Kihyun

Nevím jak, ale věděl jsem, že tu noc přijde. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou té košilky, ale neudělal jsem mu tu radost. Jakmile mě potom držel v šachu...jakmile na mě byl natisknutý váhou svého těla...hlavou mi neproletělo, jak ho zneškodnit...hlavou mi proletělo nespočet myšlenek, k mé smůle všechny nemravné. Celou noc jsem si za to nadával, jak jsem se tomu najednou poddal, jak neschopný jsem byl. Ale jako by ve mně jeho zájem něco vzbuzoval, jako by...ve mně zapálil ten oheň, který nikdo jiný nezapálil...ne, tohle je blbost. Jediné, co bude hořet bude jeho barák, protože ho sakra najdu a zapálím.

///

Ráno se s povzdechem vzbudím. Co to se mnou je...chovám se jako debil, normálně bych nechal někoho takového najít a prostě zneškodnit, ale...teď ne. Proč si to užívám.

Protáhnu se a dojdu do kuchyně, překvapeně se zadívám na stůl, kde byla káva a zákusek. Káva teplá. Zadívám se do oken a pak se zadívám na zákusek. Jak může vědět, který mám rád?

Pro krásné dobré ráno :* Zdál se Vám nějaký pěkný sen o mě, že jste měl po ránu tak zrychlený dech? :*

Zaprskám nad vzkazem a rozhlédnu se kolem sebe. Určitě jen blafuje, jen blafuje. Nemůže tu mít přece kamery, moji muži všechno prohledávali, nemají kde být. Prostě jen blafuje a má štěstí. Nebo tady, nevím, se mnou bydlí a šmíruje mě.

Mark a Zhangjing se mi celý den v pracovně snaží nacpat do hlavy, abychom večer někam zašli. Jako normální přátelé. Je pravda, že čas od času...hodně zřídka, se k tomu nechám překecat, ale teď momentálně...nemám na to ani pomyšlení. Ale i tak se na mě oba vážně dívají a dávají si ruce v bok.

„Hele, Kiki, potřebuješ si dát trošku voraz, jakože normální voraz," vážně se na mě dívá Zhangjing i Mark, oba kývají hlavou, zatímco já úpím a obracím oči v sloup. „,musíš vypadat normálně, nenápadně...a užijeme si trochu zábavy." Oba na mě mrkají, zatímco mi podsouvají černé roztrhané džíny a košili, která má na zádech černou krajku. Bože, proč bych něco takovýho měl na sobě.

„Fajn, ježiši, dejte už pokoj." Zaprskám podrážděně, když mě pořád prosí a začnu se oblékat to připravených hadrů, nezvyk, nemít oblek nebo něco, co oblek zdárně připomíná.

Ano, mafiánský boss normálně nechodí na obyčejné diskotéky patřící puberťákům. Nechci tam, ale Zhangjing trval na tom, že to bude legrace. Strašná legrace, umírám smíchy už teď.

„Ty možná nechceš, protože seš momentálně posedlej Changkyunem, kterýho to evidentně baví," pozvedne Zhangjing obočí. „ale já i Mark bychom se rádi po někom mrkli víš, taky nám chybí sociální kontakt a sex." Mrkne na mě.

„Mě nechybí ani jedno!" zaprskám. Proč by mi něco takového chybělo.

„Když myslíš, ale opravdu tě nerozpaluje?" schválně Mark neřekne jméno, ale já se hned chytnu a on se vítězně usměje. Ne, rozhodně mě nerozpaluje ani nic takového.

Nechám se vtáhnout na puberťácký festival, ochranka se oblékne neutrálně a já se procházím a deru se Zhangjingem a Markem mezi lidmi. Vytřeštím oči, když ho uvidím v davu tancujících lidí. To líbání, dělá mi to schválně! Koukal na mě celou tu dobu, co ji líbal, viděl jsem, jak rukama sjel na její bedra, nevím, kde beru tu jistotu, ale cítil jsem, co mi tím chce říct. Ne, vlastně vůbec nevím. Nevím, o co mu jde a já si rozhodně nepředstavil, že bych tam stál místo ní! Já jsem Yoo Kihyun, vůdce mafie, já nestojím o ničí rty...ani o ničí doteky...ani o sex...!!

