„James je tady!“ ozval se nadšený výkřik a malá blonďatá holčička se rozběhla směrem k hlavnímu vchodu Malfoy Manor, kterým právě vcházeli další návštěvníci. 

„Lucienne Alsafi Malfoyová,“ ozval se přísný hlas pána domu přesně ve chvíli, kdy chytila staršího chlapce za ruku a tahala ho směrem do tanečního sálu, kde jí dědeček uspořádal velkolepou oslavu narozenin. „Snad pozdravíš své hosty a necháš je odložit si pláště, než je pozveš dál do domu,“ připomenul své vnučce dobré vychování Lucius Malfoy. 

„Och, ano,“ zavýskla Lucienne a poskočila nadšením, když se otočila k hostům. „Dobrý den, strýčku Severusi. Dobrý den, strýčku Harry. Ahoj, Jamesi. Vítám vás na oslavě svých pátých narozenin. Odložte si, prosím, pláště, a následujte mě do tanečního sálu.“

Než se Harry stihl nadechnout, aby Lucienne poděkoval za přivítání, poskakovala už kolem Luciuse a upírala na něho své veliké modré oči. 

„Bylo to správně, dědečku?“

„Jistě,“ usmál se Lucius a pohladil děvčátko po hlavě, než se sám otočil k hostům, kteří scénu pobaveně sledovali. 

„Pánové,“ mírně sklonil hlavu na pozdrav a přivolal domácího skřítka, aby hosty zbavil jejich kabátů. Než však stačil říci cokoliv dalšího, ozvala se opět jeho vnučka. 

„Proč nemohl přijít taky Teddy? On je taky můj kamarád a bez něho nebude správná legrace,“ fňukla posmutněle. 

„Lucy,“ oslovil ji Lucius jemně a klekl si k ní na jedno koleno, „Teddy je přece v Bradavicích. Už jsme o tom mluvili, že už je velký kluk a je ve škole, takže nemůže přijít.“ 

„Ale proč?“ nevzdávala se holčička a v očích se jí zaleskly slzy. „Je sobota, takže se neučí. O nic důležitého by nepřišel, kdyby odešel z Bradavic na moji oslavu.“

„Ale to by mu musela paní ředitelka dát speciální povolení, aby mohl odcestovat,“ snažil se Lucius uklidnit svoji vnučku, které se začínala třást brada, ale moc se mu to nedařilo. 

Modré oči se zaklesly do Luciusových šedých. Menší blonďatá hlava se naklonila na stranu, jak její majitelka usilovně přemýšlela. 

„Ale ty bys to určitě dokázal zařídit,“ pronesla s jistotou a přimhouřenýma očima sledovala, jak se Lucius začíná ošívat. „Jsi přece předseda té… školní rady, že ano, dědečku? A paní ředitelka tě teda musí poslouchat.“ 

Severus pobaveně pozvedl obočí a sledoval Luciuse, který se začínal dokonce lehce potit. Harry, kterému stále chybělo tolik potřebné sebeovládání, se musel kousnout do tváře, aby se nerozesmál na celé kolo. James jen protočil očima, když sledoval počínání své malé kamarádky. Bylo mu jasné, že Lucy dosáhne svého, jako vždycky. Trávil s ní hodně času a tyhle její praktiky už dobře znal. 

„Lucy…“ vydechl Lucius a snažil se vymyslet způsob, jak z toho ven. 

„Dědečku, prosím. Ty to určitě dokážeš,“ zašeptala Lucienne a objala Luciuse kolem krku. „Ty přece dokážeš všechno.“ 

„Dobře tedy,“ povzdechl si Lucius a vrhl na Severuse pohled, který jasně říkal, že nechce slyšet ani jediné slovo, jemně děvčátko odstrčil a postavil se. „Omluvte mne na moment, musím si promluvit s ředitelkou McGonagallovou,“ oznámil stroze a s kývnutím odkráčel do své pracovny. 

