Lucius byl nadšený jako malý chlapec. Podařilo se mu za neuvěřitelnou cenu sehnat jednu celodenní dávku Felix felicis. Samozřejmě mimo záznam. A byl si jistý, že jeden jediný den prosycený štěstím stačí, aby změnil celou jeho budoucnost. Rozhodl se proto, že se se svými nejbližšími podělí o tu skvělou novinu a v rozumné míře jim nabídne pomoc. Kdyby potřebovali něco zařídit a hodlali být štědří...

„Přátelé, běžně bych se nechlubil, že jsem utratil víc než tisíc galeonů, ale tohle je vskutku výjimečná chvíle..." řečnil, když se u něj v pracovně sešli Narcissa, jeho otec Abraxas, Rodolphus a, k jeho ne úplně radosti, i Bellatrix. „Nejenom mně, ale i vám bude již brzy štěstěna víc než nakloněna. Doslova mi bude zobat z ruky," vysvětloval zapáleně, ovšem zády ke svým hostům. Poté se slavnostně otočil a ukázal jim maličkou lahvičku.

„Tohle za tisíc galeonů? Ty jsi zešílel!" vytřeštil na něj oči Rodolphus.

„Milý příteli," usmál se na něj Lucius, „věz, že jeho cena je nedozírná. Na velikosti nezá..."

Dál se nedostal, protože Bellatrix propukla v záchvat smíchu a úspěšně jím nakazila i Abraxase. Dokonce i Narcisse začaly cukat koutky, ta to ovšem dovedně skryla.

„Tak dost, zapomeňte, že jsem tu pitomou větu vůbec začal!" rozkřikl se Lucius. „Chtěl jsem se s vámi podělit o tekuté štěstí, ale takhle na vás, na všechny, kašlu," dodal. Chtěl lahvičku uložit do zpátky do zásuvky, Bellatrix ale znovu vyprskla smíchy, což Luciuse rozhodilo a lahvička mu vyklouzla z ruky, roztříštila se o otevřenou zásuvku a na koberec dopadlo mnoho droboučkých střípků.

„Tak a tisíc galeonů je..." začala Narcissa, rychle se ale rozhodla svůj výrok nedokončit.

„...stejně jako Lucius..." navázal na ni Abraxas, ale také se taktně odmlčel.

„...v prdeli," dokončil to jmenovaný sám, když se díval, jak se jeho tekuté štěstí vsakuje do drahého perského koberce.