„Zlato, to je... to je prostě nádhera! U Merlina!" s rozšířenými zorničkami projevoval Remus své nadšení, když mu jeho přítel mezi dveřmi sundal šátek z očí a nechal jej tak zahlédnout zcela přestavěný pokoj. Namísto toho plného starého nepotřebného harampádí odshora až dolů se před kouzelníky nacházela útulně zařízená knihovna, v níž byl vyhrazen i relaxační prostor s pohovkou, dvěma křesly a nízkým konferenčním stolkem. Na zdi za sedacím nábytkem visela prkenná polička s několika květináči, v nichž byly zasazeny rostliny.

„Jak... jak tě tohle napadlo?" fascinovaně vydechl vlkodlak a udělal tři kroky do místnosti, než se zastavil a s naprosto rozzářenýma očima se obrátil ke svému partnerovi.

Sirius jemně pokrčil rameny. „Vzpomněl jsem si na náš rozhovor a řekl si, že by se ti třeba hodila ještě jedna knihovna. Taková víc... odpočinková," usmál se. „Je sice mnohem menší, ale může být čistě jenom tvoje." Popošel k druhému muži a za boky si jej přitáhl k sobě. „Jsem rád, že se ti tu líbí, lásko," usmál se.

„Ani nevíš, jak moc!" šťastně se uculil Náměsíčník. „Je to ten nejlepší dárek, co jsi mi mohl dát," ocenil přítelovo snažení a přitáhl si jej do hlubokého a vděčného polibku. „Vyzkoušíme tu pohovku?"