Rufus Brousek svolal do zasedací místnosti celé oddělení bystrozorů, vyjma jednoho muže, o kterém hodlal mluvit.

„Dámy, pánové," začal důležitě. „Svolal jsem vás proto, že náš kolega a vzor, Alastor Moody, má pozítří kulaté narozeniny."

„Paráda! Takže se ožerem!" zaradoval se Dawlish.

„U Merlina, Dawlishi, kam chodíte na tyhle nápady?" usadil jeho nadšení Brousek. „Po službě mu uspořádáme malou neformální oslavu."

„Takže se ožerem až po službě," uchechtla se Tonksová.

„To v žádném případě. Osobně dohlédnu na důstojný průběh," ujasnil Brousek a Tonksová sklesla.

„Klid, mejdan bude, jen musíme Brouska ožrat jako prvního," pošeptal jí Kingsley do ucha.

„Pastorku, co jste jí to řekl?" zeptal se ihned Brousek, který si všiml obnoveného nadšení u mladé bystrozorky a ihned pojal podezření.

„Zmínil jsem, že určitě bude raut, takže když se neožerem, tak se aspoň nažerem," odpověděl pohotově Kingsley.

„To je chvályhodné," přikývl Brousek. „Ale mám tu důležitou otázku. Co dárek?"

„Tak to bude boj..." povzdechli si mnozí. Pošuk a jeho paranoia jim zkomplikují přípravy jídla i nápojů a ještě vymyslet dárek...

„Ať to bude cokoli, tak to hlavně nebalte, nebo Pošuka raní mrtvice," doporučila Tonksová.

„Všichni si to promyslete a koho něco napadne, dá mi do konce dnešní služby vědět. Jasné?" udělil Brousek rozkaz.

„Jasné," přikývla většina.

„Jasný, šéfe," ozvala se nejhlasitěji Tonksová.

„Polojasný," zamumlal Dawlish.

„Co vám není jasné?" zeptal se Brousek rezignovaně.

„No, neřekli jsme si, jestli se na tom mejdanu bude tancovat," nadhodil Dawlish.

„Zkus to prosadit a já ti jednu natancuju," sykla na něj Tonksová, které bylo jasné, že Dawlish už myslí na to, jak se bude plazit po svých kolegyních.

„To není špatný nápad. Hudba... Myslím, že staré dobré blues celou atmosféru perfektně naladí," zamyslel se Brousek nahlas.

„Tak na blues se nedá tancovat, ani když budeme neformálně ožralí," prohlásila Tonksová, než všichni odešli za povinnostmi.