Changkyun

Seděl jsem němě na sedačce, zatímco v televizi hrála pohádka a malý chlapec seděl vedle mě. Nikdy jsem si nemyslel, že mluvit s dítětem je tak těžké. Na jednu stranu jsem s ním soucítil. Věděl jsem, jaké to je žít v rodině, která nefunguje tak, jak má. Věděl jsem, jaké to je, v jednu chvíli přijít o vše, ale i tak jsem nevěděl, jak s ním správně mluvit. "Kyunnie?" ozval se jemný hlásek. Trhnul jsem hlavu k malému Chengchengovi a zadíval se na něj. Díval se na mě se strachem v očích. Bylo vidět, že se bál. Jen jsem přikývl a usmál se na něj, abych mu dodal odvahu v tom pokračovat. "Já mám hlad." zašeptal jemně. "Tak já ti ohřeji jídlo." přikývl jsem na něj a vstal ze sedačky. Cestou do kuchyně jsem se na něj otočil a viděl ho, jak na mě pokukuje z poza opěrky gauče. "Chceš mi pomoct?" nadhodil jsem jemně. Chvíli to trvalo, ale nakonec přikývl a pomalu se zvedl a došel za mnou do kuchyně. Usmál jsem se a opatrně jsem zahákl ruce pod jeho pažemi a vysadil ho na linku. "Kolik si dáš brambůrků?" snažil jsem se hodně usmívat, abych mu dal najevo, že se není čeho bát. Naběračkou jsem z hrnce nandal vařené brambory a pak jsem z druhého hrnce nabral omáčku. Dal jsem to ohřát do mikrovlnky, zatímco jsem mu nalil mléko. "Kdy se vrátí maminka?" zvedl ke mě očka. Ubrouskem jsem s úsměvem utřel jeho pusinku, která byla zašpiněná od mléka."Za chviličku, mm?" přikývl jsem a jemně ho vzal do náruče, abych ho odnesl na sedačku. Ale trhnul jsem sebou, když se ke mně jemně přitulil. Zalapal jsem po dechu nad tím pocitem a jemně jsem ho objal šťastný nad tím, že u mě našel pocit bezpečí. "K-Když je Kiki moje maminka," zašeptal, zatímco se mě pevně držel. " je Kyunnie můj...tatínek?" řekl skoro neslyšitelně. Polil mě hřejivý pocit. Jediné, co jsem v té chvíli zmohl, bylo zadržovat slzy. "Mm, Kyunnie je tvůj tatínek." pevně jsem ho objal a přitiskl na sebe. Nakonec jsem se s ním usadil na sedačce, zatímco on mi hověl v náruči a jemně mi něco vyprávěl a ani jeden z nás neměl v plánu vstát, ani když se ozvalo pronikavé pípání mikrovlnky, že dokončila ohřívání. Trhnu sebou, když se ozve zvuk dveří, otevřu oči a chvíli se musím soustředit, abych si zvykl na pronikavé světlo. Natočím hlavu ke dveřím a usměju se, když vidím Kihyuna, jak si zrovna svléká kabát u dveří. Chci se zvednout, ale uvědomím si, že Chengie hajá pořád na mojí hrudi. S úsměvem ho pohladím po zádíčkách."Chengie, maminka je tady." zašeptám, abych ho opatrně vzbudil. Jemně otevře očka a pomalu se na mě podívá, a když mu dojde, co jsem řekl, tak se nadšeně usměje až oněmím tím nádherným pocitem, že jen představa toho, že je Kiki zpět, mu na tváři vykouzlilo tak nádherný úsměv. Zvednu se s ním a dojdu ke Kihyunovi, který se smíchem začne uklízet kuchyni."Ahoj, miláčc,i" přitáhne si mě za bok k sobě a vtiskne nejdřív pusinku Chengovi, který se jemně zahihňá a pak vtiskne dlouhou pusu mě a šťastně se usměje. "proč nespinkáš v postýlce?" dá Chengovi vlasy za ouško."Já chtěl čekat na maminku." špitne a natáhne ke Kihyunovi ruce, aby si ho vzal do náruče.„Ty jsi miláček, viď?" usměje se. „Tak se rozloučíme s Kyunniem a pak půjdeme spinkat, mh?" vezme si ho z mé náruče a pevně ho obejme.„A kam jde tatínek?" zamrká překvapeně Chengie a Kihyun zalapá po dechu a šťastně a překvapeně se na mě zadívá.„T-Tatínek...," špitne a široce se usměje „musí ještě do práce, ale pak přijde za námi a půjde s námi spinkat, mm?" mrkne na mě. „Tak utíkej si vyčistit zoubky a převléci se do pyžámka, ať pak můžeš tatínkovi zamávat," položí Kihyun Chenga na zem, který se hned rozeběhne pryč. „úplně se za ty dvě hodiny změnil," zašeptá a udělá ke mně krok. „tatínku?" zašvitoří. „Nebo taťko?" pozvedne obočí, protočím oči.„Copak, koťátko?" vrátím mu to stejným dílem. Zachroptí nad přezdívkou a plácne mě do hrudi. „Vyřádil jsi se?" vtisknu mu pusu. Na chvíli se zarazí a odkašle si, ale přikývne. Pozvednu obočí. Rád bych se zeptal, ale začne mi zvonit telefon. „Budu muset jít," dojdu ke dveřím, abych si oblékl bundu a počkám než ke mě doběhne Chengie v pyžámku. „za chvíli se vrátím." pohladím ho po vláskách. Zaculí se a našpulí ke mně pusinku. Zaúpím nad tou roztomilostí a vtisknu mu pusinku. Pak se narovnám a vtisknu dlouhou pusu Kihyunovi. 

