Antonin Dolohov se spolu s Bellatrix skrýval ve křoví a sledovali dům Alastora Moodyho. Pán zla si poručil jeho hlavu a nasadil na to dobrý tucet Smrtijedů. Rozdělili do operativních skupinek a sledovali ho, aby měli možnost zjistit jeho zvyky a vytipovat, kdy je obávaný bystrozor nejzranitelnější.

„Kruci, Dolohove, posuň se, smrdí ti nohy," utrhla se na něj Bellatrix vztekle, aniž by měla pravdu.

„Do háje, Bellatrix, co jsi tak podrážděná?" nechápal Dolohov. Bylo to už potřetí za poslední hodinu, co na něj takto vyjela. Navíc se vedle něj pořád kroutila jako housenka, takže víc času strávil sledováním jejích pohybových kreací, než plněním zadaného úkolu. „Premenstruační syndrom?" zeptal se náhle.

„Cože? Jak?" vyrážela ze se Bellatrix šokovaně.

„Mám pravdu? Divné. Máš to dostat až příští neděli..." zamyslel se Antonin nahlas.

„Zabiju Rodolphuse," zajíkla se Bellatrix a Antonin se na ni jen ušklíbl. „Parchante!" dodala, když popadla dech.

„Co je? Máme spolupracovat, jsi ozbrojená a jsi nebezpečná. Musím přeci vědět, kdy si mám dávat pozor na hubu. A tvého muže jako špicla nepotřebuju. Dá se to spočítat..." vysvětlil.

„Hele, ne, že by ti do mojí periody něco bylo, ale ano, spočítané to máš správně. Jen se to tak nějak tentokrát předběhlo. Spokojenej? Věř mi, že..."

„...nevěřím ničemu, z čeho pět dnů teče krev, aniž by to umřelo," skočil jí Dolohov do řeči glosou. Hned ale pochopil, že udělal chybu.

„Aby tě smrtka poskákala a mráz ti prdel roztrhl!" zavřískala Bellatrix na celé kolo, čímž je prozradila.

Ve vteřině jí to došlo, švihla Antoninovým směrem jakousi kletbu, která ho naštěstí minula, a poté se chvatně přemístila pryč. Antonin si vydechl, ale jen na zlomek sekundy, protože vzápětí jeho směrem přiletěly první dvě kletby od Moodyho domu.

„Do prdele," ulevil si Antonin, když se také přemístil do bezpečí. „Ty ženský mě jednou zničí!"