Nasupeně dodupu k baru a dám si nějakého panáka, všimnu si ho, jak jde taky směrem k baru a rychle vezmu kelímek s pivem, co stál vedle mě, nevím, čí to bylo ale nasrat. Rozejdu se k němu, jdu davem tak, aby mě neviděl dřív, než budu chtít. Naštěstí je natolik zabraný do hovoru s tím klukem, že si mě nevšimne.

„Jejda, pardon, moc se omlouvám." Schválně do něj vrazím a poliju ho celého pivem. Nejdřív nahodím nevinný výraz, maximálně nevinný, aby mu zaskočil vzduch v krku a pak se uchechtnu. Chvíli si myslím, že jsem já ten, kdo má navrch, ale mýlil jsem se. Pro jeho kamaráda to vypadalo jako reflex, ale já věděl, že si mě k sobě přitáhl schválně. Mokrost jeho košile se přenášela na moji košili a on jednou rukou pevně sevřel můj zadek a já se snažil nevyjeknout.

„Nic se nestalo." Mrkne na mě a projde kolem mě se svým kamarádem jako by se nechumelilo. Otočím se na něj přes rameno ve stejnou chvíli, v jakou se na mě otočí i on a uraženě hned uhnu svýma očima. Pch, co si myslí? Že mě má ve své moci! Ha! To bych mu ukázal.

////

Po hodině si nejsem jistý, jestli tu ještě je nebo není. Zadívám se bokem, kde se Zhangjing zběsile s někým líbá u stánku s alkoholem. Povzdechnu si, ale někdo mě chytí za ruku. Chci prsknout, jestli to už nepřehání, ale není to Changkyun. Kluk se štěněčím pohledem se mi představí jako Rubin a poprosí mě o tanec, nakonec kývnu, vypadá mile. Přikývnu a nechám se vést na parket, ne, že by moje sorta písniček byla ploužáky, ale co. Poslouchám, jak mi něco vypráví, odkud je a očima sleduju okolí, abych viděl Changkyuna, jak mu vypadne skoro kelímek z ruky. Nečekal bys, že bych s někým tancoval, hmmm?

Ale chtěl jsem ho dopálit, cíleně se mi vyhýbal a já už to tak nenechám. Navrhnu Rubinovi, abychom šli ke mně, překvapením skoro ani nedýchá, hned přikývne a já si dám záležet, aby Changkyunovi došel můj záměr. Vezmu ho do taxíku, který řídí mý muži v taxíku, bude to dlouhá cesta taxíkem, je to docela dálka. Rubin si mě přitiskne k sobě a jakmile nemám Changkyuna poblíž...jako by ze mě to vzrušení opadlo. Vyhnu se Rubinovým rtům, ale on se nedá a zamíří svými rty na můj krk. Zadívám se na strop taxíku a nevím, jestli tohle dokážu dotáhnout do konce, protože zase necítím nic, naprosto nic. Ačkoliv to Rubina nijak nebrzdí. Zkusím to, třeba to bude nakonec fajn. Třeba si ten sex užiju a zvedne mi to náladu.

Rubin svlékne sebe a začne svlékat mě, celé tělo mám ztuhlé, necítím na sobě ani jedinou buňku vzrušení. Zatímco mě Rubin líbá na krku a šeptá mi, že to tady mám hezké, tak to se mnou absolutně nic nedělá. Cítím jeho ruce na svém pásku a celý sebou trhnu.

„Hele, promiň, ale asi jsem přetaženej, rozmyslel jsem si to." Nakonec udělám krok dozadu.

„J-Jestli jsem udělal něco špatně, tak se omlouvám." Skoro se rozbrečí. Chudáček. Neumím ale předstírat lítost, pošlu ho pryč. Padnu jen v kalhotech, bez trička, na postel a zadívám se s povzdechem do stropu. Jak to, že mě Changkyun dokáže vzrušit i psaným vzkazem a...ostatní to nezvládnou ani odvážnými doteky?

Já bych jen tak neodešel :* Nechat Vás neuspokojeného, to se nedělá :*

Natáhnu se pro telefon. Po celém těle mi začne zase tepat neuvěřitelný pocit. Pár slov, dvě věty a jako bych měl celé tělo v ohni.

Tak schválně, ukaž se a přijď. Silná slova jsou jedna věc....a činy?

Prostě jsem ani neuvažoval, napsal jsem to a poslal. Pak si to hned uvědomím a vytřeštím oči. Ne, nepřijde, neblázni, Kihyun. Ale co když přijde? Ne, Kihyun, rozhodně nepřijde.