Nott se cítil naprosto na dně. On sám svůj stav popsal tak, že se cítí jako něco, co vysál a vychrchlal mozkomor. Bylo to sotva pár minut, co nachytal svou manželku, matku svého ani ne ročního syna, s milencem.

Jednoduše přišel domů a jeho drahá, tedy spíš zadarmo drahá, se svíjela na cizím mužském těle. Jako kdyby to bylo v pořádku. Jako kdyby tím nezrazovala jeho lásku a důvěru. Nott byl zcela v šoku. Nedokázal nic říct, nedokázal toho parchanta zabít. Asi by se smál, kdyby se mu nechtělo stočit se do klubíčka a brečet. Byl Smrtijed a nejednou už na rozkaz Pána zla zabil. A teď, když měl k vraždě konečně opravdu pádný důvod, se k ní neodhodlal. Jenom tam několik chvil stál, aniž by ze sebe vypravil jediné slovo, a potom se prostě otočil a odešel. Musel si vyčistit hlavu a potřeboval se někomu svěřit.

Neměl náladu na Luciusovu nadutost, Crabbeho nebo Goyleovu debilitu, a dokonce ani na Severusovu přemoudřelost. Přemístil se k domu prvního kamaráda, na kterého si vzpomněl, aniž by se mu vybavil i důvod, proč ho nechce právě teď vidět. Zaklepal na dveře Rodolphuse Lestrangea. K jeho velkému překvapení mu otevřel důvod, proč možná měl zvolit ještě někoho jiného.

„Co tady děláš, Notte?" zeptala se překvapeně Bellatrix, která mu otevřela.

„Já..." nadechl se Nott. „Ta moje mi zahnula," vychrlil pak se sklopenýma očima.

„Hele, jestli jí to chceš oplatit, tak se mnou teda nepočítej!" uchechla se Bellatrix, aniž by ji napadlo, že to nebyl právě vhodný způsob reakce.

„Bello, něco jako soucit ti nic neříká?" ozval se za jejími zády Rodolphus.

„Ehm, dá se to namazat na toast?" zašklebila se Bella na svého muže, ale ustoupila ze dveří, aby jejich společný přítel mohl projít.

„Lidi, můžu vás požádat o azyl? Potřebuju se na chvíli někde zašít," vysoukal ze sebe Nott, aniž by nějak reagoval na drobnou přestřelku manželů Lestrangeových. Věděl, že se podobným způsobem pošťuchují pořád.

„Kamaráde, ty se potřebuješ hlavně pořádně ožrat, aby sis pak s čistou a jasnou hlavou rozmyslel, co s tím provedeš," shrnul své mínění Rodolphus, který už měl poměrně jasnou představu, jak to celé proběhlo.

„Jistě, a ty se ožereš proto, aby v tom tady chudáček Nott nebyl sám," ušklíbla se Bellatrix.

„Samozřejmě, drahá," vrátil jí úšklebek Rodolphus. „Přeci nezahodím tak krásný a legitimní důvod k tomu, abych se zrušil jako ministerská vyhláška."

„Jestli vám nějak překážím..." ošil se Nott, když si ho Lestrangeovi opět na chvíli přestali všímat.

„Blbost, přece tě nenecháme spát někde na mrazu," utnula ho Bellatrix. „Máme tu pokoj pro hosty, takže tu klidně můžeš zůstat. Ale varuju tě," dodala na oko přísně, „jestli nejíš brokolici, pak máš smůlu a jdeš spát bez večeře."

„No, tak to mi žíly nerve," mávl nad tím Nott rukou. „Teplou večeři jsem neviděl nejmíň půl roku," dodal truchlivě a Bellatrix s Rodolphusem se po sobě podívali. Jejich rádoby manželství rozhodně nebylo idylické, ale evidentně se najdou tací, co jsou na tom mnohem hůř.