Kihyun

Vyzvu dotyčného, který klepe na moji kancelář, aby vešel, jakmile to udělá, tak zvednu oči od papírů.

„Rui? Děje se něco?" napiju se kávy.

„No, dnes jsem narazil na něco velmi zajímavého a působivého," Pozvedne obočí a má moji plnou pozornost. Pokud je něco pro Ruie zajímavé a působivé...tak to tak skutečně je, on nenávidí banality. „narazil jsem na toho posledního Lim...měl by to být syn Lim Changheona, pravděpodobně oddělal celou jeho rodinu, nikdo nezbyl, je poslední Lim a...co Vás bude zajímat nejvíc...jeho styl boje, obratnost a styl je...velmi unikátní. Troufám si říct, že je to přesně to, co hledáte." Kývám na jeho slova hlavou a pozvednu obočí. Rui zná můj vkus, pokud je podle něj něco pro mě vhodné, tak má pravdu.

„Zaúkoluj ostatní, aby ho našli...postupy nabídky znáš, nabídněte mu cokoliv, co mu bude po chuti, určitě najdete skulinku, kterou potřebuje a díky které by byl schopný spolupracovat," zakývám hlavou. „zdůrazni ostatním, že žádné vydírání...pokud je takový, jaký tvrdíš, tak vydírání určitě nebude ta správná cesta, z toho bude mít akorát legraci." Pozvednu obočí. Přikývne.

Mít u sebe někoho takového...hodně věcí by to ulehčilo. Konečně bych zase mohl být o něco klidnější.

Dodělám nějaké papírování, pak nasednu do svého auta a rozjedu se unaveně domů. Cesta je klidná, téměř prázdná...těsně po půlnoci je město ponuré, tiché a taky nebezpečné. Nikdo tu neštěkne po ničím životě. Tady jsou důležité peníze, ne život. Ať je to odporné sebevíc je to jen krutá pravda.

„Pane Yoo, přišel za Vámi nějaký muž...podle informací se znáte, nechali jsme ho čekat v provizorní místnosti, nechtěl odejít." Upozorní mě ochranka hned, jakmile zaparkuju auto do garáže. Přikývnu, nikoho nečekám, takže se tam zajdu podívat. Vypadá to spíš jako místnost pro výslechy, je to vlastně téměř sklep. Očima ustanu na urostlém černovlasém muži, který se hned zvedne ze židle s tím, že jsem mu chyběl.

„Woojung, řekl jsem ti, že je mezi námi konec." Chladně se na něj zadívám. Mezi námi nebylo nic, měl mezi námi být jen sex, ale ten nestál za nic. Woojung nic nevydrží, jeho taktika je chabá, u sexu bych usnul a není na něm nic, co by mě dostávalo do varu. Zhola nic, co by mě k němu přitahovalo, je to sice hora svalů, tělo jako vystřižené z časopisu, ale se mnou to nic nedělá.

„Prosím, Kihyun, potřebuju tě." dojde až ke mně. Na chvíli ho nechám, nechám ho, aby se ke mně sklonil a začal mě líbat na krku. Zadívám se do stropu...nic. Nic se mnou nedělá. Copak ve mně nikdo neumí probudit žár? Copak mě nikdo neumí přinutit po někom toužit.

„Je konec, jasný?" zavrčím, chvíli jsem mu dával čas, jestli mě to nezačne vzrušovat, ale nezačalo. Chce se vrhnout na moje rty, ale dám mu facku. Nechci, aby mě někdo líbal. Ne někdo jako on. Moje předchozí známosti na sex tvrdili, že jsem chladný...ale já prostě jen neměl chuť. Viděl jsem jejich rty a nic to se mnou nedělalo, žádný pocit nebo touha, že bych chtěl, aby mě líbali. Možná prostě emoce, city a láska nejsou pro mě. Třeba ani nedokážu někoho milovat. Možná ani nedokážu s nikým mít sex, možná není nikdo, kdo by dokázal rozhořet ten plamen ve mně.

Ohřeju si jídlo, které mám nachystané v lednici, dám ho do mikrovlnky a povzdechnu si. Holt jsou lidi, kterým je souzeno být sami, nejspíš budu jedním z nich.

///

„Je opravdu chytrej, nevím, jak to dělá, ale nedokážeme ho nikde najít, mám takovej pocit, že bude mít i nějaký znalosti v oblasti IT, není možný, aby někdo nebyl absolutně dohledatelný." Vážně se na mě Rui zadívá.

