Kihyun

Po příjemně stráveném dni ve městě, ne, že bych si nedokázal představit i zajímavější činnosti, kterými zabít několik hodin, se vydám do kanceláře. Zhangjing mi zkouší promlouvat do duše, že jednou se nic nestane, když půjdu rovnou domů, ale jen máchnu rukou a stejně se do kanceláře vydám.

Díky Changkyunově péči a tomu, jak se vypořádal s těmi gangy...vypadá to, že je zase na chvíli klid. Ačkoliv mě dokáže překvapit, věděl jsem, že je dobrý...co dobrý, výborný, ve své práci, ale tímhle mi opravdu vyrazil dech. Rui a Xingjie, kterým jsem pak nařídil jet sklad uklidit, tak smekali nad jeho technikou. Ne každý si sám troufne na tolik lidí. Lehce se uchechtnu, když si vzpomenu na doby, kdy jsem se tady zaučoval a kdy mafii vedl ještě můj otec. Ať je to sebezvrácenější, těšil jsem se na každou akci. Já, Zhangjing, Mark, Rui a Xingjie jsme byly snad ta nejnebezpečnější parta celé mafie. Otec byl náležitě hrdý a taky měl na co, nedělalo nám problém nic. Na jednu stranu, možná mi to trochu chybí, ten adrenalin, ta vůně nebezpečí, když se někam vloupáte a nevíte, kolik nepřátel proti Vám stojí. Nebavit mě to, asi bych v téhle pozici ani nesetrval. Ale jakmile od dětství vidíte krev, násilí a nelítost, tak vám to ani nepřijde. Prostě je to najednou váš život, něco přirozeného.

Zadívám se po tiché kanceláři, jestlipak už mi sem Changkyun nainstaloval ty kamery? Zasměju se sám pro sebe, moje mysl si vždy mezi myšlenkami najde kličku, kterou se dostane k myšlenkám na něj. Ne, že bych se tomu bránil.

„Pane Yoo, dnes tu byl Lee Hyungshin, nezastihl Vás tu, řekl jsem mu, že máte práci mimo město," dojde za mnou Zibo a donese mi silnou kávu. „pravděpodobně přišel kvůli spolupráci, kterou jste mu nabídl, chtěl by se sejít, víc mi neřekl." Pronese opatrně a já se uchechtnu.

„Dva měsíce čekám na jeho vyjádření a najednou si myslí, že mě má v hrsti a budu skákat podle jeho plánů?" pozvednu obočí a Zibo jen nejistě pokrčí rameny. „Napíšu si to do diáře, ozvu se mu, až budu mít náladu." Zakývám hlavou a nechám ho zmizet ze dveří. Po dvou hodinách papírování a čumění do notebooku si promnu zátylek a povzdechnu si. Kdepak se skrýváš, Junpyo...mistrně si všem zmizel z dohledu, sice hraju mrtvého brouka, ale jednou najedu tvoji stopu a pak budeš litovat toho, že jsi vůbec někdy v mysli našel prostor pro to mě zradit.

Po půl hodině se unaveně sbalím, uvědomím si, že tady nemám auto...od domu jsme šli se Zhangjingem pěšky do města, z města jsem šel pěšky sem. Zaúpím a mávnu na ochranku, pro jednou se nechám svést domů. Snažím se po cestě neusnout, myšlenky mi pořád sklouzávají k němu, nevím, jak to dělá, že mě má takhle v hrsti. Ale jako by mě měl totálně obmotaného kolem prstu.

Nechám se vyložit u hlavního vchodu, projdu brankou a zabouchnu za sebou vstupní dveře. Překvapeně se zadívám na obálku, která leží na zemi, je na ni černou fixou udělané srdíčko. Pozvednu obočí a skousnu si ret, na tváři se mi hned rozprostře úsměv a to jsem ani obálku neotevřel, vím moc dobře, od koho to je. Nejdřív z obálky vytáhnu vzkaz a povytáhnu obočí.

Jen já ti můžu říkat koťátko! Skousnu si ret nad vzkazem a po těle mi proběhne zvláštní mrazení. Zadívám se na fotku slušně zmučeného chlápka bez penisu, když se trochu zadívám na obličej na fotce, poznám, že je to ten chlap, co nás otravoval se Zhangjingem. Nežárlí nám tu tady někdo trošku?

Vytáhnu z kapsy telefon a najedu na smsky.

Někdo jako ty rozhodně nemusí žárlit na někoho jako je on. PS.: Víš, že takové dárky jsou sexy? Uculím se, když zprávu odešlu a rozejdu se tichým prázdným domem. Pro dnešek, i přes tu únavu se rozhodnu, že si napustím vanu, potřebuju svoje tělo trošku zregenerovat. Ani nevím, co mě to napadne, když mezitím co se vana napouští, si sednu na postel a zadívám se po pokoji. Mám už podezření na směr, kde je kamera, takže tím směrem zvednu oči a začnu se svlékat.

