„...tak jsem myslel, že je ten správný den na hezká překvapení," usmíval se Sirius, zatímco s dlaněmi položenými přes přítelovy oči, aby tak zakrýval jeho zrak, pomalu postupoval kupředu směrem k jejich ložnici a Remuse opatrně tlačil před sebou.

„Takže proto i ta večeře při svíčkách?" zasmál se vlkodlak a jednou ze svých rukou se přidržoval Tichošlápkova předloktí, aby měl větší oporu ve svých krocích. Tušil, kam vedou, přesto věděl, že jej po odkrytí očí čeká další milé překvapení.

Zvěromág souhlasně zamručel. „Přesně tak, lásko. Přepadla mě romantická nálada, takže toho musíme maximálně využít," tiše se zasmál při Náměsíčníkově uchu.

Ten se potěšeně uculil. „Ta stejná, jaké vděčíme za náš první sex?" zeptal se a ve svých vzpomínkách se vrátil do doby, kdy jim oběma bylo sedmnáct.

„No," uchechtl se sametový hlas při jeho uchu, „řekl bych, že ano, jen o několik let starší a... zkušenější?"

„Zkušenější?" povytáhl Náměsíčník své obočí, až vykouklo nad Siriusovými dlaněmi.

„Bezpochyby. Však to brzy poznáš," výmluvně se Tichošlápek zakřenil a pánví se otřel o zadek před sebou.

„Myslím, že už chápu," zlehka se zasmál vlkodlak. Na to obě ruce zmizely z jeho očí a umístily se mu na bocích.

„Výborně, protože už jsme tady."