Po tom nevydařeném výletu uběhlo několik dnů. Harry se uzavřel do sebe a téměř nevycházel z ložnice. Severus ho nechal, stejně potřeboval sám vychladnout.

Harry ovšem nadále vymýšlel, jak od Snapea může uniknout. Své ruce nevěnoval pozornost. Rána se mu bohužel nehojila. V poslední době mu v ní dokonce nepříjemně škubalo. Ale za Snapem, aby mu to vyléčil nepřišel. Severus toho měl dost, když viděl, že Harry už dlouho přemáhá bolesti. Rozhodl se s tím něco udělat

" Pojď se mnou," přikázal mu muž, když ho uviděl v knihovně.

" Proč?" zeptal se mladík nedůvěřivě.

" Nemůžeš pro jednou udělat co to říkám bez řečí?" zamračil se Severus.

Harry protočil oči, ale zvedl se:
"Fajn."

Došli společně do laboratoře. Severus ukázal na vysokou židli.

" Posaď se," přikázal mu a Harry si povzdechl.

Severus přešel k poličce, kde měl již hotové lektvary a vytáhl menší dózu s novou hojivou mastí. Harry mezitím stihl štípnout ze stolku lžíci na odměřování a schoval si ji do kalhot.

" Ukaž mi tu poraněnou ruku," řekl Severus, který si ničeho nevšiml.

Přisedl si k němu na druhou židli. Harry neochotně položil ruku na pracovní stůl. Rána byla zanícená a vůbec nevypadala hezky.

" Musíš vždy dohnat vše do extrému? Musela se ti tam dostat infekce," zpražil ho Severus.

Harry se raději zdržel komentáře a sledoval, jak Severus zkušeně vydezinfikoval ránu trochou lihu. Což dost štípalo, ale mladík ani necekl. Poté začal muž jemnými pohyby vtírat hojivou mast do dlaně. Harry ho zařazeně sledoval. Mužovy pohyby byly jemné, jakoby se s jeho rukou vyloženě mazlil. Mast byla velmi učiná, ránu to zahojilo během chvilky, nicméně Snape pokračoval s masáží dále.

Nejzvláštnější na tom bylo, že to Harryho kupodivu vzrušilo. Husí kůže mu projela tělem, začal zrychleně dýchat a samozřejmě to také mělo patřičnou odezvu i jinde na jeho těle. Muž se mu přitom intenzivně díval do očí a Harrymu se rozšířily zorničky překvapením.

Co to se mnou ten chlap dělá?

Jistě, Severus byl prohnaný Zmijozel. Použil na něj jednu techniku smyslné masáže, nicméně to byla jen jedna část jeho plánu. V masti, kterou včera připravil bylo mimo jiných složek i silné afrodiziakum, které se velmi rychle vstřebávalo kůží. Plus pokud vezmeme v úvahu, že po celou dobu co tu Potter byl, ani jednou neuvolnil své napětí...

" Je to příjemné?" zeptal se Severus s úsměvem.

" Ehm..." zrudl Harry.

Samozřejmě, že mu to bylo příjemné. Jenže to nechtěl Snapeovi za žádnou cenu přiznat.

Harry mu vytrhl svou ruku a rychle utekl nahoru. Muž se pobaveně pousmál.

***

Harry zapadl do ložnice a opřel se o dveře, zrychleně dýchal.

Zatraceně, co to se mnou jenom je? On se mě sotva dotkne a já se div nerozteču. Ne, tohle se přece nemůže dít? Přeci mě po pár týdnech nemůže přitahovat, nenávidím ho za to, že mě tu vězní. Začínám snad bláznit?

Když se konečně uklidnil, vytáhl z kalhot lžíci, kterou snapeovi sebral z laboratoře. Přemýslel o co ji zbrousí, aby z ní vyrobil ostrý předmět, kterým by mohl Snapea napadnout.

Hodil by se nějaký kámen. Snad budu mít příležitost to provést.

Strčil lžíci mezi své spodní prádlo a lehl si na postel.

