Changkyun

Otevřu oči do bílého pokoje, jehož ticho přerušuje jen pípání přístrojů. Chvíli se dezorientovaně rozhlížím ve snaze navyknout oči na prudké světlo. Chvíli nevím, co a kde to vlastně jsem. Než se mi oči přizpůsobí a já hned uvidím kolem sebe nemocniční prostředí. Pomalu se zvednu do sedu a hned si rukou vystřelím k boku s tichým zaúpěním.

„Kyunnie." lehce trhnu hlavou za hlasem. Zadívám se na dveře, ze kterých vykoukne známá tvářička.

„Kiki." zašeptám a překvapím se, jak moc můj hlas zní ochraptěle. Hned ke mně doběhne a s očí se mu snesou slzy na jeho nádherné tvářičky. Vidím na něm, jak je unavený, jeho kruhy pod očima, tvář, která je lehce pohubla. Ani jsem si nevšiml květiny, kterou nesl a odhodil, dokud ji Rui nevzal z podlahy a nedal do vázy na noční stolek vedle mě.

„Spal jsi tak dlouho, bože, jsem rád, že ses už probral." vzlykne. Usměju se a nechám ho aby si vlezl ke mně do náruče a pevně ho obejmu, zatímco mu do vlásků šeptám, že bych ho nikdy neopustil. Kývá na moje slova hlavičkou. Dozvěděl jsem se, že jsem spal skoro týden, říkal mi, jak za mnou chodil každý den, jak mi povídal, co vše udělal.

„Ty jsi...cože?" vytřeštím oči, když dokončí větu.

„Mm, začnu se od mafie stranit, koupil jsem nám malý domeček, dál od města, spíše na předměstí, je to hezká čtvrť, kousek jsou parky, školy a školky, obchody a kanceláře, není to daleko, abych mohl občas v Mafii zasáhnout, ale dost daleko, abych od toho byl stranou, chci...chci, abychom byli spolu, bez nebezpečí, chci, abychom žili jako všichni ostatní, obyčejně." zašeptá a přisune se ke mně.

„To zní báječně." usměju se.

///

Jak mi to Kihyun řekl, tak se i stalo. Po týdnu mě pustili z nemocnice a já mu mohl pomoci s vybalováním a zařizováním nového domu, což jsem nakonec nemusel, protože Kihyun to měl už vše zařízené tak, jak chtěl. Domeček je opravdu nádherný. Malebný. Je menší než jeho sídlo, o hodně. Má jen dvě patra, dole je obývák s kuchyní, koupelnou a několika komůrkami, nahoře jsou potom pokoje. Kihyun si vydupal šatnu, z ložnice jsou dveře do naší koupelny, zatímco na chodbě je ještě jedna koupelna a dva pokoje pro hosty. Všechno je nádherně zařízené a vybavené.

„Ještě mě napadla jedna věc." dojde ke mě Kihyun, zatímco projíždím inzeráty na internetu, jeden mě dost zaujal, ale nevím, zda by to bylo něco, co by Kihyun chtěl, abych dělal.

„Ano, lásko?" usměju se a vidím, jak se zatetelil pod mým oslovením. Vím, jak se mu to líbí a využívám každé chvíle, abych mu říkal všelijaké přezdívky. Vždycky tak rozkošně zrudne.

„Napadlo mě ještě, jak víc zapadnout," mrkne na mě. Přikývnu. „no...Yoo Kihyuna všichni znají, Kihyun je docela běžný jméno, ale Yoo je jenom jeden," Zašeptá. Snažím se následovat jeho myšlenkové pochody a to k čemu směřuje, ale už jsem se ztratil u toho, že Kihyun je běžné jméno. „a tak mě napadlo, že bych si měl změnit příjmení." zadívá se na mě významně. Což mě díky tomu polije pot, protože....proč se na mě dívá významně? Měl jsem to nějak pochopit? Ježiši.

„N-No, tak si to změn?" polknu „Třeba Kim Kihyun, to je takové tuctové a obyčejné." zašeptám.

„No, mě napadlo třeba Lim...jenže Lim je taky známé." zadívá se na mě.

„No...to jo, taky jsem si chtěl změnit příjmení, když se řekne Lim, tak všichni ví, že jsem z klanu Lim, aspoň lidé z mafií, což se nám nehodí." podrbu se na tváři.

„A tak mě napadlo, že bych se jmenoval Im...je to jako tvoje příjmení jen pozměněné." usměje se.

