„Tohle musíme dát!" snažil se povzbudit Sirius sám sebe, když i s koštětem v ruce stál na zahradě za Doupětem. Velké rodinné střetnutí u Weasleyů se neobešlo bez jeho a Remusovy přítomnosti, a jak bylo předem domluveno, odpoledne se mezi zájemci rozehrál přátelský famfrpálový zápas. A protože první družstvo nebylo po prvním kole spokojeno se svou prohrou, odehrálo se i další, po němž zápas skončil remízou.

Náměsíčník postával hned vedle něj a sbíral síly do posledního utkání, které rozhodne o vítězném týmu. „Zvládneme to. Rozdrtíme je," přidal se i on k podpoře týmové morálky.

„I když mají Harryho," sebevědomě se ušklíbl zvěromág a pěstí se hrdě udeřil do hrudi.

„A Draca," dodal s tichým uchechtnutím vlkodlak, protože ačkoliv si to Sirius nechtěl přiznat, i mladý Malfoy hrál výborně.

„Ten je důvodem, proč nemáme Harryho my," dotčeně ohrnul Tichošlápek spodní ret.

„Není to náhodou proto, že jsi nebyl ochotný přijmout Draca do týmu a Harry si přál zůstat s ním?" prohodil Remus chytře, načež jeho přítel nafoukl tváře a raději zarytě mlčel.

Vlkodlakův zrak mezitím padl na staršího aristokrata, který seděl u zahradního stolu vedle své ženy a arogantním pohledem propaloval nabízený zákusek od Molly Weasleyové. „Pořád lepší Draco než Lucius."