„Díváš se na mě jako šelma na lovu," poznamenal Rabastan pohodlně rozvalený na široké posteli, zatímco sledoval Alectu, která právě rozepla sponu svého pláště a odhalila, že je pod ním velmi spoře oděná. Její bujné křivky obepínal korzet z černo-stříbrného brokátu a zbytek prádla by se vešel do dlaně.

„Nemohla jsem se dočkat," pousmála se svůdně a provokativně se předklonila. Dala si na čas s vyzouváním bot. Zůstala Rabastanovi věrná po celou dobu, kdy byl v Azkabanu, a teď doháněla vše, co si celých téměř patnáct let odpírala. Zároveň měla touhu zajistit, aby jim jejich postelové hrátky nějak nezevšedněly. „Mám pro tebe překvapení," dodala a pomalým krokem přecházela k posteli.

„Hmmm," zavrněl Rabastan a posadil se, aby se po ní mohl natáhnout.

„Ne tak rychle," plácla ho hravě přes ruku a pokusila se o přísný pohled.

„Chceš si hrát?" zeptal se Rabastan natěšeně.

„Přesně tak," přitakala Alecto tajemně a sáhla si do výstřihu korzetu, odkud vytáhla dvoje kovová pouta. „Co kdybychom ti je nasadili a dali si to dneska natvrdo?" Rabastan však místo nadšení smrtelně zbledl.

„To ses zbláznila?!" vyjekl. „Ani ve snu! Když jsem tuhle kravinu měl na rukách posledně, tak jsem to dostal natvrdo. Ale na patnáct let!"