„Jak jste dopadli?" zeptal se Rabastan Lestrange, který netrpělivě vyhlížel návrat svých přátel z velice nebezpečné akce. Manželé Lestrangeovi, Dolohov, Karkarov a Yaxley dostali za úkol vyřídit bratry Prewettovy. Těžká věc... Celá skupina se měla po dokončení úkolu přemístit k Rabastanovi domů, kde se s nimi měl krátce po půlnoci setkat Pán zla, aby si vyslechl hlášení. Rabastana znějistělo, že se u něj jeho bratr objevil sám.

„Líp než ti dva," vydechl Rodolphus a sundal si masku, čímž odhalil několik krvavých šrámů.

„Jste všichni živí? Kde jsou ostatní?" pálil na něj Rabastan otázky.

„Všichni žijou," mávl rukou Rodolphus, ale hned se zkroutil, protože mu ten náhlý pohyb způsobil bolest v natlučených žebrech. To se tak někdy přihodí, když si člověk hraje na přetlačovanou s cihlovou zdí. „Yaxley má natrženou hubu a Dolohov pár zlomenin. Popadli proto Karkarova, který byl v bezvědomí, a vzali ho rovnou za Severusem na Tkalcovskou, aby je dal trochu dohromady. Takhle zřízené je Pán zla vidět nemusí."

„A Bellatrix?" zeptal se Rabastan opatrně.

„Přišla o botu," konstatoval Rodolphus.

„Co je na tom?" nechápal mladší z bratrů.

„Viděl jsi někdy ženskou jít, když má jen jednu botu na podpatku?" zvedl na něj Rodolphus obočí.

„Asi ne.."

„Věř mi, brácha, není to pěknej pohled. Navíc je to Bellatrix..." vysvětloval Rodolphus.

„Chápu, můžeš za to ty..." přitakal mu Rabastan v náhlém momentu poznání.

„Tak jest," přikývl Rodolphus.

„Já ty ženský nepochopím," zavrtěl hlavou Rabastan, zatímco tahal domácí lékárničku, aby se mohl i jeho bratr trochu zkultivovat.

„Uleví se ti, až se o to přestaneš snažit, brácha..." uchechtl se Rodolphus a sednul si, aby mu mohl bratr zacelit zranění v obličeji.

„A tobě se to vůbec stalo jak?" zeptal se Rabastan, když mu čistil už třetí tržnou ránu.

„Ale, chtěl jsem si ověřit, jestli je pravda, že hlavou zeď neprorazíš."