Nelekejte se, nejsem tak mimo, že bych nevěděla, že leden máme ještě zítra. Ale rozhodla jsem se, že tohle shrnutí a i úvodníky pro další měsíc sem dám už takhle dřív, aby to nebylo vsunuté mezi jednotlivé kapitoly trojdílu a nerušilo to. Až budu tuhle první část uzavírat, myslím, že to pořadí ještě trochu přeházím - třeba úvodníky na začátek a tahle shrnutí na konec, aby šly kapitoly prostě pěkně po sobě.

Ale teď k věci...

Tak nějak mi přišla na mysl otázka, co nám leden dal a taky vzal. Myslím to samozřejmě v rámci této mojí výzvy. Lednové kapitolky se mi psaly docela samy, nejvíc mě potrápil croissant. Tam než přišla myšlenka...

Když jsem si to v prosinci začínala celé tak nějak sumírovat, přišel jeden můj kamarád s nápadem, že by bylo fajn, když už jsem se pustila do takového projektu, kdybych si vedla statistiku, kolikrát jsem použila tu kterou postavu. Jo, přišlo mi to jako dobrý nápad. Tak jsem si na to udělala tabulku. Pak jsem zjistila, kolik s tím budu mít práce navíc a chtěla jsem ho přerazit. Ale nebojte, kamarád je v pořádku. Zatím...

Statistika přinesla některé očekávané výsledky a některé možná trochu překvapivé. Lidi, já jsem za leden využila celkem 65 postav, u kterých víme jméno, 1 kočku beze jména a jako bonus ještě Romea a Julii, i když dělali jen kulisu pro úplně jiné drama. To mě třeba trochu překvapilo.

Co mě ale nepřekvapilo, bylo, že na plné čáře vyhrál Pošuk, coby nejpoužívanější postava. Na top 11 tabulku se můžete juknout sami. (Chtěla jsem sem dát top 10, ale je nesmysl nedat sem i Kingsleyho, když má stejně výskytů jako Dawlish s Nottem, jen je za nimi v abecedě.)

Dané pořadí jsem plus mínus čekala, i když musím říct, že zrovna Nott nebo Dawlish úplně nepatří mezi moje favority. Jak to máte vy? Raději byste měli někoho méně a někoho jiného zase více? Neslíbím, že se to tak stane, ale zajímá mě to.

Kdybych měla vybrat top tři kapitoly, které mám jako autorka nejradši, řekla bych, že je to Cukr a bič, Kdo koho dostane (beru obě části jako celek) a Mohlo být i hůř, i když volba to není lehká. Máte to stejně? Nebo vám utkvělo něco jiného?

Občas se mě ptáte, kde všude čerpám inspiraci. Odpovím, že všude. Slovy mého velkého vzoru, komika Andera z Košic (volně přeloženo z vychodňarštiny): „Kam se člověk nachomýtne, tam je humor." Kolikrát nejsem schopná říct, kde jsem danou hlášku slyšela, jestli tu či onu scénu mám v méně či více upravené podobě z nějakého filmu nebo seriálu, nebo jak mě tohle napadlo. Jediné, v čem mám aspoň trochu přehled, jsou náměty, které čerpám ze života.

Tady v ledu to jsou dvě kapitoly – Zoufalý manžel. Obě tyto příhody se staly, byť každá jinému z mých kamarádů. A já jsem si je prostě jen spojila do jednoho příběhu, protože se to k sobě tak nějak hodilo. Pro upřesnění – jeden kamarád se při žádosti o azyl setkal jak s upozorněním na brokolici, tak s varováním, že u hostitelky doma se oplatky nepečou, a druhý kamarád, takový střízlík, zase načapal svého obrovského kamaráda ve svém pyžamu.

Takže tolik k lednu. Všem moc děkuji za přečtení, komentáře, hvězdičky a vůbec. Mám skvělou partu čtenářů a jsem za vás za všechny moc ráda.

Doufám, že mi i v únoru zůstanete věrní, protože můžu svatosvatě slíbit, že vám na oplátku nezůstanu nic dlužná. Už teď můžete mrknout, co nás spolu v únoru čeká (všechno už je připravené) a já půjdu aspoň zběžně mrknout, co potřebuji nachystat na březen. A že toho je...