Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

6. kapitola

Elliot

Usrkl jsem si studeného piva a zaposlouchal se do konverzace mezi Chadem a Stellou.

‘’Nepůjčím ti můj skútr!’’ pronesla Stella odhodlaně a zkřížila ruce na prsou. Chad svraštil obočí a přeměřil si ji naštvaným pohledem.

‘’Slíbila jsi mi to,’’ řekl ublíženě a snažil se ji přesvědčit, i když mu bylo jasné, že Stella jen tak nepovolí.

Stella na sebe nevěřícně ukázala a mírně vykulila oči zvýrazněné černou linkou, ‘’já?’’ Chad souhlasně přikývl.

‘’Já jsem ti nic neslíbila,’’ nesouhlasila Stella a s udivením ve tváři na něj hleděla.

‘’Řekla jsi, že pokud někdo bude potřebovat pomoct, tak jsi tady pro něj,’’ pronesl Chad, ‘’a já tě teď žádám o pomoc.’’ Musel jsem uznat, že na to šel vážně dobře, ale věděl jsem, že Stella nesvolí. Její skútr je pro ni něco jako její dítě. Má ho bezpečně uložený v garáži jejích rodičů a vytáhne ho jen v případě nouze. Přijde mi to stupidní, ale to je prostě Stella. Majetnická, lakomá, vypočítavá Stella Hamilton.

‘’Chade,’’ vyslovila jeho jméno hlasem, který hovořil za vše. Tenhle rozhovor skončí a rozhodně to nebude ve prospěch Chada. ‘’Můj skútr ti prostě nepůjčím. Smiř se s tím.’’ Falešně se na něj usmála a ani jeden z nich se k tomu dál nevyjadřoval, teda pokud nepočítám Chadovi vražedné pohledy vysílající jejím směrem.

Občas přemýšlím, jak zrovna my můžeme tvořit partu. Povahově jsme naprosto odlišní a někdy mi připadá, že atmosféra mezi námi nekontrolovatelně houstne. Je zvláštní, že zrovna my spolu trávíme veškerý čas.

Chad je upovídaný, ale zároveň hodně zvláštní člověk. Jen tak někomu nevěří, a proto jsem rád, že zrovna já jsem ten, kterému naplno důvěřuje a nic před ním neskrývá. Znám ho skoro celý svůj život a jsem za to rád.

Stella by se dala považovat za hvězdu školy. Všichni k ní vzhlíží a já to z celého srdce nesnáším, protože vím, že není taková, za jakou ji všichni mají. Není namyšlená. Není povrchní. Nemá skvělý život, jak si všichni myslí. A už vůbec není šlapka, za jakou ji všichni berou. Ale jí to očividně nevadí. Dokonce se mi zdá, že si užívá to, co si o ní lidi myslí a rozhodně jim to nevyvrací.

April je tichý člověk, který spíše pozoruje a poslouchá rozhovory ostatních, než mluví… stejně jako já. Nevzpomínám si, kdy jsem s ní naposledy vedl rozhovor. Ale její tichost a nemluvnost jí nebrání v tom, aby si nedokázala obmotat kolem prstu koho si jen zamane. Stačí jen jeden její úsměv a všichni jí padají k nohám.

A Riley… Riley tady dnes není. Nechci na ni myslet, ale hned jakmile se rozhlédnu kolem našeho stolu a nevidím ji, v hlavě se mi okamžitě vynoří otázky, kde asi je a jestli přijde.

‘’Kde-’’ začal jsem a tím si upoutal pozornost všech u stolu, ‘’kde je Riley?’’ Nechtěl jsem se na ni ptát, ale pokud bych to neudělal, nedozvěděl bych se to.

Stella se ujala slova, ‘’matka jí dala domácí vězení, protože včera přišla až ráno a nedala o sobě vůbec vědět.’’ Chápavě jsem kývl hlavou, ale pochyboval jsem o tom, jestli je to pravda nebo ne. Nezdá se mi to jako něco, co by Riley udělala. Myslím, že by si určitě vymyslela výmluvu v podobě ‘přespání u kamarádky’ nebo tak něco. Nemyslím si, že by se jen tak vypařila z domu a vrátila se až ráno bez jediného slova.

‘’Mimochodem,’’ začala Stella a zadívala se na mě zkoumavým pohledem, ‘’nezdá se ti, že se o ni v poslední době nějak moc zajímáš?’’ Všichni na mě zvědavě zírali a čekali na mou odpověď.

Ztěžka jsem polkl, ale nedal jsem na sobě znát nervozitu, která mi začala kolovat v těle. ‘’Ne,’’ nesouhlasně jsem zakroutil hlavou a snažil se znít co nejpřesvědčivěji.

‘’Jasně,’’ zamumlala ironicky Stella a obrátila oči v sloup. Nevěřila mi, ostatně jako všichni ostatní. V tom momentě jsem si připadal jako otevřená kniha, ze které si může kdokoliv cokoliv přečíst a zjistit. To je na mně vážně všechno tak viditelné?

Riley

‘’Takže Riley… jak se cítíš?’’ projel si mě zkoumavým pohledem. Cokoliv řeknu, nebude brát vážně.

‘’Dobře.’’ Pořád stejně…

‘’Je u tebe něco nového?’’ zvednul obočí.

‘’Ne.’’ Je u mě nových tolik věcí…

‘’Stále trávíš čas s tou svou partou?’’

‘’Jo.’’ To je pravda. Dnes jsem s nimi měla být místo téhle debilní terapie. 

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro