„...dalším velice dobrým způsobem uvolnění stresu a napětí je také horká koupel případně i sprcha, voda dokáže úplné divy..." mluvila dál stejně afektovaným tónem Tessa Walkerová, čarodějka, která se rozhodla být průkopnicí a prosadit se v kouzelnickém světě s mudlovskou psychologií. Alastorovi Moodymu by tato mladá žena nijak nevadila, pokud by ji ovšem nebyl nucen již půl druhé hodiny poslouchat. Rufus Brousek ale celému oddělení bystrozorů zařídil tuto neskutečně nezajímavou a dle Pošukova mínění i zbytečnou přednášku o zvládání stresu, o kterém se domníval, že si s ním jeho lidé neumějí poradit sami.

Alastor navíc věděl, že ani zdaleka není sám, kdo toto školení považuje za naprostou ztrátu času. Svým čarodějným okem totiž zachytil, že Tonksová s Pastorkem, kteří seděli za ním, mastí žolíky. Na druhém konci zasedací místnosti zase Dawlish a Filmore hráli piškvorky a dokonce madam Bonesová, která sem původně přišla z vlastního zájmu o dané téma, již poslední hodinu výklad neposlouchala a měla nos zabořený do nějaké knihy.

A proto se Alastor rozhodl, že ta šaškárna už stačí. Zvedl ruku a pro jistotu si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.

„Máte dotaz, pane...?" zeptala se přednášející nadšeně.

„...Alastor Moody," představil se.

„Ale slyší i na přezdívku Pošuk," ozvala se škodolibě Tonksová, která jasně vycítila záměr svého mentora začít se bavit a v ideálním případě celou věc ukončit.

„Tonksová, nech si kecy na koledu, nebo ti strejda Pošuk nakope zadek," zavrčel Moody láskyplně.

„Ale no tak, jste kolegové a jistě i přátelé, tak proč se navzájem takto shazujete?" obrátila se na ně psycholožka Walkerová se zdviženým obočím. Vypadalo to, že by zde mohl být prostor nejenom pro diskuzi, ve kterou se už pomalu neodvažovala doufat, ale také pro delší práci s celým týmem, který byl evidentně pod tlakem a vztahy zde byly nepřiměřeně napjaté. Nebo tak alespoň působily.