„Víš, že domněnky a pocity mi jsou k hovnu." Povzdechnu si nad jeho sdělením.

„To vím, samozřejmě," přikývne. „ale mám tohle." Podá mi na stůl tlustou obálku, pozvednu zvědavě obočí. Otevřu obálku a vypadne z ní na mě několik fotek. Pozvednu obočí a se zájmem si začnu prohlížet fotky někoho, kdo se podle všeho jmenuje Lim Changkyun. Hmmm...nevypadá špatně. Zadívám se na fotku blíž a víc se soustředím na jeho obličej, má zajímavou jiskru v oku. Schovám fotky zpátky do obálky a obálku si dám do šuplíku. Schováváš se schválně, Lim Changkyun?

///

Poklidně se dívám do notebooku, zatímco se skladem ozývá křik. Yonghe mě chtěl zradit, tak mu Mark odstraňuje tetování na jeho ruce...tím, že mu ruku narval do žíraviny, tu ruku stejně nebude potřebovat. Mrtvýmu mu bude k ničemu. Nejsem žádnej IT specialista, což je na hovno, protože v celé mé mafii snad není nikdo, kdo by se nedokázal dostat do nitra věcí, které potřebuju.

„Řeknu ti co chceš, řeknu všechno!" začne vykřikovat. Celý se napnu, zaklapnu notebook, prudce vstanu ze židle a notebookem ho prásknu přes hlavu až spadne i s židlí. Kýbl s žíravinou se převrhne a několik kapek mu spadne na ten jeho nechutnej ksicht, začne řvát, jak ho to bolí.

„Taková špína jako ty mi rozhodně nebude tykat," Ušklíbnu se, dojdu s Markem bokem. „potřebujeme ho živého, musíme, doprdele, zjistit, co všechno komu vykecal, někdo se musí k sakru dostat do tohohle zpíčenýho notebooku." Zaprskám nasraně. Mark hned přikývne s tím, že hned někoho sežene. Mezitím přijde Zhangjing a zvedne Yonghaeho i se židlí ze země.

„Střídejte se, jak potřebujete a mezitím shánějte lidi." Kývnu na ně a nasraně jdu i s notebookem do auta. Do hajzlu, s tímhle krámem!

///

Rui ani nikdo zatím nenašel toho Lim, povzdechnu si, když bych opravdu potřeboval někoho s takovou pověstí, vím, že pro otce jeden z Lim pracoval a co vím, tak to byl nejlepší pracovník široko daleko, bylo na něj spoleh, ať šlo o cokoliv. A já někoho takového potřebuju.

Trvá to dva dny a nikdo z mých lidí není schopen z Yonghaa dostat informace, které potřebuju. Nasraně ženu svoje Bentley ke skladu, kde je zavřený, zaparkuju a nasranými kroky jdu k nim. Abych viděl uvnitř skladu paniku. A taky prázdnou židli a na zemi pohozené lano, kterým byl Yonghae svázán. Dělají si srandu, že si ho nechali utéct?

„Pane, Yoo, moc se-" snaží se mi omluvit jeden z těch, kteří měli dneska hlídku, ale bez lítosti ho střelím do hlavy, stejně jako dva další. Mark a Zhangjing, kteří přijeli chvíli po mě začnou hned prohledávat okolí.

Překvapením se podívám před sebe, když se na zemi válí Yonghae, zatímco ho někdo zpacifikoval a drží ho v šachu na zemi jako by to byla nejlehčí práce na světě. Stojí ve stínu lampy, tak ho nejde moc vidět. Ale jakmile na světlo vyjde, tak si všimnu jeho tetování. Takže Lim.

„Zajímavé místo na noční procházku." Prohodí Mark a hodí po něm zbraň, chvíli nevím, jestli se Mark nepomátl, dávat zbraň někomu, komu nevíme, jestli můžeme věřit, ale on si zbraň ani neprohlédne, nabije ji a prožene Yonghaemu kulku hlavou. Pozvednu obočí a založím si ruce, působivé.

„Dostaň ho do mého týmu," Jen kývnu na Zhangjinga, nechám všechnu práci na něm a vydám se do svého auta. „třeba umí s elektronikou a dostane se nám do toho notebooku." Dodám a pak jen nasednu do svého auta a vydám se domů, Zhangjing moc dobře ví, že mě má informovat hned, jakmile se s ním domluví. Takové banality je netřeba mu říkat.