Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

18. kapitola

Changkyun

Sleduju jeho poklidnou spící tvář a ani za milion let by mě nenapadlo, že někdo jako on bude šéf největší mafie. Nevím, co mě to popadlo, když prsty začnu přejíždět po jeho tváři. Po jeho znaménku nad rty. Sleduji, jak se lehce otvírají jeho rty, zatímco poklidně oddechuje. Přistihnu se, jak přemýšlím nad tím, že je neskutečně nádherný. Ani nevím kdy. Pomaličku jsem ho objal, hned se ke mně ve spánku přitulí. Držel jsem ho v náruči a říkal svému srdci, že nesmí bušit tak nahlas, abych ho náhodou nevzbudil. Nevím, co se to se mnou děje. Proč jsem najednou klidný a spokojený, jakmile ho mám v náruči. Víc ho na sebe natisknu a nosem se otřu o jeho vlasy a ani nevím, jak rychle ale upadnu do příjemného spánku.


Proplížím se po schodech do třetího patra, kde po chodbě pošlu slzný plyn. Chvíli čekám, než se ozve vyjeknutí. To je můj signál. Jakmile slyším běh, tak vylezu z poza rohu a začnu střílet. Padají k zemi dříve, než stačí pochopit, co je zasáhlo. Netrvá to dlouho a chodba je prázdná. Projdu několik pokojů a vystřílím chlápky, co si ještě ani nestačili vzít ze stolu zbraň. Dojdu ke schodům, kde z druhého patra po nich vybíhají muži ve snaze dostat se do centra střelby. Rychle si přebiju zbraň odhodím prázdný zásobník a začnu znovu střílet. Uhýbám jejich ranám. Jejich pokusům zabít mě nebo aspoň vyhodit z rytmu. Dojdu po schodech do druhého patra, kde pokračuju se střelbou a zaseknu se těsně předtím, než zmáčknu spoušť.

„Ahoj." usměju se na Kihyuna. Mrkne na mě a udělá ke mně krok.

„Ahoj." skousne si ret a obejdeme se a zády k sobě začneme střílet po chlapech, co vybíhají z pokojů.

„Budeš mít tu čest?" podám mu batoh, kde jsou granáty. Se smíchem hodí batoh na zem a vytáhne jeden granát. Rozejdeme se směrem ke dveřím, zatímco ze sklepa vybíhají další chlapy. Kihyun odjistí granát, hodí ho k batohu, kde jsou ostatní a zavře dveře. Zasměje se, chytí mě za ruku a odběhneme se schovat za zídku, zatímco se ozve rána. Oba zběsile oddechujeme a culíme se jeden na druhého, zatímco vedle nás dopadají kusy stavení.

„Víš, že mám teď na tebe hroznou chuť?" zašeptá zrychleně. Ani neváhám, přitáhnu si ho k sobě a vpiju se do jeho rtů. Natiskne se na mě a vjede mi rukama do vlasů. Jen zvednu pistol a otevřu jedno oko a střelím do hořícího chlapa, který se k nám rozeběhl. Kulka mu projede hlavou a já se spokojeně vrátím k polibku. Skousnu mu ret a usměju se.

„Na jak dlouho máme ten pokoj zarezervovaný?" zašeptám.

„Na jak dlouho budeme chtít." znovu se dychtivě vrhne na moje rty. Lehce se zasměju a pohladím ho po bocích.

„Za chvíli přijede policie," zašeptám mu do rtu. "měli bychom jet co nejdříve do hotelu." mrknu na něj. Skousne si ret a přikývne hned se vydáme do dodávky a ani na nic nečekám a rozjedeme se do hotelu.


///

„Tady," dojdu do nemocnice za doktorem a podám mu tašku. „komu je mám dát, kdo je za to zodpovědný?" zadívám se na doktora, který se zahledí do tašky a vytřeští oči, když uvidí peníze.

„To je-"

„450.000 na léčbu." řeknu vážně a lehce pyšně. Vytřeští na mě oči.

„Dojdu za ředitelem, že máte o tu léčbu zájem, aby vaši matku na ní registroval. On vám tomu řekne víc, protože on tyhle léčby domlouvá. Chvíli tu vydržte." usměje se na mě a tašku s penězi mi vrátí zpět. Vejdu zatím do pokoje a sednu si na židli k mámině posteli.

„Už to bude dobré." zašeptám, zatímco spí. Neprobudí se. Ale jsem rád, že jí už bude lépe. Že se jí vrátí do života jiskra. Svírám její ruku, zatímco jí povídám o svých dnech.

„Vypadá to, že toho Kihyuna máš rád." trhnu sebou, když se ozve její chraplavý hlas. Vytřeštím oči a zadívám se na ní a usměju se, když ji vidím, jak je vzhůru. Ale zakroutím hlavou.

„Jen jsme si sedli, nic víc." zakroutím hlavou a upravím ji polštář a přiblížím k ní sklenici s brčkem, aby se napila.

„Mluvil jsi jen o něm," zasměje se, když se napije. „v každé větě jsi měl jeho jméno, jsem možná nemocná, ale postřehla jsem to, to se neboj." zasměje se a sevře jemně moji ruku nazpátek. Usměju se. A zakroutím hlavou.