No tak, Kihyun, zrovna dneska nemůžu přijít. Ani si nestačím svléknout košili a už mi pípne smska. Převalím se na bříško, abych se mohl natáhnout pro telefon. Pro lepší efekt se ještě postavím na všechny čtyři a na kameru vystrčím trošku zadeček. Než na telefon dosáhnu, tak mi pípne další smska.

Kihyun!! ☹ Přečtu si smsky a zahihňám se. Jejda, to je škoda...budu si muset hrát sám. Odepíšu hned, skousnu si ret a převalím se zpátky na záda. Začnu se hladit po stehnech a po břiše, zavřu oči, abych si místo svých rukou představoval ty jeho a zavrním tím pocitem a tím blahem. Svléknu si košili a celý se zatřesu, když si vybavuji jeho hlas a šepot a celého mě to rozpálí.

„Nh, Changkyun," Zasténám schválně nahlas a svůdně. Není to ani sekunda a telefon mi zběsile zvoní. Skousnu si ret a telefon zvednu. „mh?" zapředu mu do telefonu a skousnu si ret.

„No tak, Kihyun," slyším jeho zaúpění. „slíbil jsem Jooheonovi, že dneska nikam nepůjdu, tak buď hodný." I když se to snaží skrýt, i tak slyším v jeho hlase tu frustraci.

„A co když ne? Naplácáš mi?" nadhodím hravě, zatímco v pozadí slyším nějaký hlas, co říká: Vypadni už od toho počítače a pojď se dívat na ten film. „Taky žárlím." Dodám.

„Jako bys měl na co žárlit," zašeptá. „běž si hajnout, vynahradím ti to." Zašeptá rychle a já si skousnu ret.

„Pokud nebudu uražený." Dodám, podle jeho hlasu slyším, že se usmál a já udělám to samé a tipnu telefon. Ještě mu do kamery pošlu pusu a dojdu se položit do vany. Trvá mi dlouho, než nějakým způsobem uklidním svoje myšlenky, aby nebyly perverzní. Únava mě pak naštěstí přemůže a já poklidně usnu, i když je on tím posledním, co mám v mysli, než úplně padnu do říše snů.

///

„Žádný strach, pochybuju, že je Hyungshin hrozba," zakroutím hlavou, zatímco se převlékám do slušivého večerního saka a Zhangjing mi zatím promlouvá do duše. „pokud by mě chtěl zabít, tak pochybuji, že to bude dělat v nejluxusnější restauraci ve městě na vršku mrakodrapu." Pokrčím rameny a zakroutím hlavou.

„Ale i tak!" zaprská Zhangjing v odpovědi. „I přes tvoje protesty jsem svolal Xingjieho a Ruie, rozhodně tam nepůjdeš nechráněný. A Changkyun se neozval, když jsem mu chtěl navrhnout, aby se akce zúčastnil." Zaprská.

„Ale on už dávno ví, kde a kdy ta večeře je, takže neměj strach." Pokrčím rameny. Chvíli trvá, než si Zhangjing uvědomí, co tím myslím, asi naprosto zapomněl, jak důkladně Changkyun sleduje každý můj krok. Ne, že by mi to vadilo, je to sexy.

„Kihyun, měl bys ji mít!" nafoukne Zhangjing tváře, když vidí, že jsem si pod košili neoblékl speciálně vylepšenou ztenčenou neprůstřelnou vestu. Protočím oči.

„Budete tam, ne? Kdyby tam byl nějakej odstřelovač, co by po mě šel, tak ho Xingjie s Ruiem zneškodní dřív, než si stihne nabít," Zasměju se. „uklidni se, ano? Byl jsem na nespočtu pracovních večeří s nespočty lidí, bude to v pohodě, stejně jako vždycky." Zakývám hlavou a obuju si černé lesklé boty. Nasednu do limuzíny a nechám se odvést až k mrakodrapu uprostřed města, kde se na jeho vrcholku nachází luxusní vyhlášená restaurace Shirae. Když mi ochranka otevře dveře, tak na ně kývnu, že nepotřebuji doprovod, sice nechápou, ale přikývnou a já sám nastoupím do výtahu, kterým se nechám vyvést do nejvyššího patra.

„Jdu za panem Lee Hyungshinem." Prohodím k personálu, hned se ukloní a zavedou mě ke stolu, kde už čeká jmenovaný.

„Je mi potěšením Vás poznat osobně, pane Yoo," vezme moji ruku, potřesu si s ním a lehce jeho ruce uhnu, když vidím, jak mi na její hřbet chtěl dát pusu. To bych nedělal. Vzhledem k tomu, že jsem si jistý, že mě má Changkyun pod dohledem a předpokládám, že letmý polibek na hřbet mojí ruky by se mu určitě nelíbil. „Vaše oslnivá krása...jste opravdu jako samotný anděl." Hned začne chrlit komplimenty a já si odkašlu.

„Děkuji, to je od Vás milé." Pokusím se znít neutrálně, přece jen, jeho spolupráce je dost důležitá, potřebuji, aby tato večeře dopadla dobře. I za předpokladu, že budu muset celý večer snášet tyto trapné komplimenty.