který jí rozuměl, vyhýbal. Tišila své myšlenky, které v její hlavě nešťastně křičely po pozornosti. Bylo to neslušné, že tak rychle odešel. Měla právo na to, být na něj naštvaná. I když to nebylo nic osobního, protože možná neodešel kvůli ní, stejně se cítila hrozně smutně a zklamaně. Musí ji strašně nenávidět, když odešel hned jak vešla. Nechal tam Nymfadoru samotnou, což nikdy nedělal, většinou ona odešla bez něj.

Uběhlo asi deset minut a najednou ucítila, jakoby něco potlačovaného prasklo v její hlavě. Celým tělem jí proběhla bolest, která se začala soustředit do uší... Byla to nesnesitelná bolest, Hermiona se kousla do rtu, vstala a beze slova odběhla. Vyběhla až k sobě do pokoje, zamkla se a celá od slz padla na zem. Roztřesenýma rukama si vyrvala náušnice z uší, rozplakala se a lehla si. Chvíli jen plakala nad tou nesnesitelnou bolestí, pak uslyšela jeho hlas: ,,Nechtěl jsem, abys to také cítila." Došlo jí to, byla na něj naštvaná bez jakéhokoli práva, protože za to, že odešel mohla ona. Vzala si na sebe stříbrné náušnice... Stříbrné... Rozplakala se ještě víc. Jen tak tam ležela a vzlykala. Nechtěla, aby věděl, jak ji to vzalo. Zhluboka se nadechla, otřela si slzy a vstala. Znovu se nalíčila, protože její řasenka byla i na tvářích. Dala náušnice, které ležely na zemi, do krabičky a vrátila se k ostatním.
,,Stalo se něco?" zeptal se Ron.
,,Ne, ne," řekla a zahrála úsměv. Všichni se bavili, možná si ani nevšimli, že odešla a vrátila se. Vzala si skleničku vína a napila se. Za hodinu už šli všichni spát, Hermiona ležela v posteli a četla si, Ron už dávno spal. Najednou jí znovu začalo škubat v uších, zavřela oči a uviděla, že je Remus v obývacím pokoji. Oblékla si župan a seběhla po schodech.