„Chlapi, on po nás opravdu chce, abychom zkusili sejmout Pošuka Moodyho?" vydechl znovu nevěřícně Nott. „Vždyť je to šílenství."

„Oprava," procedil suše Dolohov. „Chce, abychom ho sejmuli."

„Ale šílenství to je," souhlasil s Nottem Lucius.

„To je, a proto se do toho dáme," prohlásil rezolutně Rodolphus Lestrange, stejně jako před hodinou na poradě.

„Ty už nechceš dál žít?" vykulil na něj oči Rabastan.

„Jasně, že chci, a proto zabijem Moodyho," zavrtěl hlavou Rodolphus. „Má to hned několik výhod – Pán zla bude spokojený a když je spokojený, bývá velkorysý, my budeme za frajery a ten parchant už nás nebude lovit jak divou zvěř."

„Přestaň mluvit jako agitační příručka," ušklíbl se na něj Lucius, v němž byla malá dušička, když si představil, že se bude muset postavit nejobávanějšímu z bystrozorů.

„A vy přestaňte propadat panice!" doporučil jim Rodolphus a napil se ze své sklenice whisky. „Tyhle věci kolikrát dopadnou hůř, než jak vypadají," dodal s úšklebkem.

„Ty se vážně ani trochu nebojíš?" zeptal se ho obdivně Nott.

„Když se přiměřeně napiju, nebojím se ničeho na světě!" kasal se srdnatě Rodolphus.

„Ani vlastní manželky?" popíchl ho Dolohov.

„Uznávám, tolik jsem ještě nevypil," pokrčil rameny Rodolphus při vzpomínce, jak s ním Bellatrix naposledy zametla.