„Vždycky jsi byla všímavá...ale nevím, jestli ho mám rád," zadívám se na ní upřímně. „nejdřív...to bylo o zábavě, chtěl jsem si s ním hrát, potom jsem...k němu začal být majetnický, štvalo mě jen, když se na něj někdo podíval...pak ochranářský...i když vím, že je schopný bez škrábnutí odrovnat několik lidí...chci být s ním, kdyby se náhodou něco pokazilo, nechci, aby...se mu něco stalo," povzdechnu si. „a teď bych byl nejraději pořád s ním." usměju se. Šťastně se usměje.

„Tak proč s ním nejsi?" zadívá se na mě. Vím, že nemyslí, proč s ním nejsem v tuhle chvíli, ale obecně. Sklopím hlavu a povzdechnu si.

„Nejde to. Jen ho to se mnou baví, stejně jako to bavilo mě s ním. Jsem pro něj spíš rozptýlení a...nejde to. On je někdo, kdo si nemůže a asi ani nechce dovolit vztah a já ani nevím, jestli bych ho chtěl. Líbí se mi to, co máme teďka, nechci abychom šli do vztahu jen kvůli tomu, že nás to k sobě táhne. Co když si nesedneme povahami, co když si nesedneme zvykama, já nevím, zatím mě to baví, sex, a to vzrušení je to sranda a nechci to zabít nějakými city." povzdechnu si.

„Ale, Kyunnie," protočí oči a usměj se. Několikrát se nadechne, než začne pokračovat. „kdybyste si nesedli povahami, tak to víš už na začátku, protože byste spolu tak dlouho nevydrželi. To, že byste se mohli křížit zvyky nebo tak, od toho je vztah, abyste přišli na kompromis. A určitě to cítí stejně. Jsi u něj už přes tři měsíce," řekne a já vytřeštím oči, když si uvědomím, že...je to tak dlouho. „nikoho by to nebavilo tři měsíce. Měsíc možná, ještě někoho jako je on, lidi jako on si užijí a odhodí, užijí a odhodí a dokola...ale tebe si vydržuje, nemyslím si, že je to ...už jenom kvůli sexu," usměje se. „co kdybys...ho třeba pozval k sobě, jen na film. Co kdybys zvládnul být celý den s ním, ale...nemít s ním sex. Když uvidíš, že ho to nebaví, že to nechce, že ho to nudí, a tak tak pak bych nad tím přemýšlela, ale pokud uvidíš, že se s tebou baví i bez sexu, tak přeci není důvod otálet." usměje se.

„Nevím, jestli zvládnu jeden den bez sexu s ním, když bude u mě." Zamumlám. Máma se zasměje a malinkou silou mě plácne do ramene.

„Já myslím, že když se budeš snažit, tak to zvládneš, nejsi už puberťák – ví vůbec Kihyun, kolik ti je?" pozvedne obočí. Zasměju se.

„Tuší, že je mi kolem 26." zasměju se.

„Chudáček, až přijde na to, jak moc jsi mladý kuře." zasměje se.

„Je mi 22, nejsem tak mladý." uchechtnu se.

„Kolik je jemu?" pozvedne obočí. Natáhnu se, abych jí dal napít.

„Podle informací, co jsem našel, tak 28, ale nevím, jestli jsou pravdivé, může být mladší, může být starší." řeknu a uvědomím si, že je mi to jedno. Jen se na mě usměje a vyčerpaně zavře oči.

„Prospi se, zjistím, jak to bude s tou léčbou." vtisknu ji opusu na čelo, zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vejde znovu doktor. Dojdu za ředitelem nemocnice. Podá mi smlouvu a já mu podám peníze. Řekne mi bližší informace. Peníze předá doktorům, kteří léčbu zajišťují a zaregistruje jí tam. Odejdu z nemocnice a dojdu pomalu domů. Pořád přemýšlím nad tím, co mi říkala máma a nevím, jak s tou myšlenkou mám naložit. Ale řeknu si, že bych to přeci jen měl zkusit, proto vytáhnu telefon a skousnu si ret.


 Co kdybys dneska přišel ke mně? :*

Zprávu odešlu, netrvá to ani pět minut, když mi Kihyun napíše, abych mu poslal adresu. Se skousnutým rtem ji napíšu a mezitím se tedy vrhnu na úklid. Objednám pizzu, která dorazí chvíli před tím, než se ozve zaklepání. Otevřu dveře a skousnu si ret, když ho uvidím.

„Ahoj." usměju se a on mi odpoví jemným ahoj. Už teď mám pocit, že bych si ho k sobě nejraději přitáhnul a vzal nás k sobě do ložnice. Ale musím se překonat. Vtisknu mu pusu, když se na mě natiskne on. Zavřu za ním dveře a odvedu ho na sedačku.

„Co kdybychom se podívali na film?" Zašeptám do polibku, když rukou zajede pod moje triko a lehce jeho ruku vytáhnu. Pozvedne obočí, ale přikývne. Usměju se a na konferenční stolek donesu pizzu, kterou jsem měl položenou na kuchyňské lince a do sklenic nám naliju limonádu. Pustím nám nějaký film, který je podle recenzí moc dobrý a uvelebím se na sedačce. Chvíli je mezi námi ticho. Než oba začneme komentovat dění ve filmu a já se ani nenaději a film se stane jen kulisou, zatímco si vykládáme poznatky, příhody a historky. Směji se jeho vtipům, on se směje těm mým.


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro