Changkyun

Baví mě to a moc. S každou jeho reakcí mě napadá další a další nápad jak ho škádlit, jak se mu dostat pod kůži a vidět na jeho obličeji další z jeho překvapených nebo podrážděných obličejů. Cítím se jako malý kluk pokaždé, když mu nechám vzkaz na místě, na kterém by to nečekal. Nechám svoje prsty, aby volně klouzali po klávesnici, zatímco si opět změním nastavení svého systému, aby se někdo mezitím nenaboural do mého serveru. I když by to mělo být nemožné, ale neříkám, že jsem nejlepší na světě, jsou i lepší hackeři a já nechci, aby se mi někdo zrovna hrabal v souborech.

Zadívám se na monitor vedle svého hlavního monitoru a ukousnu si jablka, když sleduji kamery. Skousnu si ret, když ho vidím, jak se dívá všude po pokoji, kde bych mohl kameru schovat. Dokonce přivedl i svojí ochranku, která se s detektory snaží kameru vypátrat. Skousnu si ret. A vezmu si do ruky telefon.

Samá voda: *

Napíšu mu a pak se zasměju, když vidím, v kameře, jak podrážděně zaprskal. Upravím si brýle a promnu si oči, podložím si rukou hlavu a pozvednu obočí, když ho sleduji. Mám rád hru kočky na myš a ještě raději jsem, když jsem myš. Malinká, neviděná, zatímco se kočka vermomocně snaží mít navrch, i když jsem několik kroků před ní.

Pár dní ho jen sleduji. Dávám mu najevo, že jsem pořád ve hře tak, že mu občas napíšu, když to nečeká. Skousnu si ret, když mi napíše, že má pro mě práci, a že se tedy setkáme ve skladu Velia. Skousnu si ret a zadívám se na kamery, kde vidím, jak domů přijíždí jeho auto. Přepnu kameru na jeho pracovnu v domě, kde vidím, jak odložil kufřík na stůl. Moc dobře vím, koho chce, abych se zbavil. Včera jsem slyšel, jak mluví o Hyukovi, který pro jeho partnerský gang prodával informace policii, která nakonec skoro polovinu menšího gangu zavřela. Skousnu si ret a zvednu se. Moc dobře vím, jak provedu jeho smrt, proto si dám do batohu vše potřebné. Pomalu se rozejdu ven a nasadím si kapuci. Nechám se taxíkem dovést do jeho čtvrti a stejně jako předtím, i teď proklouznu k němu domů.

Ani přes zdvojnásobení ochranky to není problém. Pomalu otevřu okno po tom, co zkontroluji, že není pod žádným alarmem. Proklouznu dovnitř. Moje kroky nedělají žádný hluk. V jedné z ložnic otevřu dveře a vykouknu na chodbu, kde je rozsvíceno. Mistrně proklouznu kolem služebnictva a schovám se za roh, když ho vidím, jak vychází z kanceláře. Zadívám se na něj když vím, že z tohohle úhlu mě neuvidí. Naživo je ještě hezčí. Skousnu si ret. Už jen když jsem si šel pro jeho klíče od auta a viděl ho, jak poklidně spí, nepřišel mi jako někdo, kdo by mohl vést mafii. Sleduji ho, jak zajde do koupelny, a když zavřu dveře a pozorně začnu poslouchat, tak si skousnu ret, když uslyším zvuk vody. Takže se šel vykoupat. Usměju se pro sebe a proklouznu do jeho pracovny, kde je jeho kufřík. Hm, kufřík na otisk prstu, nečekal jsem nic jiného. Vytáhnu z batohu malý přístroj, který vypadá jako telefon. Napíchnu ho na snímač a mezitím, co se mi odemyká kufřík, tak si prohlédnu jeho kancelář. Zadívám se na všechny ty srovnané knihy. Tiché pípnutí mě upozorní, že je vše hotovo. Jeho kufřík otevřu a vytáhnu z něj složku, kterou potřebuji. Ještě z batohu vyndám přáníčko se srdíčkem a zasměju se, když si přečtu, co jsem do něj napsal.

Růže jsou rudé...a taky modré a růžové a nechápu poezii. Ale za to poznám umělecké dílo ;) PS.: Jste opravdu nádherný: *

Zasměju se. Kufřík zavřu a pak neodolám a nakouknu do jeho ložnice. Usměju se, když slyším vodu, moc dobře vím, jak vypadá jeho koupelna. Proto neváhám a otevřu skříň, ze které vytáhnu černou průsvitnou košilku, kterou jsem tu párkrát zahlédl. Nakouknu do koupelny a skousnu si ret, když ho vidím. Je zády ke dveřím a zrovna si oplachuje vlasy. Pohybuji se jako myš, ani neví, že jsem tam byl. Ale schovám mu veškeré ručníky a místo nich dám košilku. Ještě stihnu na lísteček napsat.

Vezmi si to dnes na sebe...pro mě: *

A zmizím stejně rychle jako jsem přišel. Se spokojeným úsměvem se ulicí rozejdu pryč. Otevřu složku a zadívám se na fotku Hyuka. Sednu si na patník a vytáhnu notebook z batohu a naťukám do něj několik vět než se mi zobrazí mapa. Začnu hledat jeho polohu, dokud se neusměju. Dojdu na nádraží, kde si koupím lístek a sednu si k okýnku. Cesta trvala ani ne půl hodiny a vystoupím na předměstí. Které vypadá moc klidně. Podle informací z jeho mobilu žije sám, nikoho nemá. Obleču si rukavice a dojdu k domu. Oknem se zahledím na Hyuka jak leží v posteli a klidně oddechuje. Bez jakéhokoliv problému otevřu okno a vlezu dovnitř. Hmmm, nevzal jsem si žádný chloroform. Co se dá dělat. Pokrčím rameny, dojdu do kuchyně, ze které vezmu váleček na těsto a vrátím se zpět, silně se rozmáchnu a udeřím ho do hlavy. Jen sebou škubne. Jeho nohy se lehce zaklepou. Váleček odhodím a vezmu jeho tělo do koupelny, ve které má jen malinké okno. Zadělám ho izolační pěnou. Svážu ho závěsy a v umyvadle do sklenic vyliji chemikálie, které jsem měl bezpečně v batohu. Poplácám ho po tvářích a usměju se na něj, když sebou trhne a otevře oči. Vykřikne na mě, co tu dělám, ale pak jeho pohled sjede na chemikálie, které začínají mít mezi sebou reakci.

"Bude to trvat několik hodin, tak si udělej pohodlí." usměju se. A poplácám ho po hlavě. Začne křičet, ale je mu do málo platné. Zavřu dveře, pod které dám ručník, aby chemikálie nevyprchala pak se posadím na sedačku v jeho domě a dám nahlas televizi, aby přerušila jeho křik a prosby o život. Jakmile skončí film, který byl dost zajímavý, tak se zvednu a zapnu jeho počítač. Stáhnu všechny soubory na nově vytvořený server a pak nechám počítač smazat. Jakmile vím, že je po něm, tak otevřu dveře, okna a nechám dům vyvětrat. Venku si zatím zapálím. Měl dobrý vkus na doutníky. Jakmile vím, že je vzduch čistý, tak se vrátím do domu a oddělím mu hlavu od těla. Dám mu do úst jablko a zabalím ho do krabice, kterou jsem v jeho domě našel. Těla se zbavím, zatímco po sobě uklidím v domě. Vezmu hlavu v krabici zatím, co na jeho dvoře je zbytek jeho těla zakopán v zemi.

Vezmu krabici a nakopírovaným signálem centrálu Kihyunova auta si odemknu a dám mu na sedačku krabici. Naštěstí jsem si uvědomil, že by to mohlo na jeho nádherném autě nechat skvrny a tak jsem ji obalil igelitem, co jsem koupil v nonstop obchodě cestou zpět. Dám mu na sedačku obálku, kde je flashdisk s informacemi z jeho počítače.. zamknu jeho auto a usměju se. Mohl bych jít domů. Mohl bych, ale skousnu si ret, když se zadívám na jeho okno a vylezu k němu. Otevřu okno a skousnu si ret, když ho vidím spát. Chci odkrýt peřinu, abych viděl, jestli má na sobě tu košilku, ale trhnu sebou, když mě chytí za ruku. Vytřeštím oči, když vstane a přirazí mě ke stěně.

"Věděl jsem, že přijdeš," zasměje se vítězně. Dobře, to byla chyba, byl jsem až moc zvědavý. Skousnu si ret. "teď budeš hrát tak, jak chci já-" nedořekne větu, protože ho chytím za pas a prudce se s ním otočím a tentokrát já jeho přirazím na zeď. Vím, jak ho mám chytnou, aby se nemohl hnout.