Severus dloubl loktem do pochechtávajícího se Harryho a naznačil mu, aby se podíval na Lucy. Ta stála s rukama v bok a sledovala Luciuse, jak mizí ve své pracovně, aby splnil úkol, který mu byl přidělen. Když se za ním zavřely dveře, Lucienne spokojeně pokývala hlavou a s širokým úsměvem se otočila zpět ke svým hostům.

„Následujte mne,“ zatrylkovala a začala poskakovat směrem ke dveřím na vzdálenější straně haly. 

„Myslím, že není pochyb o tom, do jaké koleje bude Lucienne jednou patřit,“ ušklíbl se Severus na Harryho, který šokovaně sledoval prudkou změnu nálady malé oslavenkyně. 

„To se ještě uvidí,“ zamumlal Harry, který si z Malfoye rád utahoval, že bude mít dceru v jiné koleji, nejlépe v Nebelvíru, ale v tuto chvíli musel uznat, že je to velmi nepravděpodobné. 

„Lucy?“ oslovil Harry děvčátko a ignoroval Severusovo odfrknutí. „Kde máš tatínka?“ zeptal se, když se na něj dívka podívala přes rameno. 

„Taťkové Fred a George se někam vypařili a táta Draco se je vypravil hledat. Říkal, že je musí najít dřív, než provedou nějakou příšernou šílenost,“ protáhla otráveně v dokonalé imitaci svého otce. Po dalších dvou poskočeních se otočila k Harrymu a pobaveně se zašklebila, když přiznala: „Ale on neví, že je hledá na druhé straně sídla.“ 

Harry dokázal pouze s vykulenýma očima sledovat, jak ta malá nezbednice chytila Jamese za ruku a poskakujíc ho odvlekla do sálu, kde už byli ostatní hosté. 

„Nic neříkej,“ upozornil Harry Severuse, když viděl, jak se starší muž nadechuje, a protočil očima. „Ta holka začíná být děsivou kombinací Malfoye a dvojčat,“ zamumlal a zamířil ke dveřím, ve kterých Lucienne s Jamesem zmizeli. 

„Nikdy bych nevěřil, že na Malfoy Manor uvidím tolik příslušníků Nebelvíru,“ zašklebil se Severus při pohledu do tanečního sálu, kde již byly přítomny všechny tři generace Weasleyových, Zabiniovi i Longbottomovi. 

Molly právě objímala Jamese, zatímco Lucienne volala na Alici Longbottomovou a dvojčata Zabiniova,  aby si šli hrát, přičemž za ruku tahala od stolu tříletou Rose, která si zaujatě prohlížela dětskou knížku a do hry se jí moc nechtělo. 

„Celá Hermiona,“ usmál se Harry, když sledoval holčičku s kudrnatými vlasy zabranou do knihy. 

„Potřebuji si promluvit s Longbottomem, dochází mi hnojivo,“ přerušil Severus Harryho sledování dění v sále a chystal se vyrazit za mladým mužem, který právě nesl své těhotné manželce sklenici džusu. 

„Možná bys mu mohl konečně začít říkat jménem,“ zašklebil se na Severuse Harry a tázavě pozvedl obočí. 

„Zapomeň, Pottere,“ zamračil se starší muž a rezolutně zavrtěl hlavou. 

„Severusi,“ zaúpěl Harry, „my dva jsme už téměř pět let manželé. Myslíš, že alespoň mně někdy přestaneš říkat Pottere, když už teda Nevillovi nepřestaneš říkat Longbottome?“ 

„Nikdy,“ ušklíbl se Severus a přitáhl si svého manžela k polibku, ze kterého byli vyrušeni až rozesmátým Teddym probíhajícím okolo. 

„Nechte si to na doma,“ houkl na ně pobaveně a změnil si barvu vlasů na stejně blonďatou jako byly vlasy Lucienne, která už se mu s výkřikem řítila do náruče. 

