ChangkyunPřipadal jsem si jako v pohádce, konečně měl můj život pořádný řád. Jasnou cestu, po které jsem kráčel, bez toho, aniž bych musel jakoukoli odbočku řešit. Věděl jsem, že chci jít jen rovně a tam jsem i šel. 

S Kihyunem jsem nebyl nikdy šťastnější a věděl jsem, že s ním chci strávit zbytek života. Práci jsem měl dobrou a byl jsem v ní spokojený. Jooheon mi byl vždy oporou a i potom, co mi uplynul nějaký čas a Yanjun se se mnou s lehkým strachem začal bavit, když přijal fakt, že jeho snoubenec neprodává plyšové králíčky, ale je členem mafie a ukázal na fakt, že jsme na tom vlastně stejně. Mínus fakt, že já byl v mafii sám zapletený na rozdíl od něj. Kolikrát se mě při vyšetřování jakékoliv vraždy nebo zmizení ptal, zda je to moje práce. Marně jsem mu vysvětloval, že ne každá vražda je moje dílo.

"A tohohle jsi taky zabil?" ukáže na chlapa, co leží mrtvě ve vaně, všude kolem je jeho krev, je to nepořádná vražda."Ne!" prsknu potichu, zatímco on svoje otázky pokládá hlasitě natolik, že být tu s námi někdo další, tak to uslyší. "Ale zabíjíš lidi, ne?" pozvedne obočí. Chci něco vyprsknout, ale zarazím se, když dovnitř přijdou lidé z laborky, aby udělali snímky těla, když sebrali už všechny vzorky z místnosti."Teď už ne a navíc tohle je špinavá vražda, tohle není nic na zakázku, o spoustě vražd, na kterou si někdo, hlavně mafie, někoho najde je čistá, zničí se důkazy a těla. O většině se nikdy nedozvíš, protože to je účelem takových vražd. Tohle je jasný, že ten dotyčný chtěl, aby se tělo našlo. Vzhledem k tomu, že jsme ho našli jako první my, tak to není kvůli mafii nebo tak, je to nejspíš manželka, která našla manžela při tom, když jí podváděl a byla takhle zhrzená, že chtěla, aby to tělo našla jeho milenka." dokončím svůj proslov ve chvíli, kdy dovnitř vejde i Shownu."Mh, máš nejspíš pravdu, protože tělo našla milenka, která následně zavolala policii. Manželka toho chlapa není k nalezení," povzdechne si Shownu, zatímco na mě Yanjun valí oči. "nejhorší na tom je, že měli syna ve věku čtyř let. Chodil do nedaleké školky," přikývne. "manželka toho chlapa na jejich nevěru, podle milenky, přišla dva měsíce zpětně, prý to vše vypadalo hezky, dokonce i syna dávala do střídavé péče, byl prý nejspíš tu, když se tu stalo, dnes ráno ho měla přivést, zatímco přítelkyně, nebo milenka tady toho byla v práci.""Mohla udělat něco i tomu synovi, to, že se chovala hezky byli nejspíše i alibi. Určitě to plánovala a chtěla, aby byla co nejméně podezřelá. Bůh ví, jestli to dítě nezažívalo doma s ní peklo." povzdechnu si a pak se zadívám na otevřené dveře dokořán od komory, udělám pár kroků dovnitř a zadívám se na krev, která byla v místnosti. 

"Popovídáme si s tou milenkou." drbnu do Yanjuna, který jen přikývne. Vyjdeme ven, kde seděla na obrubníku žena a přes ramena měla hozenou deku. "Dobrý den." dojdu k ní. Jen ke mě zvedne zničené oči a zatřese se.

