„Barty, ty debile!" ječela Bellatrix na mladého chlapce se slámově žlutými vlasy, který se před ní třásl jako osika. „Jak jsi mohl opustit přidělenou pozici?!"

„Prostě jsem u toho chtěl být, a ne jen hlídat postranní uličku," odsekl jí neohroženě. Zatím se totiž netřásl strachem, ale vztekem.

„Tu ulici jsi měl hlídat, protože právě tam se mohli přemístit bystrozoři a napadnout nás nepřipravené, což se mimochodem stalo, ichtyle!" usykávala Bella.

Nejradši by toho pitomce zabila, ale musela se ovládnout. Stačí, že budou muset Pánovi zla vysvětlit, jak je možné, že Rosiera bystrozoři zabili, Rodolphuse poznali, protože mu Longbottom dokázal srazit masku, a jako třešinka na dortu byl jejich spěšný útěk, při kterém se Brousek pokusil zachytit Dolohova. Ten ho sice setřásl, ale při přemístění utrpěl odštěp a mladý Snape ho právě dával dohromady.

„Přestaň mě urážet, Bellatrix!" bránil se Barty. „Já mám na víc, než abych jen hlídal jako pes," vztekal se dál, dokud mohl.

„Tak ty máš na víc?" ušklíbla se Bellatrix výhrůžně.

„Bello, tak už ho nech vychladnout," vložil se do jejich rozmíšky Rodolphus. „Pán zla tu bude do půl hodiny a myslím, že Barty to schytá nejvíc. Aspoň pokud budeš hlášení podávat ty. Je to ještě kluk..."