Changkyun

Povzdechnu si, když vyjdu z nemocničního pokoje. Máma vypadá den ode dne hůř. Kolikrát mám pocit, že už jen to, že je vzhůru, ji vyčerpává. Zadívám se na doktora, který ke mně dojde a poplácá mě po rameni.

„Její stav je pořád stabilizovaný, sice to vypadá zle, ale je to jen kvůli práškům, které jí dáváme, aby necítila bolest, je z nich vyčerpaná a lehce oblblá, jakmile se prášky vysadí a přestoupí se na tu novou léčbu uvidíte hned zlepšení, je to teď jen pro její dobro." usměje se na mě konejšivě. Jsem rád, že je máma v dobrých rukou. Poděkuji mu s tím, že už mám našetřeno dost peněz a v rámci dalších týdnů složím zbytek. Doktor se na mě lehce překvapeně usměje a přikývne. Vyjdu sklíčeně z nemocnice a povzdechnu několikrát do kroku. Dojdu pomalu domů a posadím se na sedačku. Prohrábnu si vlasy a chvíli přemýšlím, že bych Kihyunovi napsal, jestli by mi nemohl půjčit peníze, že další zakázky bych bral zadarmo. Ano, až tak moc je moje mysl zoufalá, ale nakonec to neudělám. Nesnáším tohle škemrání, a i když si myslím, že jsem si získal jeho oblibu, tak pořád nemyslím, že by se mu líbilo, kdybych si řekl o peníze, možná by to bral, jako důvod, proč tohle vše dělám, i když to ten důvod je, ale pro práci, ne proto, co dělám s ním.

S ním je to...já ani nevím. Nejdříve to bylo o potěšení. O tom pocitu, že se někdo jako on vzdechy kroutí pode mnou, že někdo jako on touží zrovna po mě. Bavilo mě si ním hrát a baví mě to neustále, ale poznávám na sobě, jak cítím, že k němu začínám být dost majetnický. Vykastroval jsem kvůli němu chlapa jen proto, že mu řekl koťátko. Myslím si, že jsem k němu až hodně majetnický. Asi bych měl ubrat. Pro něj je to také jen hra, jen vzrušení a možnost, jak se oprostit od všeho ostatního.

Zítra má Kihyun nějakou schůzku. Normálně bych nešel. Ne proto, že bych nechtěl dohlédnout na to, aby se na něj nikdo ani zlomkem oka nepodíval a nesjížděl ho očima, ale trochu jsem pátral. Lee Hyungshin. Proklepl jsem si jeho jméno. To, co jsem našel se mi ani za zlomek nelíbilo. Je to pěknej hajzl. Jo, v téhle branži je to normální, ale on je vyložený psychopat. Unáší dívky, chlapce, je jedno, co je to za pohlaví, pokud se mu líbí, tak si je vezme. Uvězní je, znásilňuje, mučí a jakmile ho přestanou bavit zabije je a jejich tělo pošle stále doufající rodině, že se jejich člen vrátí v pořádku. Vím, že je Kihyun šéf mafie a vím, že se o sebe umí postarat a vím, že tam bude mít svoje lidi, a i přesto mě druhý den ani nenapadne, že bych se neoblékl. Že bych nenastoupil do auta a nerozjel se na místo. Přijedu do restaurace o několik hodin dříve. Prokouknu všechny skulinky. Zkontroluji budovy naproti, zázemí číšníků. Nikde jsem naštěstí nikoho nenašel. Sednu si ke stolu a schovám se za jídelním lístkem, když vidím, jak přichází.

„..." pošeptá něco jednomu ze svých mužů nedokážu postřehnout, co to bylo za slova a ani odezírání mi nepomohlo, protože jeho styl mluvy je špatný a nejde z jeho rtů nic vyčíst. Hlídám ho. Sleduji každý jeho pohyb a pak se znovu chovám za lístek, když vidím, jak dovnitř vešel Rui a za ním v závěsu Kihyun. Vypadá tak nádherně. Odkašlu si sám pro sebe a dělám, že si vybírám jídlo.

„Kihyun říkal, že tu budeš," sedne si vedle mě Rui. Odkašlu si a zadívám se na něj a jen lehce odložím lístek. „předpokládám, že jsi zkontroloval okolí." opře se o židli a upije si mého vína. Jen přikývnu.

„Ale mám divný pocit." povzdechnu si. Vím, že to jim nic neříká. Nechtějí špatné pocity nebo intuici, chtějí fakta.

„Já taky," řekne a srovná si vlasy, pozvednu obočí. „něco mi říká, že je něco hodně špatně." Přikývne. Nic dalšího neříkáme. Jen sledujeme dění kolem. Kihyun má štěstí, že uhnul jeho rtům, když chtěl políbit jeho ruku, neumím si představit, že bych zůstal v klidu, pokud bych to viděl. V klidu se navečeří, napijí se vína, a nakonec si potřesou rukou.

„Asi jsme se pletli, pojedeš s námi nebo pojedeš svým?" nakloní se ke mně Rui.

„Pojedu svým za vámi v závěsu." přikývnu. Rui jen na moje slova kývne a zvedne se.

„Přeji vám dobrou noc, pane Yoo." usměje se Hyungshin a prohlédne si Kihyuna. Jsem psychopat, když si představuji, jak mu vypichuji oči za to, jak Kihyuna hltá pohledem? Kihyun jen přikývne a rozejde se s Ruiem pryč. Chvíli čekám, a nakonec se také zvednu a rozejdu se do garáží.

Nasednu do auta a přeparkuji k výjezdu, kde čekám, než uvidím Kihyunovo auto, abych se za ně mohl připojit. Čekám dlouho, ale vím, že Kihyun nikam nespěchá a možná něco řeší s Ruiem. Několikrát unaveně zavřu oči. Co to se mnou je, nebývám ospalý. Opřu si čelo o volant, když se mi zatočí hlava. Když mě polije studený pot. Co se to děje. Trhnu sebou, když uslyším ránu, pak druhou a třetí a hned mi dojde, co to je. Chci vystřelit z auta, ale jakmile z něj vystoupím, tak se mi zatočí hlava. Zaúpím a padnu na kolena, ale podaří se mi hned vstát. Není čas na to, aby mi teď bylo zle. Popadnu ze zadní sedačku Bambamovu Bam...Bam...Bam civilní pistoli a rozeběhnu se za zvukem střelby. Skoro ani nedýchám a schovám se za sloupem. Zbraň odjistím a nabiju a pak s napřáhnutýma rukama připraven ke střelbě vystoupím z poza sloupu. Vytřeštím oči, když na zemi uvidím Ruie a Zhangjinga.

„Rui." doběhnu k nim a oba je zkontroluju.

„Hajzl, překvapili nás," zaúpí. „říkal jsem, že mám blbý pocit." Chytí si rameno a nasraně vstane, zatímco Zhangjing si sevře bok. Kihyunovi se udělalo zle, tak jsme ho chtěli usadit do auta, najednou přijelo auto, vyskákali ven. Kihyun se nemohl hýbat, tak jsem ho musel bránit, normálně by to bylo v pohodě, ale...ti hajzlové nám hodili nějakou drogu," zaúpí. „nemůžu pohled zaostřit a Zhangjing se motal, jak kdyby byl opilý." prohrábne si vlasy.

„Takže droga," polknu, když se mi vysuší hrdlo. Promnu si bolavé spánky. „musíme za nimi." zavrčím. Chci jim říct, aby tu počkali, ale Rui nasedne na sedadlo spolujezdce a Zhangjing dozadu. Já jakžtakž zvládám vidět. Rozjedu se Kihyunovým autem a snažím se je v temné noci najít.

„Huba, kam kurva jeli!" zaúpí Rui do vysílačky a zmáčkne si rameno.

„Mají neprůstřelný auto, mířil jsem na kola, ale mají s sebou profíka, neměl jsem šanci je zasáhnout, Mark je sleduje na motorce, budu vám říkat, kam máte jet," řekne hned. Začne nám udávat směr a já šlápnu pedál až na zem. „dva kilometry na západ, Mark nemůže dál, jejich moc, počká tam na vás." ozve se z vysílačky. Zatáhnu ruční brzdu a driftem zastavím. Hned vystoupíme z auta. Nabiju zbraň a doběhnu k Markovi, který se krčí za cementovou zdí.

„Jsou vevnitř. Venku jejich dvacet, vevnitř netuším, ale několik jsem jich viděl, když otevřeli vrata, ale nevím, kolik jich tam je. Kihyun je uvnitř, nevím, co mu ten prasák chce udělat, ale tohle mu neprojde."

Zasměju se. „Ani neví, co ho čeká, až se k němu dostanu – co tu děláte, běžte zpět do auta." štěknu šeptem na Ruie a Zhangjinga.

„Drž hubu a veď." prskne po mě Zhangjing. Povzdechnu si a vydám se tedy jako první. Zneškodnit hlídku vevnitř byla makačka. V našem stavu. Ani nevím, jak jsme sem mohli v jednom kuse dojet, ale děláme chyby. Chyby, které bych normálně nedělal. Ale teď nejde o to udělat čistou práci, jde o to zachránit Kihyuna. Prostřelím hlavu poslednímu a jsem celý udýchaný, normálně bych se ani nezapotil, ale teď mi chvíli trvá, než se zvednu.

„V pohodě?" natáhnu ruku k Zhangjingovi, který leží na zemi po tom, co skolil dalšího z hlídky. Jen přikývne a já ho vytáhnu na nohy. Chci se rozeběhnout do skladu, ale zachroptím, když uslyším ránu. Podívám se na rameno, ze kterého se mi spustí krev. Otočím se na jednoho z chlápku, sotva drží zbraň v ruce. Povzdechnu si.

„Tohle," střelím do něj. „sako," znovu. „jsem měl," nakopnu ho. „kurva rád." dupnu mu na hlavu a povzdechnu si. Zrovna, když chci udělat krok ke skladu, tak se dveře otevřou. Všichni jsme připraveni se bít. I když já už mám jen pár nábojů a myslím, že ostatní také, měl jsem si vzít víc zásobníků. Ale vytřeštím oči, když se skladu vyjde Kihyun a upraví si kravatu.

„Vy vypadáte." lehce se zasměje. Skoro k němu doběhnu a zadívám se za něj, kde se na zemi válí několik chlapů mezi nimi poznám postavu Lee Hyunshika. Jsou od krve, mrtví. Měl jsem vědět, že nemusím mít strach.

„Ahoj." usměje se na mě a lehce se o mě udýchaně opře.

„Ahoj," zasměju se. „příště, parkujeme u sebe." zasměju se a podepřu ho. Protočí oči.

„Spíš vypadáš, že ty potřebuješ podepřít," zasměje se. „odvez nás k Yixingovi, všichni potřebujete dát do kupy." sedneme si do auta, kde za volant se posadí Mark, který jediný, tedy kromě Huby, který se ani neuráčil přijít, není zdrogovaný.

„Ani jsi mi nenechal kousek na to, abych se taky mohl vyřádit." Zasměju se, když se Mark rozjede. Opřu si hlavu o opěradlo.

„Promiň, příště ti ho nechám aspoň trochu naživu." zasměje se. Cesta trvá asi hodinu. Podle Marka je to jejich soukromá klinika. Nechám se posadit na lehátko, zatímco mi doktor zašívá rameno, potom, co mi vyndal kulku. Účinky drogy už vyprchali a já se znovu ujistím, že drogy nikdy nebudou nic pro mě. Jak takovýhle stav může někdo vyhledávat. Je mi zle jen, když si vzpomenu, jak mi bylo zle. Kihyun čeká v čekárně, zatímco telefonuje.

„Zhangjing tu bude chvíli ležet, ztratil dost krve, ale je čiperný jako vždy, seřval mě, abych si dal záležet a neudělal mu na boku jizvu, vy ostatní můžete jít, tady máte prášky na bolest, kdyby náhodou." podá mě a Ruiovi krabičku s prášky. Kihyun jen přikývne a dojde k nám.

„Pojedeš s námi?" zadívá se na mě. Zahledím se do jeho očí a usměju se.

„Mám auto pořád v té garáži, musím se pro něj vrátit." pozvednu obočí, když mě Kihyun obejme kolem pasu.

„Rui ti ho vyzvedne." Usměje se.

„Jasně, Rui, skoro mrtvý, nebohý a bezmocný Rui ti ho vyzvedne," začne Rui své divadlo. Kihyun na to nic neříká a víc se na mě natiskne. „dej sem ty klíče." prskne po mě. Podám mu klíče od auta a on s prskáním po cestě sebe Markovi helmu z motorky, kterou mu přivezl Huba.

„A kam s Vámi pojedu?" zašeptám. Kihyun se jen usměje.

„Moc dobře víš..." nosem se otře o moji čelist. Najednou mám pocit takového klidu, to, že je u mě, je uklidňující, je to jako nostalgie, jako bych byl přesně tam, kde mám být. Mark nás popožene do auta. Nasedneme na zadní sedačky. Chvíli mě jen hladí po ruce a pak se ke mně nahne a začne mě líbat po krku. Na malou chvíli jsem zaražený z toho, že je najednou tak jiný. Ale rozhodně nevím, proč bych se měl bránit. Nahnu u se k němu a vpiju se do jeho rtů, zatímco on mi do polibku vzdechne a jemně se ke mně přisune, jednu nohu si přehodí přes ty moje. Automaticky položím svoji ruku na jeho stehno a začnu ho po něm hladit.

„Hej, hej, já jsem furt tady, jo? Za deset minut tam budeme, ježiši." vyjekne z předního sedadla Mark.

„Tak to bys měl přidat." štěkne Kihyun nazpět. Mark opravdu přidá a netrvá to ani pět minut a nesu Kihyuna, který mě dychtivě líbá na krku, do ložnice. Zabouchnu za sebou dveře a povalím ho do postele.

„Ne, že bych si stěžoval, ale nejsi po dnešku unavený?" zasměju se, zatímco si nechávám svlékat triko.

„Moc mě potěšilo, že jsi si pro mě přišel, i když pozdě, ale přišel," zasměje se a naráží na fakt, že vlastně zachránit nepotřeboval. „čekal jsem tam na tebe, chtěl jsem hrát slečinku v nesnázích a počkat na tebe, až mě zachráníš," Povalí mě pod sebe a začne mě líbat a kousat na krku, zatímco zahazuje svoje sako a košili. „dokonce jsem je nechal, aby na mě sáhli, snažil jsem se to vydržet, chtěl jsem se nechat zachránit," nafoukne tváře a zadívá se na mě. Pohladím ho po bocích. „ale když si mě chtěli svléknout úplně, tak jsem to už nevydržel a rozhodl, že ti dám příležitost někdy jindy." zasměje se a sjede líbáním na moje břicho. Skousnu si vzrušeně ret.

„A i tak dostávám odměnu?" pozvednu obočí, když s lehkým jejda rozepne můj pásek a stáhne mi kalhoty.

„Mm, snaha se také musí ocenit." mrkne na mě. Hned na to zakloním slastně hlavu, když cítím jeho jazyk na svém vzrušení. Když cítím, jak si to užívá. Jeho horký dech naráží do mého vzrušení a já se třesu s každým jeho pohybem. Prohrábnu mu vlasy a sevřu je mezi prsty. Spokojeně se usměje, zatímco líbá moji špičku.

„Ach, Kihyun." vzdychnu, když začne brát moje vzrušení do úst a hned se začne pohybovat. Laská moje vzrušení jako by to bylo to jediné, co chtěl celý večer dělat. Přirazím proti němu, na chvíli mě nechá, abych si lehce přidržel jeho hlavu a několikrát přirazil, ale nakonec znovu převezme dominanci a laská mě rychleji a hlouběji. Celý sebou trhnu, když cítím svůj vrchol. Dám mu vlasy za ouško. Jako by to poznal, tak se odtáhne a s lišáckým pohledem se opře rukama u mojí hlavy.

„Ty jsi zlobidlo." Povalím ho pod sebe. Začnu ho líbat pod ouškem a nahmatám gel, který má v šuplíku v nočním stolku a nanesu si ho rychle na prsty. Neuspokojen a nedoveden k orgasmu si ho rychle připravím. Neprotestuje, spíš víc rozkročí nohy. Nadzvednu ho v bocích a jemně do něj začnu vnikat, dokud v něm nejsem celý. Chvíli čekám, dokud mi svými slastnými steny nedá najevo, abych se pohyboval. Nevím kolikrát jsme to za noc dělali, kolikrát jsem byl nahoře já, kolikrát on. Někdy zběsile svíral čelo postele, zatímco jsem do přírazů líbal jeho lopatky. Někdy na mě zběsile dosedal. Někdy jsme byli v koupelně se snahou se umýt.

Unaveně padnu do jeho postele a snažím se popadnout dech, abych měl ještě sílu vrátit se domů.

„Víš, že nemusíš odcházet," Překulí se ke mně potom, co jsme po sprše. Pozvednu obočí. „nedívej se na mě tak, není to, protože chci, abys mě v noci objímal nebo tak, jen chci, abychom v tomhle mohli ráno pokračovat." zašeptá mi do rtů. Zasměju se.

„Pokud budeš chtít, abych s tebou měl ráno sex, musíš počítat s tím, že se zítra nedostaneš z baráku." zasměju se a pohladím ho po zadečku. Zavrní a skousne si ret.

„To je taky jediný důvod, proč ti dovoluji tu spát." vtiskne mi pusu. Zasměju se. Ale možná je to tou drogou, nebo tím, že jsme měli několik hodin sex. Ale ani se nebráním.

„Myslíš, že jsou potřeba?" zasměje se Kihyun, když si obléknu trenky.

„Taky jsi oblečený, bylo by nefér, kdybych já nebyl." vypláznu jazyk. Zasměje se a lehne si do postele. Chvíli stále uvažuji, ale nakonec si lehnu vedle něj a zavřu oči a cítím, jak mě pomalu pohlcuje temnota. Než mě úplně pohltí sny, tak cítím rty na zraněném rameni. Jen lehce otevřu oči. Kihyun se na mě usměje a vtiskne mi pusu, a to je to poslední co vnímám, než unaveně usnu.