"Dobře, čekám na pravidla," zadívám se na něj. Ani já, ani on, ve tmě, která zahaluje pokoj, nevidíme moc z toho druhého. Zaprská na mě, nevím proč, ale je to zábavné. Zvedne nohu, aby mě odkopl. Chytím jeho nožku, udělám s ním otočku a dopadnu tak, že on skončí na břiše v posteli a já skončím nad ním a držím jeho ruku za zády. Něco zabručí. Nahnu se k němu a nosem se otřu o jeho ucho." jaké to je, být bezmocný?" zašeptám. Skousnu si ret, když se zatřese. "Když si s Vámi někdo hraje?" lehce ho do ouška kousnu a natlačím se na něj. Svůj rozkrok mám na jeho zadečku a cítím, jak se tím zatřese. Několikrát mu dychtivě dýchnu do ouška. Ani nevím, proč mě to tak baví. Celý se zatřese a mám pocit jakoby se ani tak moc nebránil. "Moc mě mrzí, že jste si pro mě nevzal tu košilku, snad příště." zašeptám a rychle ho pustím. Než se stačí zvednout, tak vyskočím z okna, chytím se římsy a vždy se pustím tak, abych se mohl chytit římsy okna pod ním, dokud nedopadnu na zem. Zasměju se a rozejdu se domů.

Jakmile si doma sednu k počítači, tak se hned zadívám na kamery. Skousnu si ret a nakonec si hodím rychlou sprchu, ve které si prohrábnu vlasy a zalezu do postele.

///

Několik dní na to se neozývám. Nechávám ho vycukat, nechávám ho, aby po mě toužil, i když neví proč je to něco, co chci, ale jen představa z toho, že by po mě šílel je nádherná. Zasměju se, a když musím ráno do práce, tak se napůli cesty potkám s Jooheonem.

„Dneska večer je jedna akce, je to festival a bude tam Hyungwon dělat DJ." zasměje se. Pozvednu obočí. Hyungwon je jeho soused. Když jsem u něj byl a viděl ho, přišel mi jako lenochod. Několikrát jsme se viděli a vím, že Jooheon se s ním docela skamarádil.

„To musím vidět." zasměju se Jooheon se mnou. Naštěstí den uteče rychle. Po práci dojdu do nemocnice.

„Ahoj." překvapeně se usměju, když je vzhůru. Ospale se na mně zadívá a usměje se. Povídáme si, jaký byl den, ale pohladí mě po ruce.

„Co tě trápí?" špitne. Řeknu tiché nic, ale zakroutí hlavou. „jsem tvoje máma, moc dobře poznám, když tě něco trápí." sevře mojí ruku a já si povzdechnu, zatímco jí začnu povídat, jak jsem k tomu zase sklouzl. Že to je asi jediné, v čem jsem dobrý a co asi jsem. Usměje se na mě. Sklopím hlavu pod jejím vřelým úsměvem.

„Kyunnie, vím, jak se cítíš, já se tak také cítila a moc bych si přála, abys to nemusel dělat, ať proto máš jakýkoliv důvod. Ale pokud tě to potěší...zabíjíš grázly, nejsou to nevinní lidé, zaslouží si smrt? Možná... znásilňují, vraždí a kradou...díky tobě tu bude aspoň o pár grázlů míň." pohladí mě po ruce. Usměju se, když je to nejvíce slov, co jsem od ní slyšel za celou dobu, co je v nemocnici. Také jí to hned vyčerpalo a unaveně usnula. Nevím, jestli je to povzbuzení, ale aspoň něco, čeho s můžu držet. Večer se obleču a s Jooheonem slušivě oblečení dojdeme na openair festival.

„No to mě potěš, to je fakt Hyungwon, teda H.ONE." zasměje se, když se zadívá na podium, kde u pultu stojí Hyungwon, zajímavé, že i tak vypadá na umření. Sedneme si na lavičku, kde zrovna odešel nějaký pár a s kelímkem v ruce začneme přikyvovat do zběsilého rytmu.

„Tanec?" dojde ke mně nějaká slečna. Zvednu hlavu. Je blond a docela pěkná. Když do mě Jooheon drbne, tak se nechám vést a vytřeštím oči, když opodál vidím postavu. Vím, že nikdo neví, jak vypadá, ale nečekal jsem ho na festivalu. Ještě s jeho kumpány. Usměju se. Přitáhnu si dívku k sobě a začnu s ní tancovat tak, abychom tím došli skoro až k němu. Zvednu oči. Jakoby cítil můj pohled. Zvedne oči ke mně a vytřeští je. Vidím na něm, jak si mě prohlédne. Jak ke mně chce dojít a nejspíše mi jednu vrazit. Bože, jak mě se líbí, když se zlobí. Moc chci vidět celé spektrum jeho výrazů. Chytím dívku za zátylek přitisknu ji k sobě tak, abych se mohl vpít do jejích rtů. Ani jsem ji nemusel přemlouvat. Je povolná. Po celou dobu polibku nespustím oči z Kihyuna, dávám si záležet, aby polibek byl vášnivý, ne pro ni, ale pro něj. Dívám se na něj, dokud nás nerozdělí tancující dav. Hned dívku pustím a sám se se smíchem v davu ztratím.