„Jednou mě zničí,“ prohlásil odevzdaně Lucius, který se jim najednou objevil po boku, „ale za tu radost v jejích očích to stojí.“ 

„Zase tě dostala, kam chtěla?“ ozval se pobavený hlas Draca Malfoye, který se vynořil vedle svého otce a zahlédl Teddyho, když pohledem kontroloval místnost ve snaze najít své dva milence. „Freda s Georgem jste náhodou neviděli?“ položil další otázku, aniž by čekal na odpověď na tu předchozí. 

„Hledáš nás, lásko?“ zvolal Fred, který právě scházel ze schodiště a Draca zaslechl. „Georgi, pospěš si, náš nejúžasnější, nejkrásnější, nejdokonalejší miláček po nás touží,“ zaječel směrem vzhůru. 

Draco se pleskl do čela a zamumlal něco, co nápadně připomínalo hrozbu blízké smrti obzvláště krutým způsobem, načež se Harry začal potichu chechtat. 

„Už běžím!“ ozval se výkřik z některého z horních pater Manoru, což Harrymu způsobilo další záchvat smíchu, především když se Draco zadíval na strop a prohlásil něco o magorech, se kterými žije a dokonce vychovává dítě. 

Lucius se Severusem střídavě přeskakovali pohledem z jednoho mladého muže na druhého ve zjevné snaze zjistit, který z nich je největší blázen, když se na schodech objevil George levitující před sebou několik krabic, které od něj Fred svižně přebíral a skládal do rohu. 

„Co jste tam prováděli?“ vyhrkl Draco tak vyděšeně, že se i Harry na chvíli přestal smát. 

„Náš nejdražší, nejúžasnější,“ začal George a obejmul Draca kolem ramen. 

„Nejdokonalejší a nejkrásnější miláčku,“ pokračoval Fred s pobaveným úšklebkem a přitiskl se k Dracovi z druhé strany. 

„Připravovali jsme ohňostroj jako překvapení pro naši úžasnou, nádhernou a dokonalou dceru,“ zašeptal mu George do ucha a lehce ho políbil. 

„Samozřejmě s dovolením tvého drahého a taktéž úžasného otce,“ doplnil Fred dřív, než se Draco stihnul začít rozčilovat, že mu nic neřekli. 

Draco si je změřil podezřívavým pohledem, načež se podíval na Luciuse žádaje o potvrzení, že dvojčata mluví pravdu. 

„Co by byla oslava narozenin bez ohňostroje?“ prohlásil Lucius vážně a nad Dracovým výrazem jen pokrčil rameny.  

Harry ukázal směrem k tanečnímu sálu, kde Lucienne komandovala ostatní děti při hře na hodné a zlé čaroděje.

„Myslím, že je nejvyšší čas připojit se k oslavě,“ uchechtl se. 

„Máš pravdu, Pottere,“ přisvědčil Draco a pokýval hlavou, aby svým slovům dodal váhu. „Jsem si jist, že ostatní děti ocení, když je osvobodíme od nadvlády té malé diktátorky.“ 

„Postaráme se o to,“ vyhrkli Fred a George současně a než stihl kdokoliv zasáhnout, proběhli dveřmi a z místnosti se ozval veselý jekot a jásot mnoha dětských hlasů. 

„Nechápu, jak to dělají,“ pronesl zamyšleně Harry, „ale všechny děti je naprosto zbožňují.“ 

„Tomu se říká kouzlo osobnosti, Pottere. To nemůžeš znát,“ ušklíbl se Draco a s úšklebkem se vydal za svou rodinou, následovaný svým otcem. 

„Slyšel jsi to?“ otočil se Harry ke svému manželovi s nevěřícným výrazem ve tváři. 

Severus si ukřivděného Harryho přitáhl do náruče a zašeptal mu do ucha: „Draco lhal. Ty máš kouzlo osobnosti. Jak jinak si vysvětlit, že jsi mě naprosto očaroval?“ 

KONEC