Den padesátý sedmý
Milá zdi, už nevím, co mám dělat. Za chvíli tě popíšu celou a nebudu mít komu se svěřit. Dnes mě znovu nenechali dospat. O půl čtvrté ráno nás hnali přes dvůr do práce. Pracovat ve spalovně mrtvol je zvláštní. Ostatní vězni nám říkají mrchožrouti. Vidíme, kolik lidí doopravdy zemřelo. Říká se, že každý mrchožrout půjde pod sekyru hned, jak seženou nového. Prý nechtějí, abychom někde roznesli opravdové počty mrtvol. Bojím se, hodně. Bojím se, že jednoho dne přivezou do spalovny mojí manželku nebo dceru. Ten strach se nedá překonat. Udělali z nás zvířata. Brzy mi dojde místo, ale nemůžu přestat. Nemůžu skončit. Musím ti všechno sdělit, protože po mně už nebude nikdo, kdo by o tomhle všem věděl. Nemůžu...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro