Percy seděl v Doupěti u kuchyňského stolu, na který si rozložil všemožné knihy a velký zeměpisný atlas. Zamyšleně skousl špičku svého brku a frustrovaně si povzdechl. Pracoval na pojednání z Dějin čar a kouzel, které jim nařídil vypracovat profesor Binns přes vánoční prázdniny, ale byl v úzkých. Rád totiž zkoumal věci v souvislostech, teď ale bojoval s nejasnostmi v mapě, protože historický atlas ve Weasleyovic domácí knihovně chyběl.

„Copak trápí našeho bratra, budoucího perfekta?" popíchl ho Fred, který se rádoby nevinně přeřekl.

„Vzdělání, tedy něco, co bys nepochopil," odsekl Percy a doufal, že si dvojčata půjdou po svých, jakmile se zmíní o učení. Byl však na omylu.

„Co kdybys nám pověděl, co tvůj geniální mozek nepobírá," promluvil k němu George, aniž by naznačil jakoukoli nekalost. Ale upřímně řečeno, dalo mu to mnoho práce.

„My totiž nemáme v hlavě piliny, třeba ti dobře poradíme," dodal svatouškovsky Fred.

„To sotva," odfrkl si Percy. Potom ale rezignovaně ukázal na mapu a vysvětlil, na čem zrovna pracuje. „Ale jak chcete. Jde o Dějiny čar a kouzel, konkrétně o stručný přehled největších mágů středověku. A já z těch kusých informací moc nechápu, kde ten Ursini působil. Kde jsou Dolní Uhry a kde leží Horní Uhry?"

„Tak to je snad jasný, ne?" prohodil ledabyle Fred a spiklenecky zamrkal na George.

„Jistě, ty horní máš na čele..." pravil George důležitě.

„... a dolní máš na prdeli!" doplnil ho pohotově Fred, než se Percy stihl byť jen nadechnout k nějakému komentáři. Percy zbrunátněl a dvojčata zatroubila k ústupu, byť se ještě svíjela smíchy nad vlastním podařeným vtipem.

Milovali, že je jejich starší bratr tak snadný cíl. Sice si občas říkali, že by mohli nechat Percyho být a zaměřit se víc na Rona, který se alespoň občas celkem důstojně bránil, nemohli si ale pomoci. Trápit Percyho je neskutečně bavilo.