„Správně, Rodolphusi, je to kluk. Blbej kluk," odsekla Bella manželovi, aniž by se na něj podívala. „A proto musí pochopit, jak moc to podělal! Ono to totiž našemu zelenáčovi pořád nedochází!"

„Dochází mi toho víc, než si myslíš, ty nafoukaná... Bello," změnil Barty pohotově oslovení, když si všiml, že Bellatrix cukla rukou směrem k pouzdru s hůlkou. „To, že nejsem had, jako vy všichni, ale hrdý člen koleje Roweny z Havraspáru neznamená, že jsem něco míň!"

„Ale byl jsi v tom Havraspáru omylem!" zaječela Bellatrix a Rodolphus ji chytil za zápěstí, aby se na mladíka před sebou nevrhla. „A ty mě pusť!" sykla na manžela, který se ale jejího varovného tónu nezalekl.

„Pustím tě, až si budu jistý, že Rosier bude dneska jediný mrtvý z našich řad."

„Nebuď stejný idiot jako on," ukázala volnou rukou na Bartyho. „Toho nechám Pánovi zla."

„Tak hele, já možná nejsem úplný génius, uznávám, a taky jsem se zatím nenaučil být týmový hráč. Ale nejsem pitomec. Nezdá se mi, že bych byl hloupější než kdokoli jiný tady," ohradil se Barty.

„Tak to máš hodně divoký sny," šlehla po něm Bellatrix pohledem. „Já jsem si totiž jistá, že jsi úplně blbej. Proč se s tím radši nenaučíš počítat jako já?"

„Bello?" zeptal se překvapeně Rodolphus. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, že když je takhle nastartovaná, rozhodně není typické, aby se dostala k pokusům o sebereflexi.

„Co se tak divíš? Já s tím prostě počítám, že je úplně blbej," ujistila Bella Rodolphuse, že o sebereflexi skutečně nešlo. „A vůbec, kašlu vám tady na to! Jdu se radši podívat, jestli Snape Dolohova místo ošetření nedorazil. Taky je to totiž génius, jako tady ten," zpražila nejen Bartyho, ale i Rodolphuse, kterému se zároveň vytrhla ze sevření. Vzápětí vyrázovala z místnosti a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi.