„Merline, Draco, nezírej na mě, jako by mi narostly kly,“ zavrčel Severus podrážděně. K jeho smůle Draco nepřestal zírat, ale navíc se začal pobaveně chechtat. 

„Omlouvám se, Severusi,“ dostal ze sebe, když viděl, že staršímu muži dochází trpělivost, „ale nemůžu uvěřit tomu, co slyším. Můžeš mi to zopakovat?“

„Draco,“ zasyčel Severus varovně, „nenuť mě litovat, že jsem za tebou šel.“ 

„Dobře, dobře, jen klid,“ zvedl Draco ruce na znamení kapitulace. „Předpokládám, že to bude pro Harryho překvapení. Takže, co přesně ode mě potřebuješ?“ 

„Pomoc s jednáním s těmi ženami. Všichni víme, že lidi dokážu spíš vyděsit než přesvědčit ke spolupráci.“