Alastor Moody soptil vzteky. Právě spolu s Brouskem posbírali kousky, které zbyly z jeho dvou přátel, bratrů Prewettových. Byli to veselí chlapíci, při tom zodpovědní, a po čertech dobří bystrozoři. Podle stop na místě činu na ně musela jít celá banda, aby je udolali.

Moody praštil pěstí do stolu. Bylo vidět, že ani protistrana z boje neodešla bez ztráty kytičky. Nejméně tři Smrtijedi byli podle krvavých stop vážně zranění, ale to nic neměnilo na faktu, že Fénixův řád ztratil dva skvělé bojovníky a Pošuk dva dobré kamarády.

Rychle dospěl k rozhodnutí. Věděl, kdo útok na bratry vedl, i když měl jen svůj instinkt a žádný údaj, který by to potvrdil. Zasedl ke stolu a napsal strohý vzkaz.

,DOSTANU TĚ, GRÁZLE!'

Poté si vypůjčil jednu z ministerských sov a poslal ji se vzkazem za Antoninem Dolohovem. Hned poté si vzal plášť a chystal se opustit kancelář.

„Nejdeš udělat nějakou hloupost, že ne?" zeptal se ho Brousek, když se míjeli ve dveřích Moodyho kanceláře.

„Jdu říct Molly Weasleyové, že jsem poskládal její bratry, aby je mohla pohřbít," zavrčel Alastor a bez dalšího slova odešel. Přišlo mu vhodné, aby s tou mladou ženou promluvil osobně ještě dřív, než vyjde ranní vydání Denního věštce.