Ve velké síni se podávala slavnostní večeře v předvečer Svátku všech svatých. Zlatoslav Lockhart dorazil, až když bylo vše naservírované. Zářivě se usmíval a jakmile pozdravil své kolegy, spustil: „Tady něco moc krásně voní. Copak to je?"

Pomona se nadechla, aby mu odpověděla a doporučila jehněčí s česnekovou omáčkou, která byla dnes obzvlášť povedená, perfektně ochucená. Lockhart ale hned pokračoval: „Och, to jsem vlastně já. Zbožňuji tenhle parfém!" Načež se posadil, jako kdyby se nechumelilo.

Pomona s Minervou a Rolandou si vyměnily znechucené pohledy. Doufaly, že se jednou dočkají dne, kdy přijde jenom Zlatoslav sám a jeho ego zůstane doma.