Vyjdu ven, kde už na mě čeká Yanjun v autě. Rozjedeme se na místo, o kterém víme, že ty dvě tu jsou. Přece jenom jsem Kihyunovi dal jejich adresu. Zastavíme na místě.

„Policie!" vykřiknu, když držím v ruce zbraň a stojím u dveří. Když se zevnitř nic neozývá, tak kývnu na Yanjuna, který se napřáhne, aby rozkopl dveře.„Yanjun, počke-" nestačím ho zastavit, než silně kopne a venkem se i přes houkačky ozve křupnutí.„Prdele!" zaúpí a chytí si nohu, když jediné, co se mu povedlo, bylo si zlomit kotník. Schovám si zbraň do pouzdra a odkašlu si. „Debile, ty dveře se otvírají k nám, takže je nemůžeš vykopnout ani kdyby jsi chtěl a navíc," povzdechnu si a vezmu za kliku a dveře otevřu. „není zamčeno a já kýval, ať otevřeš ne, ať děláš voloviny." povzdechnu si, zatímco se Yanjun s nadávkami válí na zemi. Ostatní policisté se mezi sebou dívají, jako jak někdo takový může být nadporučík. Kývnu na ně, aby Yanjuna zvedli a rozejdu se do budovy. Už jen z toho, když vejdu dovnitř, tak se mi zatočí hlava. Já ho zabiju.... Všude je cítit krev, tolik krve, že nemůžou být na živu. Natáhnu ruku, abych rozsvítil a několik policistů hlasitě vykřikne nad tím, co vidíme před sebou. Povzdechnu si, když vidím jejich umučená těla. Založím si ruce. Jo... zabiju ho...slíbil mi, že je nezabije. „To byl...Kihyun?" špitne Yanjun, když policisté vyběhli ven zavolat forenzní tým. Yanjun se o mě opře rukou a zakulhá. „Ježiši, jak s někým takovým můžeš žít?" špitne, když jsem na jeho předchozí otázku přikývl. Protočím oči, tohle na jednu stranu není nic hrozného oproti tomu, co jsem dělal já.„Nerad ti kazím iluze, ale Kihyun nešel sám." zadívám se na něj významně. Chvíli se na mě dívá jako bych spadl z višně, než vytřeští oči.„Ježiši," povzdechne si. Prohrábnu si vlasy a pomůžu Yanjunovi ven, když dovnitř vejde forenzní tým a posadím ho do auta. „co budeme dělat?" zadívá se na mě.„No, řekne jim, že hold padli do rukou nějakého gangu," pokrčím rameny. „ale až přijdu domů, ať si mě nepřeje, pořádně ho seřvu, slíbil mi, že když mu dám adresu, tak jim jen dá, co proto a pak nechá zbytek na policii, ale slíbil mi, že je nezabije!" zavrčím.„Jo,  já taky Zhangjingovi vynadám! Ví moc dobře, jak nemám rád, když takové věci dělá a ještě to udělá u případu, na kterém dělám!" přikývne rozhodně.„Hej, hej," zastavím policistu, co jde kolem. „odvez ho domů." kývnu na Yanjuna. Policista zasalutuje a sedne si na místo řidiče, aby Yanjuna od vzal domů, zatímco já nasednu do auta jiného policisty a nechám se zavést domů, když tu už není nic, co víc bych mohl dělat. Hned, jak vystoupím u domu, tak si naštvaně povzdechnu a rázně vejdu dovnitř. Shodím ze sebe bundu. Zuju si boty a rázným krokem se rozejdu tichým domem až k ložnici. Otevřu dveře a nadechnu se, že spustím, ale vytřeštím oči, když vidím obraz před sebou.„Ahoj, lásko." zašvitoří jemně, zatímco si hraje s lemem průsvitné rudé košilky. Hlasitě polknu a sjedu pohledem jeho nožky, které jsou schované pod podvazky. „nestůj tak ve dveřích." zašeptá stylem, že slova spíše vzdychne. Ještě chvíli nejsem schopen pohybu.„Ale nemysli si, že to tímhle končí!" vyjeknu, zatímco se rozejdu k posteli a svlékám ze sebe oblečení. Zahihňá se a stáhne si mě na sebe, zatímco se horlivě a nedočkavě vpiju do jeho rtů. Vzdychne, jakmile se moje ruce usadí na jeho bocích a pohladí mě po pažích, které lehce v předloktí sevře, jeho ruce dál putují na moje záda, které začne vzrušeně hladit. Sám rukama kloužu po jeho dokonalých bocích a vydám se líbat jeho nádherný krk. Rty se vydám ke svému oblíbenému znaménku na jeho krku a začnu ho líbat, sát a kousat dokud Kihyun vzrušeně nesténá s tím, abych si ho konečně vzal.„Mm, nene," zašeptám mu do ouška a chytím mu ruce nad hlavou. „ budu tě muset potrestat." zašeptám a nosem se otřu o ten jeho.„Ach, pane policisto." vzdychne se smíchem.„Ježiši." zasměju se nad tím, jak mi řekl a chvíli se oba smějeme jako dva blázni.

