Riley

‘’Víš, Riley, možná bys se mnou měla začít trochu komunikovat, abychom se posunuli dál,’’ pousmál se na mě, ale já věděla, že ani kousíček jeho úsměvu není upřímný. Měla jsem chuť odejít. Zabouchnout za sebou dveře. Zmizet. A už nikdy se nevrátit.

Pokrčila jsem rameny a neřekla vůbec nic. Donutil mě mlčet. Před pár minutami jsem alespoň odpovídala slovy ‘ano’, ‘ne’, ‘možná’, ale jakmile mi oznámil, že bych měla více komunikovat, zamlkla jsem úplně. Nikdo mi nebude nic rozkazovat. Nikdo.

Přehodila jsem si nohu přes nohu a nespouštěla z něj zrak. Snažila jsem se nasadit co nejděsivější pohled. Podle výrazu, který se po pár sekundách objevil na jeho tváři, jsem zkonstatovala, že se mi to podařilo.

‘’Tak pro dnešek končíme,’’ řekl nakonec. Nejspíš jsem ho vyděsila tak moc, že se mě chtěl co nejrychleji zbavit. Vstala jsem z rozvrzané, staré židle, falešně jsem se na něj usmála a bez rozloučení, nebo domluvení další schůzky, jsem odešla.

Elliot

‘’Riley, kde jsi byla první a druhou hodinu?’’ zeptala se jí mile Stella, když si přisedla k našemu jídelnímu stolu. Vidličkou jsem bodal do rozvařených brambor a snažil se nenavázat s ní oční kontakt. Její pohled byl vždy tak horký. Upaloval mě za živa.

‘’Uh… zaspala jsem,’’ odpověděla tichým hlasem. Cítil jsem s ní tu nechtěnost s někým z nás mluvit. A naprosto jsem jí rozuměl. Taky jsem nechtěl s nikým z těchhle lidí mluvit. Chtěl jsem jenom odejít. Být sám. Přemýšlet. Fantazírovat. Alespoň na pár minut zmizet z reality.

Jakmile jsem brambory jen pomocí vidličky přetvořil do šťouchaných brambor, položil jsem příbor na kraj talíře a konečně zvednul pohled. Všichni jen v tichosti jedli... kromě Riley, která se rozhlížela po celé školní jídelně. Očima jezdila po všech studentech, kteří se v téhle místnosti právě nacházeli. Když na sobě ucítila můj pohled, obrátila hlavu ke mně. Chvíli na mě jenom tak zírala, stejně tak jako já na ni, pak jen zvedla obočí, odvrátila hlavu jiným směrem a já se znovu zadíval na talíř a jídlo, které se vlastně ani nedalo nazývat jídlem.

‘’Lidi!’’ začala Stella pisklavým hlasem a tím si upoutala pozornost celé naší party sedící u jednoho stolu. S otázkou v očích jsme na ní hleděli a čekali, co důležitého nám chce oznámit. ‘’Rodiče jednou na víkend pryč… přespávačka?’’ Zvedla obočí a očima si projela všechny naše tváře. Pokrčil jsem rameny. Bylo mi ukradené, co budu přes víkend dělat. Neměl jsem žádné plány.

‘’Souhlasíte?’’ zeptala se, když se nikdo neodhodlal pronést odpověď. Všichni jsme jen souhlasně přikývli hlavou. Připadalo mi, jako by nikdo neměl náladu na mluvení.

‘’Super,’’ zatleskala nadšeně Stella a hodila po nás jejím veselým pohledem. ‘’Do té doby se ještě domluvíme na detailech.’’ Pak už u stolu zavládlo ticho. Jsem si jistý, že těmi ‘detaily’ myslela alkohol a cigarety, které na žádné z jejích přespávaček nesměly chybět. Mám dva dny na to, abych se psychicky připravil, protože teď už nebudu ten, kdo bude abstinovat.

Omlouvám se za mou neaktivitu u tohohle příběhu a taky se omluvám za tuhle část, která je krátká a nic moc se v ní neděje. Slibuju, že další bude akčnější :).