„A-Ale...jak bych se jmenoval já?" zašeptám zmateně.

„No, ty by ses taky jmenoval Im." protočí oči a znovu významně na mě mrkne.

„T-To budeme oba Im, nebude se nám to plést - oh," vytřeštím oči, když mi to konečně dojde. „ty...chceš být vedený jako můj manžel?" zašeptám. Jen přikývne a začervená se.

„Chci, chci být oficiálně s tebou, je jedno, jestli...budeme mít svatbu nebo jen na úřadě, ale chci." sedne si ke mně blíž a přitulí se ke mně a vtiskne mi pusu na krk. Usměju se a obejmu ho, zatímco se přesune na můj klín.

„Já moc na obřady nejsem." zašeptám a pohladím ho po bocích. Zasměje se a začne líbat můj krk.

"Já také ne, chci jen ten papír, že ode mě nemůžeš utéct. Chtěl bych tvoje jméno, i když pozměněné, chci, abych mohl přijít někam a říct, že jsi MŮJ manžel, chci, aby si mě lidi spojovali s tebou." líbá mě na krku a šeptá mi to do ucha. Zatřesu se pod jeho slovy a líbáním a pevně sevřu jeho boky.

„Měl bych se bát?" zasměju se, plácne mě do ramene, zatímco ze mě strhává oblečení. „Počkej, počkej," zasměju se. Překvapeně se odtáhne. „víš napadlo mě, kde bych chtěl zkusit pracovat," zašeptám. Překvapeně m pobídne, abych pokračoval. „ chtěl bych jít na, no...kriminalistu," polknu. „už jsem si zfalšoval doklady a no vysvědčení a zadal jsem se do systémů policejní akademie a i do systému policejních archívů a tak..." zadívám se na ně. Vidím na něm to překvapení než ze mě skoro serve košili a rukama mě pohladí se skousnutým rtem po hrudi.

„Vždycky mě vzrušovali uniformy." zašeptá. Usměju se a nechám se od něj svlékat, zatímco stejně dychtivě svlékám já jeho. Líbáme se a necháváme ruce klouzat po těle toho druhého, dokud na mě vzrušeně nedosedne a nezačne sténat s každým dosedem.

///

Naše svatba byla rychlá, jelikož ani jeden z nás nejsme na obřady, tak jsme došli na úřad, já měl za svědka Jooheona, který i tak brečel a vzlykal, zatímco podepisoval smlouvu, brečel tak moc, že notářka musela vzít smlouvu a vyměnit jí, protože byla rozmočená. Kihyunův svědek byl Zhangjing. Ale nelenil jsem. Koupil jsem Kihyunovi prstýnek, který mu přesně padl. Ale nedal jsem mu ho při obřadu, ne, počkal jsem domů, když jsme měli soukromou večeři, dívali jsme se na film a mazlili se k sobě. Možná jsme neměli nejlepší svatbu na světě, ale pro nás byla takhle dokonalá. Nechtěli jsme šaškovat před ostatníma, chtěli jsme být jen spolu, mít stejné jméno, být spojovaní s tím druhým. Proto to bylo nejúžasnější, protože jsme byli jen spolu, jen pár chvil na úřadě, cesta domů a byli jsme spolu. Mazlili jsme se, užívali si přítomnost toho druhého. Když to nejméně čekal, nasadil jsem mu prstýnek, zatímco jsem mu do dlaní šeptal, jak moc je pro mě důležitý.

„Jakmile skončíš, tak mi napiš, jaké to bylo," vtiskne mi Kihyun pusu, zatímco mi upravuje kravatu. „navařím ti a uklidím." usměje se. Překvapeně pozvednu obočí.

„No, nemáme nic nakoupené, tak budeš muset na nákup." usměju se. Zatímco jsme byly spolu doma jsem vše dělal já. Úklid, vaření nákupy, ale teď, jelikož odedneška začnu chodit do práce, tak to nejspíš přebere Kihyun.

„Na tom není nic těžkého," mávne rukou „udělám kančí výpečky na dýňové omáčce se skořicí a ústřicemi." mlaskne. Trošku se zarazím.

„No...množná by stačili třeba těstoviny...se sýrovou omáčkou, víš, dělají takovou v sáčku, jen jí rozmícháš s vodou nebo mlíke-"

„Neboj se, vím, jak vařit," mávne rukou. Jen jemně přikývnu a přitáhnu ho k sobě. „nebuď nervózní, o zločinech toho víš nejvíce, jen neprozraď nikoho z nás." napomene mě. Zasměju se.