Harry se rozhodl, že se Snapem bude mluvit co nejméně, jenže to se lehko řekne, když po vás ten druhý neustále něco chce.
Jednou to je pomoc při přerovnání knihovny, což by Snape rozhodně zvládl jen pomocí kouzel, podruhé to byla opět pomoc při výrobě lehtvarů. To se koneckonců ukázalo jako dobrý náppad, protože ve vzácných příležitostech ho Snape bral na dvorek, kde pěstoval bylinky a byla zde malá zahrádka. Nenápadně sebral kámen, který mu ležel u nohy  a strčil si jej do kapsy.

Nahoře v ložnici se pak pokoušel lžíci zbrousit, šlo to velmi těžce. Trvalo to dva týdny, než se mu to podařilo, musel pokračovat vždy jen po pár minutách, Snape ho nenechával samotného na moc dlouho.

***

Dny plynuly celkem v poklidu. Harry se nakonec naučil se Severusem tak nějak vycházet. Zjistil, že od něj jen tak neuteče, pokud společně nepůjdou ven. Proto musel změnit taktiku. Raději bezdůvodně nevyvolával hádky a dělal co po něm Severus chtěl. Doufal, že díky tomu bude mít Snape lepší náladu a vezme ho někdy ven a bude mít tak příležitost k útěku.

Jednoho rána Severus opět pročítal Denního věštce. Spekulace, kde by mohl být Chlapec co přežil a porazil Pána zla, neznaly mezí.

Od jeho zmizení uplynuly dva a půl měsíce. Každý den vycházeli další a další žvásty. Navíc dopisy od jeho kamarádíčků zněli čím dál více zoufaleji. Ani mu je nedával číst a odepisoval na ně sám. Musel tomu všemu učinit konečně přítrž. Povzdechl si.

Budeme muset vyjít z ilegality. Dva a půl měsíce relativního klidu je očividně pro ostatní moc dlouho. Zrovna teď, když to vypadá, že už si víceméně zvykl.

Zašel do knihovny, kde teď Harry trávil podstatnou část dne. Mladík si četl jeden mudlovský román. Vypadal velmi zaujatě, dokonce si kousal spodní ret a byl zrudlý. Zřejmě byl příběh velmi zajímavý. Muž přešel k němu a mladík to ani nezaregistroval. Až když ho Severus zlehka pohladil po tváři. Harry překvapeně vytřeštil oči a uhnul.

" Co se tak lekáš? Jako bys dělal něco zakázaného," uchechtl se Severus, když Harry zrudl.

Snažil se zaklapnout knihu, aby muž neviděl, co čte. Ale měl smůlu Severus knihu poznal podle obalu.

" Mohli bychom tu knihu číst společně," zašeptal mu Severus do ucha a Harry se zachvěl. Ta kniha byl erotický román.

" Ehm ... Co potřebujete?" snažil se Harry zklidnit své bušící srdce.

Poslední dobou mu Snape pořád dělal něco podobného. Sexuální frustrace si na Harrym vybírala svou daň a Snape to moc dobře věděl. Minule mladík dokonce vyvrcholil ve spánku, poté co se o Severuse nevědomky třel. Ještěže byla tma. Harry by se nejraději hanbou propadl. Severus jen neverbálně použil čistící kouzlo a nevracel se k tomu. Harry mu byl za to vděčný.

" Zítra se musíme bohužel objevit na veřejnosti. Denní Věštec je vyloženě paranoidní. Musíme uklidnit davy," odfrkl si Severus.

"Vážně?" nervěřil svým uším Harry.

" Dáme si někde kávu ... co takhle  na příčné, ať to stojí za to, když už se musíme ukázat," oznámil mu. Harry přikývl a blýsklo se mu v očích.

" Pottere,varuji tě, poznám když něco budeš plánovat," zamračil se Severus a Harrymu trochu pohasly veselé ohníčky v očích.

" Pamatuj, že některá témata budeš mít zakázána otevírat. Ohlídá tě kouzlo," ušklíbl se Severus.

" Všem bude divné, že tam budeme spolu." řekl po chvíli Harry.

" Řekněme, že jsme se nedávno potkali a spřátelili se."

" Tomu nikdo neuvěří," zasmál se Harry.

"  Tak musíš být přesvědčivý."

" To se lehko řekne," odfrkl si harry

" Představ si jaké by to bylo kdybych tě neunesl a čistě náhodně bychom se setkali. Skutečně by bylo tak těžké uvěřit tomu, že bychom spolu hovořili?"

Harry zavřel oči a přemýšlel. Nenávist, kterou choval k tomuto muži během školních let,
díky informacím, které od něj získal během bitvy o Bradavice, zmizela. Naposled k němu dokonce cítil vděčnost a obdiv, že byl tak statečný. Možná by se skutečně spřátelili, nebýt toho že ho unesl. Harry překvapeně otevřel oči a zadíval se zmateně na Severuse.

"A vy byste se mnou fakt mluvil? Vždyť jste mě vždycky nesnášel," zavrtěl Harry hlavou.

" Němel bych relevantní důvod to neudělat," pokrčil Severus rameny.

"  Určitě bych řekl nějakou pitomost, která by vás naštvala a pak bychom se pohádali.,." prohodil Harry.

" Pravděpodobně," pousmál se Severus.

" Hej!" uchechtl se Harry. Bylo to čiré veselí. Dlouho to u něj nepozoroval. Bylo pěkné ho takto vidět.

" Zkus si tento výraz udržet," řekl muž. Pomalu vstal, políbil Harryho na spánek a nechal ho tam zmateného sedět.

Tak tohle bylo divné... No ale pokud budeme venku, mohl bych využít příležitost a konečně utéct.

***

Seděli v kavárně na rušné Příčné ulici. Kolem nich hrozen fotografů a obdivovatelů. Vyfotili je spolu snad tisíckrát, než měli konečně dost. A ty jejich dotěrné otázky. Severus Harryho očaroval a tak nemohl o jeho únosu a uvěznění říct vůbec nic. Ostatní jim jejich báchorku až moc snadno uvěřili. Pak se u nich zjevil George a podezřívavě si ty dva měřil.

Severus by se nejraději s Harrym premístil okamžitě pryč. Ale jeho krytí by rázem prasklo jako mýdlová bublina. A tak trpělivě vyčkával, co Weasley udělá.

" Harry, nezbláznil ses tak trochu náhodou?" vyjel na něj George a Severus se naježil. To nezačínalo nejlépe.

" O čem to mluvíš?" zeptal de Harry ostražitě. Pokoušel se v duchu vymyslet něco, jak obejít Snapeovo kouzlo, zabraňující mu říct komukoli cokoli o jeho únosu a věznění. Jenže jakoby jeho mysl odmítala spolupracovat.

Sakra, kouzlo zatracený. Budu muset hrát jeho zpropadenou hru.

" O čem asi? Nejdřív zmizis neznámo kam. Ron s Hermionou tě hledají úplně všude a teď ses tu najednou objevil s NÍM... To mi fakt hlava nebere..." mračil se George.

" Pane Weasley, mohl byste mít alespoň krapet slušnosti a  nemluvit jako bych tu nebyl?" sjel ho Snape pohledem.

" Mluvil jsem s Harrym, ne s vámi," odpověděl mu George jedovatě. Ti dva se měřili nenávistný i pohledy.

Harry musel něco udělat, Snape byl naštvaný. Svíral už v ruce hůlku. George to nemohl vidět a i tak by proti bývalému Smrtijedovi neměl moc šanci.

" Ehm potkali jsme se, když jsem cestoval... No slovo dalo slovo.... Jsme teď... Ehmm přátelé?" Harry lhal, jako když tiskne.

" Cože? Kdo jsi a cos udělal s Harrym? Protože pravý Harry by něco takového nevypustil z pusy," zavrčel George.

" Hele, prostě to tak je. Omlouvám se, že jsem tu nebyl prostě potřeboval jsem vypadnout, po tom všem..."

" Harry, já to chápu, ale nejsi jedinej kdo o někoho přišel víš!"  řekl George vyčítavě.