***

„Tak mi to řekni ještě jednou!" založí si Kihyun ruce, když oba stojíme v garáži, zatímco se domem rozléhá Spongebob, na kterého se vesele dívá Cheng.„No, jel jsem za les, zkontrolovat těla. Ale všiml jsem si, jak mě sleduje auto, tak jsem dělal pár koleček, než jsem přišel na to, že mě doopravdy sleduje. Tak jsem zastavil a šel do uličky...a pak jsem ho přetáhl tyčí." špitnu.„Tak proč jsi ho tam nenechal?" vyjekne Kihyun, když ukáže na svázané tělo na židli, které má pytel přes hlavu.„Já nevím zpanikařil jsem!" vyjeknu. Kihyun si promne spánky a vytáhne telefon.„Ahoj, potřebuju, abyste přišli uklidit," típne telefon a sundá muži před námi pytel z hlavy a chrstne po něm vodu. „zavolal jsem Ruie a ostatní, aby přijeli," zadívá se na mě. Ztuhnu a uhnu pohledem. „Kyunnie neříkej mi, že-"„Co tu- Kyun?" přeruší nás hlas a já uhnu pohledem. „A-Ahoj, Zimo." odkašlu si.„Promiň, nic osobního." pokrčí Kihyun rameny, zatímco uslyšíme, jak u nás zastavilo auto. „Ahoj, Chengie." ozve se z domu, než dovnitř vejde Zhangjing, Huba a Rui.„Tak jsme....doprdele." povzdechne si Rui.„Maminkoo!" ozve se z domu, Kihyun mě probodne několika pohledy a pak se se švitořením rozejde do domu, zatímco Rui si povzdechne. „No nic, najdu si někoho jiného." pokrčí rameny. „Miláčku?" vyjekne zděšeně Zimo. Rui jen zaúpí a nakonec směřuje nebezpečný pohled mě. Dám si ruce od těla a Zima odvážu, zatímco se vydám zpět do domu. „Huba, Huba." zamává na Hubu Chengie, Huba nahodí děsivě milý úsměv a začne na Chengie žvatlat, zatímco Rui odnáší Zima hozeného přes rameno. „Nemůže tu být chvíli klid." povzdechne si Kihyun, když všichni odejdou. Uhnu pohledem, ale našpulím pusu v žádosti o pusinku. Protočí oči a pusu mi vtiskne. „Miluju tě." zašeptám provinile.„Já tebe taky, ty moje tele." zasměje se. Usadíme se na všech na sedačku. Je pravda, že jsem v minulosti přišel o rodinu a dlouhou dobu jsem chodil po světě a hledal svoje místo a vím, že jsem ho tu našel. 

KONEC