Albus Brumbál, největší kouzelník všech dob, měl před sebou neskutečně těžkou volbu. Buď se mohl pokusit dostat se svépomocí na školní ošetřovnu, nebo si přivolat Poppy Pomfreyovou do ředitelny pomocí mluvícího Patrona. Nakonec se rozhodl pro pěší cestu, byť skýtala mnoho potenciálních nebezpečí. Nehodlal ale dopustit, aby jeho pověst génia utrpěla tím, že by si vzkaz pro Poppy mohl vyslechnout někdo ze studentů.

Sotva vyšel z ředitelny, musel zpět. V duchu znovu proklel mladého profesora Lektvarů, kterého doposud považoval za přítele, nyní ho ale bez uzardění nazýval bývalým přítelem. Takto krutou pomstu si od něj vskutku nezasloužil.

Cesta, kterou by běžně zvládl po svých do deseti minut, mu nyní kvůli všem nezbytným zastávkám zabrala téměř půl druhé hodiny. Navíc měl pocit, že v dohledné době porodí hrocha. Nakonec dorazil na ošetřovnu. Než se Poppy nadechla k otázce, nebo alespoň k pozdravu, Albus ji minul a zamířil rovnou k toaletě.

Když po drahné chvíli vyšel, Poppy na něj čekala s rukama v bok.

„Mám kašel," začal a neklidně se ošíval, oči upíraje ke stropu v tiché modlitbě.

„A?" popohnala ho netrpělivě madam Pomfreyová.

„Požádal jsem Severuse, aby mi na to něco dal a ten mizera mi dal projímadlo," vychrlil Albus, aby to stihl doříct ještě před tím, než bude muset opět prchnout. Poppy přemáhala záchvat smíchu. Kolikrát ona zatoužila udělat tomu poťouchlému starci něco podobného? Ale ji na rozdíl od Severuse vázala Hippokratova přísaha.

„Hádám, že jste si ho vzal..." vysoukala ze sebe přidušeně.

„Ano," potvrdil Albus a modlil se, aby ho už vzala na milost.

„A stále kašlete?" zeptala se škodolibě.

„Tak na to, drahá Poppy, nemám odvahu!" vyjekl ředitel a znovu utekl k toaletám. Když se Poppy dosyta vysmála a informovala Severuse, že jeho plán vyšel, zjistila, že má vážný problém. Severus jí totiž odmítl vydat pro Brumbála protijed.