„Otče, jsi nějaký zamlklý," nadhodil Lucius, když si po rodinném obědě sedli se skleničkou koňaku a Narcissu nechali probírat s Luciusovou matkou její těhotenské obtíže.

„To víš, synu, někam bych vyrazil. Láká mě nějaká ta dovolená," povzdechl si Abraxas.

„Tak s matkou někam jeďte," pokrčil rameny mladší z Malfoyů. Nechápal, v čem je problém.

„Po té naší poslední cestě se jí už nikam nechce," objasnil mu Abraxas. „Však víš, když jsme se vrátili, tři měsíce se mnou nepromluvila," usmál se nostalgicky.

„Myslíš tu dovolenou v Austrálii, kdy ti na hlavu přímo z palmy spadl kokosový ořech a skoro tě zabil?" zeptal se Lucius, kterému to trochu splývalo. Jeho otec měl totiž to štěstí, že se mu skoro pokaždé stal nějaký úraz nebo alespoň nepříjemnost. Jakmile vytáhl paty z Británie, stával se z něj magnet na problémy.

„Nene, synu, myslím naši cestu k výročí, kdy jsme vyrazili do Malajsie," upřesnil mu otec.

„Tam se ti ale nic nestalo, ne?" zamračil se Lucius, jak si marně namáhal paměť.

„Stalo, synu, stalo. Tvoje matka se mě tam pokusila zabít," ušklíbl se Abraxas.

„O tom ses nezmínil, pokud vím," zavrtěl Lucius hlavou, a jasně tak otce vyzval, aby se s ním o danou příhodu podělil.

„To bylo tak. Přijeli jsme do hotelu a vyžádali si klíče od zamluveného pokoje. Recepční se na nás tak podíval a vyžádal si náš oddací list. Oba jsme na něj zůstali civět s otevřenou pusou. A on hned spustil, že pokud nemáme potřebné doklady, rozhodně nám nedá společný pokoj. U nich nelze ubytoval dva lidi opačného pohlaví společně, pokud nemají po svatbě," vysvětloval a Lucius si vše ukládal do hlavy. I jeho lákaly dálky a bylo dobré vědět, že v zahraničí mohou být zdánlivě běžné věci komplikované. „Zkusil jsem ho podplatit, ale byl neoblomný. Trval na tom, že musíme mít oddělené pokoje, pokud mu nedokážu, že je tvoje matka moje zákonitá manželka."

„Jak jsi to vyřešil?" zajímalo Luciuse.

„Už jsem byl zoufalý a tvoje matka navíc přepnula do hysterického módu a začala tam po mně štěkat, že jsem neschopný budižkničemu, když ani ubytování neumím zajistit, a že prý kam zamlada dala oči, když mi dala přednost před Polluxem Blackem, který jí nadbíhal už ve škole a rodiče ji nechali, ať si mezi námi vybere. Na to jsem se otočil k recepčnímu a ptal jsem se, jaké další důkazy ještě potřebuje. A on pořád, že mu to musím prokázat úředně a bla, bla, bla. Tak jsem se chytil naděje a řekl jsem mu, že jestli on úředně dokáže, že ta semetrika není moje manželka, dám mu dva tisíce galeonů a přihodím ještě vilu ve Španělsku a chatu v Alpách."

„Divím se, že tě z Malajsie neposlali domů v rakvi," vydechl Lucius.

„Po tomto mém prohlášení se matka rozkřičela, ať jí okamžitě dá klíče od samostatného pokoje, že jinak mě zabije. Recepční se konečně začal chovat úslužně, klíče jí dal a rovnou její pokoj připsal na můj účet. Potom mě seřvala, že jsem hrubián, hlupák a ještě několik, řekněme, jadrných výrazů, než se sebrala a vyrazila do svého pokoje. Celou dovolenou se ke mně neznala, ale jsem si jistý, že to ona mi po celou dobu strkal přes terasu do pokoje ty jedovaté hady. Po návratu se mnou ještě tři měsíce nemluvila."

„Nedivím se, že ji představa společné dovolené moc neláká," poznamenal Lucius s úsměvem.

„Doufám, že se také nedivíš, že mě naopak ta dovolená láká a hodně," uchechtl se Abraxas a se synem si připil. Byl rád, že Luciusova žena, matka jeho nenarozeného syna, je mnoho mírnější a laskavější duše. Přál synovi, aby jim to klapalo a neměli doma takovou Itálii, jakou zažíval on s jeho matkou.