"Dobrý den," polkne, a když jí pobídnu, tak pochopí. " Kim Hoonjo." přikývne jemně. "Hoonjo, máme pár otázek," zamračím se. Yanjun si vytáhne bloček. "co jste viděla jako první, když jste vešla do bytu." zadívám se na ní, zatímco Yanjun jemně špitne na co se to sakra ptám."No...první věc?" polkne."Jak vypadal byt?" upřesním svou otázku."No, vešla jsem dovnitř, všechno bylo jako normálně, měla jsem nákup, věděla jsem, že přijela jeho žena, aby přivezla Chenga, tak jsem nakoupila, první, co jsem udělala bylo to, že jsem šla do kuchyně vyskládat nákup. Pak jsem si chtěla jít umýt ruce," přikývne. "tam jsem ho našla." začne vzlykat. Lehce se zamračím."Nehledala jste Chenga? Věděla jste, že přijel, ale doma nebyl, i přesto, že jste věděla, že Váš manžel je doma?" pozvednu obočí. Trhne sebou."No, já...moc jsem se o něj nestarala." uhne pohledem. Jen přikývnu."Co dveře do komory, byli otevřené, když jste přišla?" pokračuji s otázkami. Zamyslí se a pak zakroutí hlavou. 

"Všechny dveře byli zavřené, i ty do koupelny." zadívá se na mě. Nakonec poděkuji a odstoupím s Yanjunem na stranu. 

"Ten kluk tam byl celou dobu," zadívám se na Yanjuna, jen vytřeští oči. "moc té ženské nevěřím, je na tom něco divného, možná jsem se před tím mýlil a tohle není pomsta milence, ale možná je to vražda z nenávisti, může být spoluúčastník na vraždě, v tom případě je ten kluk klíčový svědek. Musíme ho najít než se mu něco stane nebo než ho najde ta jeho bývalá, může ho manipulovat do toho nic neříkal nebo řekl jejich verzi." řeknu vážně, zatímco Yanjun jen kývá hlavou a pak se rozeběhne k policistům, aby vyhlásili pátrání. Zatím si povzdechnu a prohrábnu si vlasy.

"Changkyun, zvoní ti telefon." pozvedne obočí Wonho, když jde kolem mě. Vytrhne mě tím z transu. Hned popadnu telefon a vezmu si ho do ruky. "Ano, lásko?" usměju se hned, co telefon zvednu, když mi na displeji blikalo Kihyunovo jméno."Kyunnie, musíš hned přijet do školky." řekne vážně. Jemně se zamračím."Teď zrovna nemůžu, lásko-""Ne, teď zrovna musíš." řekne znovu vážně až se musím zamračit. "Dobře, přijedu za chvíli." přikývnu a sevře se mi srdce, jak nevím, co mám čekat. Yanjunovi řeknu, že si jen na chvíli odskočím a sednu rychle do auta a rozjedu se do školky, ve které Kihyun začal pracovat. Ani bych nečekal, že to nakonec bude práce přesně pro něj. Dojedu do hezké jemně pomalované budovy a zaparkuju na parkovišti. Rázným krokem se rozejdu dovnitř a zamračím se, když tu najednou nejsou žádné děti. Venku je hezky, ale i tak jsou všichni ve třídách."Kihyun?" zavolám s lehkou panikou v hlase. Hned se otevřou prudce dveře, ze kterých vyběhne Kihyun. Překvapeně se na něj zadívám. "Co se děje ?" zeptám se hned, když vidím jeho výraz a pak vytřeštím oči, když vidím jeho ruce, které hned chytnu a zvednu je k sobě, abych se na ně pořádně podíval a zatřese se mi dech, když vidím krev."Pojď," šeptne rychle a vezme mě za ruku a rozejde se se mnou ke dveřím, ze kterých vyběhl a otevře je. Dřív než cokoliv, tak zmapuji pokoj. Po zemi je oblečení potřísněné krví. "neboj se, to je ten hodný pán, jak jsem ti říkal." šeptne a jemně si dřepne. Jelikož stále drží mojí ruku, tak si automaticky dřepnu i já. Chvíli se nic neděje než z poza skříněk vyjde malý chlapeček. Vytřeštím oči, když si stírá slzičky. Vlasy má zacuchané a i na tu dálku vidím, že je má potřísněné krví. Chlapeček je jen v trenýrkách a co tak mohu pochopit podle položené mísy s vodou a hadrem na stole je to, že ho Kihyun nejspíše umýval. Ale co mě děsí nejvíc je, že je na jeho malém tělíčku nespočet modřin a podlitin. Zadívám se překvapeně na Kihyuna, který natáhne ke chlapečkovi ruku. Ten jemnými a malými krůčky dojde k němu a Kihyun ho přivine do náruče. "Jak se jmenuješ, broučku?" zašeptám a jemně se usměju, když vidím, jak je vyděšený k smrti. Jen zakroutí hlavou a víc se přivine ke Kihyunovi, který ho vezme do náruče, když se postaví."Jmenuje se Kim Chengcheng," zašeptá a já hned vytřeštím oči. "je to ten chlapeček, jak jsem ti říkal, že mám podezření, že ho doma týrají, před chvíli sem doběhl celý od krve, chtěl jen mě a být u mě, od té doby, co přiběhl neřekl nic jiného než Kiki, což pořád dokola opakoval." zakroutí hlavou. Jemně si povzdechnu. "Dej mi vteřinku," usměju se na Kihyuna a vytáhnu telefon. "našel jsem ho, jsme ve školce Kaštánka." zašeptám do telefonu a Kihyun vytřeští oči."Co to děláš?" vyjekne. "Jeho otce zabili a on je nejspíš klíčový svědek a-""Ne," vyjekne Kihyun a ochranářsky si na sebe Chenga přitiskne. "kdybych chtěl zavolat policajty, tak je zavolám, sakra, ale zavolal jsem tebe!" vykřikne a pak se začne Chengovi omlouvat, že zvýšil hlas. "Musíme ho vyslechnout." zašeptám opatrně."Ne!" řekne rázně Kihyun. "Je to dítě a je v šoku! Nepojede na policejní stanici a ani nebude mluvit s žádnýma policajtama," vyjekne. Jemně si povzdechnu. "tenhle brouček si toho prožil tolik, nechci ho víc stresovat." zakroutí hlavou a víc ho obejme."Já vím, lásko, moc dobře vím, čím si prošel, jeho matka ho nejspíš mlátila, přítelkyně jeho táty nejspíš ještě víc a nejspíš obě jeho otce zabili, zatímco byl on doma a pak ho tam nechali samotného, myslíš, že nevím, jaké to je? Moc dobře to vím, protože já byl v podobné situaci jako malý a vím, jak hrozné to je, ještě když jsem to byl já, kdo ukončil život mojí rodiny, ale čím dřív ho vyslechneme, tím dřív to bude mít za sebou a může jít dál, tím dřív zavřeme ty ošklivé lidi a bude moct žít jako ostatní chlapečci." vyhrknu. Kihyun se na mě podívá, zatímco jeho pohled lehce zjemní a pomaličku přikývne."Co...co s ním pak bude...?" zašeptá opatrně. S povzdechem zakroutím hlavou a sám nevím, co bude dál."Pokud usvědčíme pravé viníky a pokud jimi budou ty dvě, jak si myslím, tak...půjde nejspíš do dětského domova, protože žádné jiné příbuzné nemá." zakroutím hlavou."To ne." zatřese se Kihyunovi dech a sedne si s malým Chengem na židli. Sednu si vedle nich a pohladím Kihyuna po zádech. "Pokud...budou jsou vrazi opravdu ty dvě, tak...než je dopadneme, budeš se s nimi moct vypořádat sám." zašeptám. Celý se napne jen tou myšlenkou."Jenže to mu rodinu nezajistí." zatřese se mu dech. Usměju se."Ale máš spoustu známostí na to, aby mu to jednu rodinu zajistilo." usměju se. Zadívá se na mě v lehce nechápavém pohledu než se mu rozzáří oči."To myslíš...vážně?" vyjekne lehce a pak se jemně usměje. Vím, jak o tom klučíkovi mluvil vždycky, když přišel z práce. Smutně a srdceryvně a pořád dokola. Moc dovře vím, co pro něj znamená. "Myslím." zašeptám a vtisknu mu pusu, zatímco místnost ozáří barvy z majáků policejních aut a pokoj zaplní lehké vzlyky malého Chenga. Kihyun se šťastně usměje a začne Chenga konejšivě hladit po zádech a jemně mu zpívat. 

Možná je na cestě pár odboček, možná není moje cesta rovná tak jako před tím, ale i přesto má pořád správný směr.