„To je jasné," vtisknu mu pusu. „dneska vyfasuju uniformu, takže jak se vrátím, tak ti dám odměnu za to, jak uvaříš." zašeptám. Vytřeští oči a zalapá po dechu.

„Panebože," zašeptá se vzrušením v hlase. Usměju se a ještě dlouhou chvíli si vyměňujeme polibky. „krásný den, Im Changkyun." zašeptá mi do rtů.

„Tobě taky, Im Kihyun." vtisknu mu dlouhou pusu, zavrní a usměje se.

„Řekni to ještě jednou." zavrní a prohrábne mi vlasy. Začnu mezi polibky opakovat ty dvě slůvka, než už vážně musím jít.

Doběhnu ke svému červenému Peugeotu 307, které jsme s Kihyunem koupili. Jenže jestli teď budu jezdit do práce autem, budeme muset koupit nějaké starší auto i pro Kihyuna, vzhledem k tomu, že dnes na nákup pojede ve svoji velikém Bentley...snad u nákupáku zaparkuje, když je jeho auto delší než normální. Možná se domluvím, že ho vyzvednu a pojedeme vybrat nějaké auto. Lehce zaúpím, když mi nejde klimatizace prvních pár chvil co jedu. Poslouchám dokola jedno CDčko celou cestu než dojedu do policejní stanice. Zaparkuju potom, co na vrátnici nahlásím svoje jméno a ti mě pustí na soukromé a hlídané parkoviště. Dojdu pomalu dovnitř, dokud nedojdu do lehce zatuchlého prostoru kriminálního oddělení.

„Dobrý den." lehce se ukloním a usměju se na přítomné. Hned se jeden z nich zvedne. Stoly tu mají ve dvou řadách naproti sobě, zatímco v čele každého je jeden stůl, ze kterého se zvedne jeden policista a dojde ke mně.

„Qin Zimo, jsem tu náčelník," usměje se na mě, ale takovým neutrálním úsměvem a sevře mojí ruku. „představím tě týmu, tohle je Shin Hoseok, Son Hyunwoo a Lin Yanjun," přikývne. „tohle je Im Changkyun." představí mě. Přikývnu a sednu si k jedinému volnému stolu.

„Náš tým se specializuje na zajištění situací na místě činu, vyjíždíme často k násilným činům, přepadení, vraždy, tým vedle nás je proti drogovému oddílu." přikývne. Zadívám se na namakance vedle sebe, co si do sešitu kreslí králíčky. POČKAT-

„Tati, Junnie, přinesl jsem Vám oběd." usměje se. Trhnutím otočím hlavu a vytřeštím oči. On taky. Zavraždí mě pohledem, abych se na něj nedíval.

„Ahoj, Zhangie." nadšeně se zvedne Yanjun, ale pak se hned posadí, když vidím, jak ho Hoseok zpražil pohledem. Zhangjing doběhne k němu a dá mu dózičku s obědem na stůl a pak doběhne k Yanjunovi, vtiskne mu pusu a také mu položí dózu na stůl.

„Dojdu si na záchod." usměje se a já vidím, jak vytáhne složku z nějakého šanonu, aniž by si někdo všiml. Ten malej hajzlik.

„Kde jsou tu toalety?" Zadívám se na Hyunwoo, který bez výrazu kývne směrem, kterým mám jít. Ani tam nestihnu dojít než mě Zhangjing přirazí na stěnu a zamíří na mě otvírač na obálky.

„Nikomu ani necekneš." zavrčí.

„Jasný, jasný." zasměju se. Napíšu Kihyunovi esemesku, že je vše v pořádku a vrátím se zpět, abych nafasoval uniformu a seznámil se s kolektivem.

„Uniformu si nech doma, normálně jí nenosíme, spíš třeba džíny nebo něco pohodlného, abychom zapadli, když jedeme na akce nebo tak, ale uniformu máme jen na různé příležitosti." kývne na mě Zimo. Také jen přikývnu. Dostanu složku s případy, na které se mám podívat.

„Nesu ti oběd, příště, jestli ho zapomeneš, tak se nevracej domů." trhnu sebou za dalším hlasem a vytřeštím znova oči. Nejsem jediný. Polknu, když vidím Ruiův překvapený výraz, který se mění na výraz zabiju tě, kurva, zatímco dává oběd Zimovi. Ježíši, kam jsem se to dostal.