Elliot

Byl jsem unavený… ne, z fyzického vyčerpání, ale z toho psychického. Byl jsem unavený z téhle party, která vlastně ani nebyla tak dokonalá, jak by se na první pohled mohla zdát. Vzájemně jsme k sobě neměli nejlepší kamarádské vztahy. Ještě před pár lety jsme o sebe ani nezavadily pohledem a teď spolu každý den sedíme v hospodě nad krýgly piva. Jsem unavený ze všech, kromě ní. Ona je ten jediný člověk, který mě ještě nenaštval, nevytočil, ale zároveň je taky jediná, která se mnou za den prohodí maximálně tři slova.

Stella mě pálila pohledem. Nespouštěla ze mě přimhouřené oči a snažila se mě zabít. Seděli jsme přímo naproti sobě. Cítil jsem se jako nezvaný host. Někdo, kdo tady vlastně nemá co dělat. Někdo naprosto zbytečný. A na tohle mi stačil jenom jeden jediný Stellin pohled. Tušil jsem, co jí asi tak muselo běhat hlavou. Určitě přemýšlela nad tím, jak ji někdo jako já dokázal odmítnout. Někdo jako já… neexistující člověk, pro ostatní nikdo.

Upil jsem si piva a hřbetem ruky si setřel pěnu, která mi zůstala nad horním rtem. V hrdle jsem okamžitě ucítil známou hořkost. Díval jsem se kamkoliv jen ne na Stellu. Ale i tak jsem na sobě stále mohl cítit její neuhýbající zrak.

Byl jsem si jistý, že to ostatním řekla. Že neudržela jazyk za zuby a pověděla jim, co se mezi námi stalo… nebo spíš nestalo. Že jsem ji odmítnul a zapsal se na její seznam s názvem ‘lidi, které nesnáším’. Nepřekvapilo by mě, kdyby se mnou už do konce života nepromluvila. Možná bych za to byl i rád. Přece jenom, pořád lepší mlčící, pohledem vraždící Stella, než Stella, která mluví a ničí vás slovy, která vycházejí z jejích úst.

Zaposlouchal jsem se do písničky vyhrávající z reproduktorů visících na horních rozích v hospodě. Oasis – Wonderwall. Klasika. Neumírající písnička, kterou je nemožné si oposlouchat.  Naprosto jsem vypnul a vnímal jenom slova písničky. Ani jsem si nevšimnul, že Stella, April i Riley se stihly vypařit. U stolu jsem zůstal jenom já s Chadem, ale i on byl ponořený ve svém vlastním světě. Kdo ví, co mu právě běhalo hlavou.

Riley

‘’Tak co se teda stalo?’’ zeptala se pisklavým hlasem April. Stella jenom pokrčila rameny a zkontrolovala svůj odraz v zrcadle.

Na Stellin rozkaz jsme se přemístily na ne moc čisté záchody. Ani já, ani April, jsme netušily, o co jde a proč jsme se musely nenápadně vypařit od stolu.

Zkřížila jsem ruce na prsou a otráveně a nedočkavě čekala na Stellina slova. Zabralo jí hodnou chvíli, než konečně začala mluvit a vysvětlovat.

‘’Jsem zamilovaná,’’ pronesla jako by nic a nuceně se usmála. Za pár sekund jí úsměv z tváře zmiznul. ‘’Ale zároveň odmítnutá.’’ April na ní vypleštila oči, zatímco já jsem jenom nehnutě stála a udržovala si stejný, nic neříkající výraz na tváři.

‘’Kdo je to?’’ vyzvídala okamžitě April. Nebylo těžké na ní poznat, jak strašně zvědavá je. Já jsem byla taky, ale nedávala jsem to na sobě tolik znát. Jen jsem mlčela, stála a přemýšlela, kdo je ten nešťastník.

Stella nahodila posmutnělou grimasu, ale já jsem ji prokoukla. Jenom to hrála. Neměla v sobě ani špetku smutku a zklamání. ‘’Elliot,’’ odpověděla tichým hlasem. Zarazila jsem se. Zamrzla jsem. Proč mi to sakra nedošlo? Bylo to tak strašně očividné a jasné. Ty pohledy, které po něm vrhala Stella u stolu. To, jak odešel ze Stelliny přespávačky.

April vykulila oči ještě víc, div jí nevypadly z důlků. Já jsem svůj výraz neměnila, i když uvnitř mě se střídaly různé druhy emocí.

‘’Políbila jsem ho…, ale on mě odmítnul,’’ pronesla naoko smutně, ‘’bolí to. Mám ho vážně ráda.’’ Nevěřila jsem jí to. Byla jsem si jistá, že ji to nebolelo, jenom byla naštvaná, že nedostala to, co chtěla. A stoprocentně jsem věděla, že ho nemá ráda. Stella je až moc zaujatá sama sebou. Nemá ráda nikoho, jenom sebe.

‘’To je mi líto,’’ April se na ni podívala s lítostí v očích a pohladila ji po ramenu. ‘’Určitě tě má taky rád. A pokud ne, tak je to stejný blbec jako všichni ostatní.’’ Nevím, jestli tohle měla být Aprilina slova útěchy, nebo jen nevěděla, co přesně říct.

Stella se na mě podívala se zvednutým obočím. Nejspíš čekala, abych i já něco řekla, nějak ji utěšila. Ale já stále mlčela. Jen jsem kývla hlavou a tím jí dala znamení, že jsem poslouchala. Neměla jsem v plánu otevřít pusu a promluvit. Plýtvala bych hlasem i slovy.

Vrátily jsme se zpátky ke stolu. Nevypadalo to, že by si jeden z kluků všimnul, že jsme na chvíli zmizely. Chad nehybně seděl, jeho pohled byl upřený na neurčitý předmět před ním a Elliot zíral na stůl. Zkoumavě jsem se na něj zadívala. Zrakem jsem skenovala každý milimetr jeho tváře a přemýšlela, proč si zrovna jeho Stella vybrala za svou oběť. Uvnitř sebe jsem pocítila nepříjemný hryzavý pocit a… vadilo mi to… vadilo mi, že Stella chce zrovna jeho. Štvalo mě to, ani nevím proč.

Najednou svůj zrak přemístil ze stolu na mě a já, co nejrychleji uhnula pohledem. I když jsem se na něj nedívala, mohla jsem si všimnout, jak se pousmál a mně kvůli tomu začaly cukat koutky.