Stál u bílé hrobky. Chodil sem každý rok v den Albusovy smrti. V čas, kdy ho musel zabít. Byl zde sám, vzpomínal a v duchu k řediteli promlouval. Probíral události uplynulého roku a představoval si, jak by se starý ředitel tvářil, kdyby žil.

Letos se jeho vzpomínky točily kolem Harryho Pottera. V duchu viděl Albusův pobavený úsměv, když mu Harry spadl do náruče, i zamračení, když odmítl pozvání na schůzku. Viděl ho, jak pokyvuje hlavou nad Harryho snahou dosáhnout svého, i spokojenost v jeho očích, když Severus podlehl.

Když skončil, vyčaroval kytici, urovnal stužku a vydal se zpět do hradu.