Lucius měl před svatbou. Zbývaly mu doslova poslední hodiny svobody, proto se rozhodl strávit je se svými přáteli Smrtijedy.

„Hele, chlapi, já teda nevím. Bylo řečeno, že svatbu platí rodina nevěsty. Ale i tak už to stálo i mě pěknej balík," postěžoval si, když dopili a objednával další rundu. „To máte slavnostní hábit, svatební cesta, rozlučka se svobodou..." vyjmenovával. „Není to zrovna laciná záležitost."

„Svatba, to je jen takový polechtání. Počkej, co tě pak Narcissa bude stát jako manželka," popíchl ho Yaxley.

„A vůbec, máš kliku, že svatbu jako takovou a hostinu zacvaká rodina nevěsty. Já když se tenkrát ženil, šlo všechno z mojí kapsy, jelikož ta svatba nebyla domluvená, ale jaksi mnou způsobená," povzdechl si Rowle.

„Vy jste neměli sňatek domluvenej?" zvedl na něj obočí Nott.

„No, ne, já tu svoji, řekněme nedopatřením, zbouchnul. Ale jelikož se našim nezdála nevhodná, tak jsem si ji musel vzít, i když se mi do toho moc nechtělo," vysvětlil Rowle.

„Co vůbec stojí takovej obřad?" zeptal se Rabastan, kterého to začalo docela zajímat.

„No, to máš asi různě. Já to šel řešit až těsně před začátkem. Zeptal jsem se oddávajícího, kolik mu mám dát, abych na to pak nezapomněl. On mi řekl, že mu mám dát tolik, nakolik si cením krásu svojí nastávající," vzpomínal Rowle.

„Cože? To bych se nedoplatil!" vyjekl Lucius. „Narcissa je nádherná. To bych mu mohl dát rovnou klíč od trezoru u Gringottů a začít škemrat, aby mi aspoň sídlo nechal."

„No, vidíš, já mu tenkrát strčil deset svrčků," uchechtl se Rowle.

„Jak se na to tvářil?" zvedl na něj obočí Yaxley.

„No, dost nevraživě. Pak poodešel k tý mojí, nakouknul jí pod závoj, přikývnul a ještě mi tři svrčky vrátil," dovyprávěl Rowle a vzbudil tím u kamarádů veselí.

„Jo, chlapi, taky nikdy nezapomenu na svatbu s Bellatrix," povzdechl si Rodolphus. „Ten den mě navštívilo štěstí."

„Co to meleš, vole?" vstoupil mu do řeči Rabastan. „Furt si na ni stěžuješ."

„To štěstí se se mnou přišlo rozloučit," uvedl to Rodolphus na pravou míru.