" Mrzí mě to...." zašeptal Harry v očích ho pálily slzy.

Zatracenej Snape!

" Nechápu, co se to s tebou děje. Nikdy dřív jsi na přátelé  nekašlal," zakroutil zrzek hlavou.

" Promiň," řekl Harry omluvně. Jeho život se podobal jízdě na horské dráze.

Musím se pokusit od Snapea utéct, stůj co stůj!

" Již jste nám sdělil, co jste chtěl, takže když nás omluvíte," mračil se Severus jako čertů.

"Půjdu až to uznám za vhodné, Snape. Nevím, co jste udělal Harrymu, ale je mi jasné, že něco určitě jo."

"Opatrně Weasley!" řekl Snape výhružně. Opravdu toho zrzka měl dost.

"Já poznám, když lže. Znám ho už hodně dlouho a tohle jeho chování, to není normální.  Děje se s ním něco divného a vím že za to můžete vy. Budu vás sledovat,"  měřili si ho zrzek zlostně.

Zřejmě jsem Weasleyovy podcenil... Musím si dávat větší pozor.

Severus musel jednat okamžitě. Jeho krytí bohužel padne. Popadl Harryho za loket a přemístil se s ním. George zmateně zíral na prázdné místo na židličkach.

Zatraceně!

Potom pomocí očarovaných mincí zavolal Rona a Hermionu. Jeho bratr se k němu přemístil během chvíle.

"Věděl jsem, že je něco v nepořádku. Co mu ten hajzl udělal?" zaklel Ron.

" Co se vlastně stalo?" zeptala se Hermiona, která dorazila o něco později.

" Myslel jsem, že budu mít víc času, proto jsem nezavolal hned. Jsem pitomej. Mohlo mi to dojít..."

" Co se děje?" dožadovala se Hermiona odpovědi.

" Byl tu Harry se Snapem," vysvětlil George.

" Co? Proč s ním?" vytřeštila miona oči.

" Taky jsem to nechápal. Před chvílí ho ale přemístil Merlin ví kam. Mohl jsem ho zastavit, ale Harry tvrdil že jsou přátelé, že je v pořádku..." tvářil se George ustaraně.

"Co když mu ten umaštěnej slizoun něco udělá?" panikařil Ron.

" Tohle nám teď nepomůže. Musím zjistit, kde jsou," zpražila ho Miona.

" Jak?" zeptal se Ron.

" Vystopujeme ho," navrhl George.

" Výborný nápad" podotkla Miona a nadávala si v duchu, že jí to samotnou nenapadlo.

Byl to trochu zastaralý a nespolehlivý způsob kouzlení, ale pořád lepší než nic.

" Nemáš něco, co je jeho?" zeptal se George.

" Tady ne, ale v Doupěti jo," řekl Ron. Chytil je za ruku a přemístili se rovnou do domu.

" Co se stalo?" podivila se Molly, když se náhle zjevili uprostřed kuchyně.

" Ehm nic jenom jenom něco potřebuju," zalhal Ron matce a táhnul Mionu a George po schodech.

" Nebylo by lepší jí říct pravdu?" zašeptala Hermiona, když vešli do jeho pokoje.

" Věř mi to by nás akorát zdrželo," zavrtěl George hlavou a rozhlížel se po bratrově pokoji. Pak Ron vytáhl z pod postele jedno zmuchlané tričko. Hermiona se zatvařila znechuceně.

" Vy kluci jste vážně čuňata," protočila oči a pak hůlkou namířila na tričko. Vyslovila inkantaci a kouzlo promítalo na mapu sledovací čáry. Bohužel se během chvilky rozplynuly.

"Ksakru!" zaklekla Miona.

" Nefunguje to?"

" Něco blokuje jeho magický podpis. Nevystopujeme ho," řekla zoufale a sedla si na postel.

" Co budeme dělat?"

" Musíme to někomu říct..."

" Myslíš, že nám uvěří?"

" Budou muset," zamračila se a vydala se za Molly, aby sehnala členy Řádu.